Premiér Babiš opět otočil a popřel vše, co tvrdil před schůzkou s prezidentem Zemanem. Hluboce se mýlil s předpokladem, že se s ním dohodne bez konfliktu. Zeman si je vědom jeho slabosti a diktuje si podmínky. Už se objevují jména ministrů bývalé Rusnokovy vlády, která by mohla nahradit ČSSD.

Na schůzce v Lánech mezi Zemanem, Babišem a Hamáčkem nedošlo k žádné dohodě, ale v něčem se situace vyjasnila. Premiérova představa, že prezidentovi vše vysvětlí a přesvědčí ho, aby odvolal ministra kultury Staňka a jmenoval jeho nástupce Šmardu, se vyjevila jako začátečnický omyl. Zjevně přecenil své síly. Stejně jako Hamáčkova úporná snaha urovnat vztahy s bývalým předsedou ČSSD, který tuto stranu dávno odepsal, přestože farizejsky tvrdí, že má s jejím současným vedením dobré vztahy.

Nepomohly silácké výroky 

Babišovi zřejmě příliš nepomohly jeho silácké výroky, kdy bagatelizoval spor mezi Hradem a ČSSD (žádná ústavní krize není, „úspěšná vláda“ jede dál), a odmítl Zemanovy plány, pokud sociální demokracie odejde z vlády. Prezident v takovém případě počítá s rekonstrukcí kabinetu a jeho podporou hnutím SPD. Tuto spolupráci neúspěšně prosazoval už před rokem, ale Babiš narazil v hnutí ANO na nečekaně tuhý odpor. Tím tato varianta padla a dnes ji Zeman poněkud zlomyslně vrací znovu do hry.

Premiér před jednáním v Lánech opakovaně deklaroval, že rekonstrukci vlády nepodporuje a věří, že ji ČSSD neopustí. „Různé spekulace, že půjdeme s hnutím SPD, jsou nesmysl. Pokud socialisté odejdou z vlády, řeknou tím, že budou předčasné volby. Budou to oni, kteří nás dostanou do situace, kdy nebude jiná možnost. S SPD prostě vládnout nebudeme,“ zdůrazňoval. Tím si zřejmě na Hradě naběhl.

Zeman, který funguje v módu „Kdo je tady prezident?“, využil rozjitřené situace. Zatlačil Babiše s Hamáčkem do kouta a na minimum jim zúžil manévrovací prostor. Je si vědom toho, že se už nebude ucházet o hlasy voličů, a tvrdě prosazuje svoje zájmy. Využívá slabošství protihráčů a bezpáteřného Staňka využívá jen jako figurku ve své mocenské partii. Umanutě ho nadále přidržuje ve funkci s nevěrohodným zdůvodněním, že z „protikorupční vlády“ by neměli odcházet ministři, kteří údajně odhalili korupci.

Zeman měří dvojím metrem 

I na místní poměry nezvykle pragmatický ministr kultury, který se do této doby nejvíce zviditelnil svojí „slabostí“ pro normalizační autory a umělce, ovšem žádnou korupci neodhalil. Pouze vyslyšel přání prezidenta odvolat ředitele galerií Jiřího Fajta a Michala Soukupa a podal na ně trestní oznámení kvůli hospodaření jejich institucí.

Pokud by se prezident neřídil pouze svou patologickou osobní záští a skutečně mu šlo o odhalování kriminálních jevů, nemohl by měřit dvojím metrem. Musel by trvat na tom, aby rezignoval i trestně stíhaný premiér „protikorupční vlády“ minimálně do té doby, než skončí trestní řízení jeho kauz, a Čapí hnízdo není jediné. Jen pokročilo nejdál.

Pokud ale Zeman v Babišově případě prohlašuje, že by neměl odstupovat ani v případě obžaloby, zatímco „hrdinný“ Staněk by měl v úřadu vyčkat na výsledky policejního vyšetřování obou odvolaných ředitelů, dává tím pokrytecky najevo, že mu nejde ani o odhalování nekalých praktik, ani o právní stát.

Ledová sprcha 

Premiér sršel před jednáním s prezidentem v Lánech sebevědomím a jeho krach pro něj znamenal ledovou sprchu. Podcenil Zemanovy charakterové vlastnosti, postupem času se ještě zhoršující, a jeho okázalou ignoraci ústavních pořádků. Neprokázaly se ani optimistické scénáře šířené Babišovou Mladou frontou DNES, že premiér jako zdatný obchodník nabídne Zemanovi a zejména Staňkovi neotřelá řešení, která odšpuntují zablokovanou situaci. Nikde nic.

