Ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Nepsávám o ekonomických tématech, nejsem ekonomicky vzdělán a střežím se vyjadřovat k ekonomickým tématům, protože vím, že o ekonomice nic nevím. Když jsem však zahlédl článek o posledním výstupu CEVRO institutu, vyděsil jsem se do té míry, že jsem psal doktoru Dominiku Stroukalovi – který je hlavním autorem zprávy – vyděšený email s dotazy. Když odpověděl, pochopil jsem, že česká ekonomika a české daně jsou zatíženy neuvěřitelně iracionální, nepochopitelnou a jednoznačně škodlivou výjimkou, o které běžný člověk vůbec neví. Všichni klasici pravicové ekonomie zcela legitimně chápou jakékoliv výjimky z daní jako zlo. V demokracii se má měřit každému stejně. A tato výjimka je kromě své asystémovosti ještě navíc zdravotně škodlivá.
Nová, již třetí studie Institutu CEVRO – analýza aktuálních postcovidových doporučení – se zaměřuje na spotřební daň z lihu. Jmenuje se „Ekonomika po koronakrizi: Revize spotřebních daní z alkoholu.“
Daň z lihu je – podobně jako spotřební daň z tabáku – naprosto legitimní, uživatelé tabáku a alkoholu si v ní (alespoň z etického hlediska) předplácejí lékařskou péči, kterou si jejich záliba v tabáku nebo alkoholu dříve nebo později vyžádá. Je pravda, že kuřáci a habituální uživatelé alkoholu šetří státní kasu v oblasti vyplácení důchodů – umírají dříve než nekuřáci a abstinenti. Ale než na ten chlast či kouř umřou, tak budou stát zdravotnictví nějaké peníze. Proto je spotřební daň na ty výrobky legitimní, a podobně by měl být zdaněn cukr. Obezita je stejný mor jako kouř z cigaret.
Jsem blbej, či navedenej?
Četl jsem jak samu studii, tak článek o ní – s vyjádřením doktora Stroukala – a silně mne zaujala věta, že autoři doporučují „zavedení spotřební daně na takzvané tiché víno.“ Termín „tiché víno“ jsem neznal, ale z celého textu – studie i článku – vyplývalo, že „tiché víno“ je úplně normální víno. A o tom, že by mělo víno nějakou daňovou výjimku, jsem nikdy neslyšel a neměl jsem potuchy, že taková výjimka existuje – přestože vinných alkoholiků znám opravdu dost a z hlediska alkoholismu je víno naprosto plnohodnotná substance. Jde si na něm vypěstovat závislost jako na jakémkoliv jiném nápoji obsahujícím třeba deset a často i víc procent alkoholu. Přitom spotřební daň je jedním z nástrojů potlačování a předcházení alkoholismu. Tak jsem se – protože ta výjimka mi přišla úplně nesmyslná a přišlo mi pravděpodobnější, že něco nechápu – obrátil na doktora Stroukala.
Fórum: Chápu prosím dobře, že na víno – jako tady u Nguyena když koupím lahev, australský klokan nebo tarapaka – není uvalena spotřební daň z alkoholu?
Dominik Stroukal: Ano, na tiché víno není uvalena žádná spotřební daň. I proto je krabicové víno nejčastějším nápojem těch nejchudších lidí, protože má jednoduše nejvíc „volume“ za korunu. Šumivé víno zdaněné je. Je to přesně, jak říkáte.
Fórum: Jak prosím vývojově tahle neuvěřitelná výjimka vznikla? Já to slyším poprvé, z adiktologického hlediska je to naprostý bizár…
Dominik Stroukal: Ta vaše otázka je superzajímavá a pídili jsme se po ní. Dokonce jsem se dotazoval pamětníků z listopadových změn, jak to, že při zavádění zákona vznikne taková výjimka. Plus má víno vinařský fond (ale ok, tam se argumentuje tím, že to dělá krásnou přírodu, může být) a dar v podobě lahve vína do 500 korun si může firma odečíst z daní. V České republice máme zákon, který zvýhodňuje darování vína a ne tradičního českého piva nebo třeba moravské slivovice. Proč? To bohužel nevím. Jestli je to silná lobby vinařů nebo naopak slabá lobby lihovarníků a pivařů, to netuším. Spolu s Occamem a jeho břitvou se domnívám, že čeští zákonodárci opisují ze zahraničí a z historie. Prostě to tak bylo a je v okolí, tak to bude stejné u nás. Větší konspiraci bych za tím nehledal. Spotřební daň z vína už je ale v polovině zemí EU včetně takové vinařské velmoci, jako je Francie, takže ten argument zahraničím pomalu padá.
Protože je víno červené!
Takže z nějakých – i pro známého ekonoma záhadných – historických důvodů je tato výjimka z daně z lihu oštemplována pro víno, ale neví se proč. Neobstojí ani argument, že víno je červené – to griotka taky, a spotřební daň se na ni vztahuje. Ano, ve víně bydlí múzy, ale v tabáku do dýmky také – a ten výjimku ze spotřební daně nemá. Z adiktologického hlediska jde o úplný bizár.
Už Jack Kerouac v jedné ze svých kultovních knih popisuje, že „vinní“ alkoholici jsou ještě o trochu více v háji než alkoholici „kořalkoví“ a že se z toho hůře dostávají. A nezbývá než to Kerouacovi věřit. Celým svým životem i smrtí prokázal své kompetence v oboru alkoholických nápojů, neboť se uchlastal. Přesto je z nějakých zcela iracionálních důvodů víno od daně z lihu osvobozeno. A to i přesto, že právě spotřební daň na alkohol je jedním z nástrojů, kterým celá EU chce alespoň trochu snižovat alarmující prochlastanost našeho kontinentu.
Celá ta historka o výjimce pro víno však má pro mne – nepijáka a neekonoma – především edukativní význam. Tahle nesmyslnost ukazuje, že náš daňový systém je hluboce v nepořádku, je bezkoncepční a přes okázalé vykřikování vlády o zjednodušování daní je ve skutečnosti daňový systém prolezlý nesmysly, protekcionářstvím a bezkoncepčností řízení našeho státu. Tato vláda Andreje Babiše – a i vláda předchozí, kde byl Babiš ministrem financí, takže s daněmi měl dost společného – se nedokáže racionálně vypořádat ani s tak banálním problémem, jako je daň z nejrizikovější drogy – alkoholu. Jak to asi vypadá v jiných odvětvích?
