Na začátku března rozhodla porota nominovaná Českým literárním centrem, že o Cenu Evropské unie za literaturu se bude za Českou republiku ucházet román Ondřeje Štindla Tolik popela. Zaslouží si to mimo jiné i za to, jak výstižně a neotřele zobrazuje současnost a jak poctivě se v ní snaží najít pro své hrdiny místo.

Osamělý, stárnoucí a pochybující spisovatel Kryštof se opije na pohřbu dávného kamaráda a večer se v televizní debatě na téma kulturní apropriace střetne s mladou, útočnou vědkyní Kristýnou. Nechtěně se tak stane hrdinou sociálních sítí, přičemž se ještě musí vypořádat se sektou, která se z jeho mrtvé sestry snaží udělat prorockou věštkyni a předmět uctívání. Navíc se zemí právě začíná šířit smrtící koronavirová nákaza a po světě už ve velkém umírají lidé. Na první pohled se fa­bule nového románu Ondřeje Štindla může zdát možná trochu dryáčnická a prvoplánová, jenže poté, co se do knihy začtete, zjistíte, že je to vlastně úplně jedno. Že mnohem víc než na tom, co se v románu stane, záleží na tom, jak to hrdinové prožívají, jaká traumata si nesou z minulosti a zda dokážou najít nějaký důvod svého dalšího setrvávání na tomto světě.

Zpověď dítěte svého věku

Tolik popela je především výpovědí o generaci (nebo části generace) dnešních padesátníků až šedesátníků, která v euforickém opojení ze svobody a nepřeberných možností zapomněla dospět, nebo to možná odmítla. Ať už se její představitelé utekli k drogám a mesianistickým vizím jako vůdce sekty Kamil, nebo se schovávali za vtipkování a obratné žonglování se slovy jako hlavní hrdina Kryštof, stejně jsou nakonec nuceni vypořádat se se zásadní otázkou. Proč jsou vlastně na světě? Co všechno udělali ve svém dosavadním životě špatně? A existuje snad nějaká cesta, po které by se měli vydat?

Paralelně s touto sebezpytnou rovinou se odvíjí ještě druhá linie románu, v níž dochází nejdříve ke generačnímu střetu a později ke generačnímu potkávání a sbližování Kryštofa a Kristýny. I tuto část příběhu sledujeme převážně očima Kryštofa, čímž se dá do jisté míry omluvit, že postava Kristýny, její motivace a charakter přece jen nejsou tak propracované a mnohovrstevnaté, jako je tomu v případě…