Proto Babiš najednou otáčí a naznačuje příklon k Zemanově představě. Vše nasvědčuje tomu, že prezident chce sociální demokracii donutit k odchodu z vlády a cíleně šponuje vzájemné vztahy. Napjatá situace se sice pořád mění, ale stále více členů ČSSD shledává limity působení strany ve vládě a spor o jinak bezvýznamného Staňka považuje za principiální záležitost.

Pokud si vládní strana nebude moci už podruhé prosadit svého ministra a alibistický premiér jí nevyjde aspoň symbolicky vstříc podáním kompetenční žaloby na intrikujícího prezidenta, pozbývá koaliční smlouva smyslu. Hamáčkova „státotvornost“ bude nadále jen kontraproduktivní, směšná a sebezničující.

Půjdu se zeptat opozice 

„Šel bych se zeptat, jestli by akceptovali rekonstrukci vlády, že bychom získali nějakou podporu od opozičních stran. Pokud by sociální demokracie odešla, tak jsou pro nás alternativa i předčasné volby, ale my je nechceme,“ prohlásil Babiš po jednání s prezidentem.

Vládu ANO složenou z „odborníků“ by ovšem byla ochotna kromě KSČM tolerovat pouze už jednou zavržená SPD výměnou za programové ústupky. Kontroverznost a riskantnost této vratké konstelace je zjevná, ať už doma, či pro zahraniční partnery ANO. Babiš si ji moc nepřeje, ale je v koncích a neví, kudy kam.

Není proto divu, že se už spekuluje o jménech, která by mohla nahradit odstoupivší ministry ČSSD. Jaksi automaticky se počítá s tím, že by ve vládě zůstal ministr Staněk, který se chová velmi podivně a kdyby chtěl, odchod z vlády by si vynutil. Prezident mu nemůže protiústavně odpírat jeho právo na rezignaci. Otazníky se vznášejí nad ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem, jehož rodinný klan sponzoroval Zemanovu kampaň. I když je Toman členem ČSSD, mají k sobě se Zemanem velmi blízko.

Model Rusnok 2.0?

Pokud by odešli Jan Hamáček, Tomáš Petříček a Jana Maláčová, v médiích se už objevují jejich možní nástupci. Portál Info od svých zdrojů zjistil „tajný plán“ Hradu, podle kterého by mohl Hamáčka v pozici ministra vnitra nahradit Martin Pecina, ministrem zahraničí by se stal Jan Kohout a ministrem práce a sociálních věcí František Koníček.

Koníčka už Zemanovo okolí prosazovalo do druhé Babišovy vlády loni na jaře na post ministra průmyslu a obchodu. Tenkrát neuspěl kvůli obchodním vazbám na ruský gigant Rosatom, čímž by se octl v krystalickém střetu zájmů při rozhodování o dostavbě jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně. Ostatně tento faktor může hrát značnou roli při prosazování hradní sestavy i dnes.

I když se jedná o spekulace a vývoj se může ubírat jiným směrem, nejde o úplné vaření z vody. Všichni tři zastávali stejné funkce už v Zemanově mimoparlamentní vládě „odborníků“ Jiřího Rusnoka, jmenované na několik měsíců do předčasných parlamentních voleb v roce 2013. Přitom byla tehdy k dispozici většina 101 poslance pro pokračování pravicové koalice.

V Rusnokově vládě seděli ve svých současných funkcích i ministr zemědělství Miroslav Toman a ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Jelikož Pecinovi jakožto ministru vnitra tehdy dělal náměstka jemu osobně blízký ministr obrany Lubomír Metnar, i on je někdy přiřazován k hradnímu okruhu. Co z toho vyplývá? Zeman by měl v Babišově menšinové vládě celkem sedm ministrů po vzoru Rusnok 2.0, tedy téměř polovinu.

Tři z nich (Toman, Pecina, Koníček) v té době neúspěšně kandidovali za dnes neparlamentní Stranu práv občanů Zemanovci. Pokud by tento plán prošel, jen stěží by se mohli Zeman s Babišem ohánět mandátem z demokratických voleb, jak rádi činí v případě kritiky masivních demonstrací. Bylo by to jejich přímým popřením.

Riskantní hra

Andrej Babiš sice ještě doufá v zázračný zvrat, ale ten zatím není příliš pravděpodobný. 15. července má být svoláno předsednictvo ČSSD, které rozhodne o dalším postupu. Proto si už elastický premiér, který vzhledem ke svému trestnímu stíhání podřizuje úplně vše svým osobním zájmům a zájmům svého ohroženého holdingu, nechává otevřená zadní vrátka.

Je to ovšem natolik hazardní a cinknutá hra s mnoha riziky a neznámými i pro Babiše samotného, že pokud ČSSD necukne a odejde z vlády, spíše se přibližují předčasné volby, ať už dříve, či později.

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora