Bitvu o kvóty jsme vyhráli, ale válku o migraci můžeme stále prohrát

Tomáš Prouza  (ČTK)

Tomáš Prouza | FOTO: ČTK

Začíná léto a chuť většiny lidí zajímat se o politiku padá rychleji než některé pražské mosty. Každý by teď měl ale zbystřit, protože zatímco se u nás vznikající koalice není schopna dohodnout „pouze“ na obsazení kabinetu, ta německá rozehrává drama, ve kterém se hraje o české peníze.

Aktuální neshody mezi kancléřkou Merkelovou a ministrem vnitra Seehoferem o tamní uprchlické politice mohou vést k tomu, že Bavorsko bude jednat na vlastní pěst. Začne zavírat hranice a tím k tomu stejnému donutí i ostatní státy, protože nikdo nebude chtít být tím posledním, u kterého se migrační proud zastaví. Vzniknou obrovské problémy v nákladní i osobní dopravě, které zasáhnou celou Evropu. Německo a jiné velké země to zřejmě ustojí, ale česká ekonomika dostane těžkou ránu.

Angela Merkelová si často v otázkách migrace prosadila svou i proti tomu, co bylo v daném okamžiku vnímáno jako většinový názor. O to víc bychom jí my v Česku měli držet palce při aktuálním jednání uvnitř německé koalice. Pokud se jí totiž nepodaří najít kompromis, lavina zavírání hranic pošle naši proexportní ekonomiku, postavenou na otevřené Evropě, o léta zpátky. Zboží bude dražší, stát vybere méně na daních a nebude mít dost peněz na nezbytné investice. A to asi nechceme nikdo.

Ať už se ale jednání v Německu budou vyvíjet jakkoli, Česko musí přijít s vlastními návrhy, kterými přispěje ke společnému kompromisu v migrační politice. S dalšími zeměmi jsme byli jasně proti kvótám a povedlo se nám dosáhnout odklonu od jejich prosazování. Připisujeme si tak velké vítězství, ale neznamená to, že máme jednou provždy dobojováno. Získali jsme totiž nálepku nesolidární sobecké země, což se viditelně projevuje v debatách o příštím evropském rozpočtu, reformě azylové politiky i ochotě ostatních zapojovat nás do klíčových jednání.

Pokud tedy chceme, aby nová pravidla pro migraci skutečně odpovídala tomu, co chceme, musíme ostatním říct, co můžeme nabídnout. Nestačí jen pokračovat v tom, co děláme už tři roky, tedy vysílání pár desítek policistů do zahraničí na kontrolu hranic a občasné přidání peněz na projekty v Africe, Jordánsku či Turecku. Všechny tyto správné kroky bohužel přehluší to hlasité vykřikování „ne, ne, ne“, které zní za potlesku Hradu ze Strakovy akademie.

Abychom měli na další debatu o migraci v Evropě skutečný vliv, musíme udělat tři věci. Zaprvé výrazně navýšit naši pomoc zemím, které jsou první na ráně. Vyslat padesát policistů do Makedonie nestačí, měli bychom dokázat mnohem víc, třeba převzít kompletní odpovědnost za správu a provoz jednoho uprchlického tábora v Itálii nebo Řecku se vším všudy nebo vyčlenit naše vojenská dopravní letadla na vracení nelegálních migrantů zpět. Zadruhé musíme výrazně navýšit naši finanční pomoc chudým zemím v Africe a syrským konfliktem zasaženým zemím na Blízkém Východě, abychom snížili počet těch, kteří nebezpečnou cestu do Evropy vidí jako jediné východisko jejich zoufalé životní situace.  A za třetí musíme být ochotni dělat v debatě o nových migračních pravidlech kompromisy. S kvótami nám ostatní vyjdou vstříc – ale zároveň očekávají, že v něčem zase ustoupíme my. Pokud ale budeme chtít všechny ostatní totálně porazit, skončí to naší prohrou. A zaplatíme za to koncem Schengenu se všemi negativními dopady na naši ekonomiku.

Autor je bývalým státním tajemníkem pro evropské záležitosti

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner