Bývalý premiér Andrej Babiš a dosluhující prezident Miloš Zeman jsou ničitelé české demokracie FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Zdravotní stav hlavy státu je nyní nejdiskutovanějším tématem. Není divu, nejen, že se objevily informace o tom, že Miloš Zeman bude muset opět do nemocnice, protože jeho problémy pokračují, ale také se blíží volby. Za standardních okolností by sice role prezidenta po jejich konci byla jasně dána, v naší zemi je ovšem všechno trochu jinak. A tak se mají letošní parlamentní volby a hlavně jejich dohra stát labutí písní současné hlavy státu.
Jako bychom se vrátili v čase. Blíží se volby, na mediální scéně se aktivně vyskytuje Robert Šlachta a ODS má v plánu obsadit premiérské křeslo. Psalo se 17. června 2013 a do hry vstoupil prezident. Na rozdíl od tehdejší situace, která nastala po pádu Nečasovy vlády, se změnily dvě věci. Parlamentní volby se odehrají v plánovaném termínu a místo ODS nyní postavila kandidáta na předsedu vlády koalice SPOLU.
Na ostudu z doby před osmi lety by ovšem mohl navázat Miloš Zeman, který byl jejím strůjcem. O co tehdy šlo? Po pádu vlády Petra Nečase, který způsobil policejní zásah na Úřadu vlády ČR a následné kovbojské tažení Roberta Šlachty, tehdy někým považovaného za superpolicajta, bylo nutné zvolit nový kabinet. Ten měla vést Miroslava Němcová z Občanské demokratické strany, která k tomu měla přislíbených 101 poslaneckých hlasů, potřebných pro sestavení vlády s důvěrou.
Prezident se měl podle ústavních zvyklostí zachovat zcela předvídatelně. Dnešní senátorku měl pověřit funkcí premiérky a nechat ji vybrat ministry. To však Zeman neudělal a zvolil raději úřednickou vládu, kterou mohl lehce ovládat. Následné předčasné volby daly šanci dostat se do vrcholové politiky Andreji Babišovi, který byl s prezidentem už tehdy mocensky spojen.
Na tom se nic nezměnilo, a tak je Zeman pro majitele hnutí ANO stále důležitý, možná ještě důležitější, než tomu bylo před osmi lety. Tehdy šéf vládního hnutí ještě vůbec netušil, co všechno mu jeho politické angažmá nabídne za možnosti. Z dřívějších dob sice věděl, že zákonodárci dokáží leccos zařídit, ale určitě si nepředstavoval, že mu složky s informacemi na důležité lidi a peníze, jimiž disponuje, pomohou ovládnout celou zemi, aniž by proti tomu mohl kdokoliv zasáhnout.
S jídlem roste chuť, a tak je nyní Babiš v situaci, kdy už si nedokáže představit, že by měl ve vrcholné politice končit. Když se k tomu přidá fakt, že se kvůli svým skandálům premiér obává, že by mohl stanout před soudem, popřípadě skončit ve vězení, Babiš premiérskou funkci potřebuje. Může se ovšem stát, že k tomu nebude stačit volební výsledek hnutí ANO, ani budoucí možné koalice s komunisty či extremisty. V ten moment je velmi důležitý zásah prezidenta.
Ten už dopředu vyhlásil, že majitel hnutí ANO je pro něj jasným favoritem na ministerského předsedu a potvrdil tak, že už absolutně rezignoval na všechny zvyklosti, které v naší zemi po listopadu 1989 vznikaly. To se ukázalo i z jednoho z tweetů Jiřího Ovčáčka, v němž tvrdí, že se prezident chystá na povolební vyjednávání. Přitom Zeman vůbec nemá být nějakým tvůrcem nové vlády, nebo dokonce její nepřiznanou součástí.
Stejně tak nemá prezident vybírat premiéra podle toho, s kým dokáže vykšeftovat různé ústupky, ale musí vyslechnout prvotně vůli občanů. Za každou cenu, i kdyby se mu to stokrát nelíbilo. Zde se ovšem k ničemu takovému neschyluje. My totiž, i když v parlamentním systému, stále posloucháme to, co si vymyslí na Hradě. I když nyní se zdá, že hlava státu už bude úřadovat buď z Lán či Ústřední vojenské nemocnice. Pokud by ovšem onu pověstnou „stojedničku“ dokázaly dát dohromady demokratické koalice, mohlo by se v naší zemi leccos změnit. K lepšímu.
