Prezident Biden opět vyvolal pozdvižení, když na přímou otázku během rozhovoru pro CBS odpověděl, že Spojené státy by vyslaly své ozbrojené síly na pomoc Tchaj-wanu v případě, že by ho Čína napadla. Mluvčí Bílého domu pak ale zopakoval, že to neznamená změnu v dlouhodobém americkém postoji tzv. strategické nejednoznačnosti. Ta má na jednu stranu odradit Čínu od pokusu připojit ostrov silou, ale zároveň také Tchaj-wan od vyhlášení úplné nezávislosti. Jiná, méně nenápadná věta v Bidenově rozhovoru ale naznačuje, že to možná už tak úplně neplatí. Posun v americké politice vůči ostrovu s demokratickou samosprávou ale souvisí především s rostoucí čínskou agresivitou. Kýženým výsledkem pro Washington tak zůstává zachování statu quo.

Sjednocení a jedna Čína

Spojené státy neuznávají Čínskou republiku, jak se Tchaj-wan oficiálně nazývá, a od roku 1979 za jediného zástupce Číny považují oficiálně Čínskou lidovou republiku s hlavním městem v Pekingu. Také uznávají nárok Pekingu na území ostrova ovšem s jednou podstatnou podmínkou. Sjednocení se samosprávným ostrovem musí být nenásilné a proběhne se souhlasem obyvatel ostrova.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Čína naproti tomu nikdy použití násilí nevyloučila a v poslední době o této možnosti mluví čím dál tím víc nahlas. Také v okolí ostrova provádí různá vojenská cvičení, jejichž intenzita a rozsah také rok od roku rostou. Washington se přímých záruk Tchajpei bál z toho důvodu, že by mohly podpořit hnutí za nezávislost ostrova. Agresivita Pekingu ale tuto úvahu proměnila.

Přejít do ofenzivy

Pokud totiž Washington dlouhodobě odmítá říct kdy a za jakých podmínek by Tchaj-wanu přišel na pomoc s tím, že uspokojivým výsledek je zachování statu quo, pak je vůči čím dál agresivnějšímu postupu Pekingu v defenzivě. Čína se může domnívat, že neochota jednoznačně se postavit na stran ostrova může být jen preventivní snahou zachovat si tvář pro případ, že by k invazi skutečně došlo a USA by nereagovaly.

I pokud už bez toho komunisté v Pekingu věří, že Spojené státy jsou připraveny jít s nimi kvůli Tchaj-wanu do války, tak se jasnější závazek může vyplatit. Biden sice řekl, že si Washington nepřeje úplnou nezávislost ostrova, ale že jde o rozhodnutí, které mohou učinit jen sami obyvatelé ostrova. Lze pak Číně nabídnout oboustrannou deeskalaci. Těžko čekat, že by se Peking přímo vzdal možnosti použít sílu, ale výměnou za slib nepodporovat nezávislost by se mohl vzdát současného hrubého a zesilujícího nátlaku, čím by došlo k obnovení stability statu quo v oblasti.

Nová studená válka

Používat příměr se studenou válkou mezi USA a SSSR pro Čínu je krajně zavádějící. Peking zkušenost s tímto konfliktem z větší části postrádá. V Koreji se jednotky čínských „dobrovolníků“ přímo střetly se silami OSN, z nichž většinu tvořili Američané. Stejně tak se v boji čínská armáda střetla s tou sovětskou při krátkém pohraničním střetu v roce 1969. Přístup Pekingu byl po celou dobu soupeření mezi Washingtonem a Moskvou pragmatický.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM vítá Karla III. a loučí se s možností, že Babiš řekne u soudu pravdu

Nový Týdeník FORUM vítá nového anglického krále a přináší jeho zevrubný portrét pod titulkem God Save The King. Autorka v…

Přesto se ale těžko vyhnout myšlenkám na situaci rozděleného Německa a Berlína, což byl dlouhou dobu hlavní, byť ne jediný, neuralgický bod vztahů mezi oběma supervelmocemi. Podobně je na tom dnes Tchaj-wan a podobně jako v případě Německa a Berlína se dá říci, že pro Západ je úspěchem zachování statu quo. K tomu tak Bidenova politika musí směřovat.

Ani uřeknutí ani změna

Po první podobném Bidenově prohlášení, že Spojené státy by Tchaj-wan v případě napadení bránily, se spekulovalo o tom, zda nešlo z prezidentovy stranu o chybu. Tyto spekulace zvlášť přiživilo, když Bílý dům spěchal ujistit, že žádná změna americké politiky vůči ostrovu nenastala. Když teď ale prezident výrok zopakoval a ještě trochu přidal, těžko se může jednat o chybu.

Přesto ale zároveň i platí, že nejde o změnu politiky. Washington prostě jen vnímá, že to je Peking, kdo svou agresivitou status quo ohrožuje. Čína hlasem mluvčí ministerstva zahraničí formálně protestuje proti podněcování separatistických sil na ostrově, které podle něj ohrožují mír. Přitom ale Peking čím dál častěji ostrovu hrozí invazí nikoliv v případě, že by vyhlásil samostatnost, ale jen proto, že odmítá okamžité sjednocení. Bidenova slova jsou tak jen výrazem, že Washington tuto dynamiku chápe.