Část Gazy zničená po akcích izraelské armády, ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 / Al Araby
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 / Al Araby
Útok může přijít zepředu i zezadu, ze stran, zezdola i shora. Obránci města jsou neviditelní a k dispozici mají tisíce úkrytů. Uprostřed všeho pobíhají zmatení civilisté. Čas hraje proti Izraeli, který se ostentativně snaží dodržovat válečné právo. To naopak učebnicově porušuje Hamás, jenž podobně jako Rusové na Ukrajině ukazuje, že na životech civilistů mu absolutně nezáleží, či spíše jejich smrt rovnou vítá.
Izrael i Hamás podléhají válečnému právu, tedy zejména povinnosti podniknout veškeré možné kroky k minimalizaci ztrát na životech civilistů a civilní infrastruktuře. Izraelci podnikají v tomto smyslu řadu kroků, jichž často nevyužívají ani západní armády. Jde zejména o upozornění obyvatel budov, které hodlají zasáhnout. Informují je o tom, že jde o vojenský cíl, který musí opustit, často pomocí takzvaného zaťukání na střechu, zdůrazňuje expert na studium městské války John Spencer z vojenské akademie ve West Pointu pro ukrajinský deník The Kyiv Post.
Izrael používá řadu bezpečnostních opatření. Posílá civilistům upozornění na mobilní telefony, shazuje letáky instruující obyvatele Gazy, kam se mají uchýlit před tím, než zahájí pozemní invazi. „Tím vlastně bere riziko na sebe, aby dostál závazkům, které požadují snížení civilních obětí na nejmenší možnou míru. Nula to však nikdy nebude,“ upozorňuje Spencer. Jak uvádí, v městském prostředí nejde o bitvu mezi dobrem a zlem. „Dokonce i když město oblehnete a budete čekat měsíce, než civilisté z válečné zóny odejdou, zůstane jich tam přesto zhruba deset procent. A deset procent z milionů, to je stále spousta civilistů,“ vysvětluje.
Válečné zákony platí i pro Hamás
Jak ale Spencer připomněl, povinnost chránit civilisty má samozřejmě také Hamás. Ten ale umístil vojenské velení své organizace do podzemního komplexu pod nemocnicí a chrámy věřících proměnil ve sklady pro své zbraně. Standardně využívá civilisty jako živé štíty a brání jim v evakuaci, i když ji požadují. To všechno jsou podle Spencera zcela zjevné válečné zločiny.
Pozemní boj v městském prostředí Gazy bude podle něj peklo. Nejde jen o to, že vojáci budou muset rozlišovat mezi nepřáteli a civilisty, ale i o to, že nepřítel se může objevit doslova kdekoli – vepředu i vzadu, nad nimi i pod nimi. Pro nepřátelské ozbrojence je také jednoduché vytvořit koridory mezi budovami, v nichž se mohou pohybovat a nebýt při tom viděni.
Spencer zdůraznil, že je válečným právem zakázáno využívat civilisty jako živé štíty, tedy tak, aby vojáci omezili útoky nepřítele na své jednotky. Naopak, jakmile dojde na válečný střet ve městě, je logické, že Izrael bombarduje známé vojenské cíle před tím, než zaútočí naplno. „Jde o to, aby ve chvíli, kdy vaše jednotky vstoupí do města, stálo proti nim méně nepřátel, kteří je nebudou schopní sledovat, nebudou moci mezi sebou komunikovat, a tak podobně,“ vysvětluje.
Lekce Ukrajina platí i pro Gazu
Probíhající válka na Ukrajině podle něj ukazuje, jak dobře jsou městské oblasti bránitelné. „Betonové budovy, tisíce úkrytů i podzemní prostory umožní slabší armádě odebrat výhody větší, modernější a silnější armádě. Protože v trojrozměrném městském prostředí je pro útočníka extrémně obtížné využít své technologie. Útočníci chtějí bojovat s obránci na co největší vzdálenost, chtějí je vidět dlouho před tím, než s nimi vstoupí do kontaktu, chtějí využít letecké pozorování i letecké údery, artilerii i minomety,“ popisuje expert. Právě to je ale v podmínkách bojové operace ve městě krajně problematické.
Během pozemní operace se izraelští vojáci budou snažit dostat civilisty ze zóny aktivních bojů. Tak to dělali i ukrajinští obránci, jejichž armáda ale musela vynaložit nemalé zdroje, aby dostala do bezpečí své vlastní civilisty.
Spencer připomněl kritiku Amnesty International na Ukrajině, když ve své zprávě tvrdila, že ukrajinští obránci nesmí ohrožovat civilisty svou přítomností v obydlených oblastech. Podle něj ve skutečnosti jednali Ukrajinci zcela správně, na rozdíl Rusů, kteří ve městech jako Kramatorsk úmyslně zabíjeli civilisty pokoušející se uniknout z válečné zóny. „Každý den vidíme otřesné věci, kdy Rusko porušuje válečné právo a páchá válečné zločiny. Nerozlišuje při bombardování městských oblastí a úmyslně míří na civilisty, nikoli na vojenské cíle,“ dodal.
Vojenský expert West Pointu konstatuje, že válka je ničivá, zanechává za sebou zplundrovanou zemi, a to se děje a bude dít i v Gaze. Poznamenal, že Hamás, který tvrdí, že tam dochází k nekontrolovanému bombardování, zároveň ve svých statistikách nerozlišuje mezi civilními a vojenskými oběťmi. Jde především o to, který „příběh“ zvítězí. „Je to souboj příběhů, podobně jako na Ukrajině, která se musela naučit, že jde o souboj vůlí stejně jako o boj narativů spravedlivé války či možnosti pohnat viníky k zodpovědnosti,“ říká. Hamás je podle něj učebnicový příklad organizace, která využívá civilisty jako živé štíty a chce, aby jich co nejvíce zemřelo. Usiluje totiž o to, aby se do konfliktu s Izraelem vložily i další arabské země a příběh civilních obětí, ať už pravdivý, nebo vylhaný, mu k tomu může pomoci.
Zatímco ruská armáda na Ukrajině nespěchá, protože má pocit, že čas je na její straně, Izrael musí jednat rychle, než jeho válečné úsilí naruší mnoho organizací, které mají v oblasti svou zodpovědnost a své zájmy. Na operaci, jejíž naplánování by jinak vyžadovalo celé měsíce, má k dispozici jen velmi omezený čas, což mu rozhodně nehraje do karet.
