Jana Bobošíková FOTO: Facebook J. B.
FOTO: Facebook J. B.
Jana Bobošíková pokračuje ve svém tažení proti České televizi. Nástrojem je jí k tomu její „Institut svobody a demokracie“. Teď zrovna Institut bojuje za svobodu a demokracii zveřejňováním vzpomínek Bobošíkové na televizní krizi v roce 2000. Hnojomet je to tedy mimořádný.
Bobošíková líčí, jak podle ní vypadala událost, kdy byl jmenovaný ředitel České televize Jiří Hodač, na jehož straně stála, převezen 4. ledna 2001 do nemocnice. Citujeme:
„Ten den měl jít Jiří Hodač do parlamentu. Jenže tam nepřišel, a tak mi manžel zavolal, abych se šla podívat k němu domů do Vršovic, protože jsem shodou okolností byla nedaleko jeho bydliště, ve střižně. Tak jsem se tam vydala. Přede dveřmi jeho bytu stáli policisté a jeden z nich říkal, že z bytu slyší takové divné sténání, ale že se bojí vyrazit dveře, protože k tomu musí dát souhlas majitel bytu, jinak budou muset všechny vzniklé škody zaplatit. Vedle policisty stála příbuzná Jiřího Hodače, celá nešťastná, protože neměla klíče a také se bála dát k vyražení pokyn. Tak jsem ten pokyn dala sama.
‚Pánové, vyrazte ty dveře na moji odpovědnost!‘ A okamžitě jsem vyťukala na mobilu číslo záchranné služby a zavolala sanitku.
Když dveře povolily, uviděli jsme ležet na zemi Jiřího Hodače v zoufalém stavu. Všichni jsme k němu běželi a naštěstí i záchranka přijela okamžitě. Shodou okolností právě sloužil spolužák mého bratrance, jediný člověk, kterého na záchrance znám. Jiřího Hodače rychle stabilizoval. V tom okamžiku mi zavolal jiný můj známý lékař s tím, že se právě vrátil z dovolené a jestli něco nepotřebuji. Řekla jsem, že ještě nevím, ale ozvu se. Mezitím naložili Jiřího Hodače do sanitky, lékař ze záchranky mi řekl, že kdyby přijeli o chvíli později, dopadlo by to tragicky, a odjeli. Když se posléze v parlamentu mluvilo o jeho stavu jako o diplomatické chorobě, jistě si každý dovede představit, jak mnou cloumal vztek.
Mezitím mi můj známý ze záchranky volal, že vůbec neví, co má dělat. Že Jiřího Hodače nepřijali v nemocnici v Obloukové, že ho nepřijali na Karláku, na Vinohradech… Prostě ho nepřijali nikde, ač to dneska všichni svorně popírají. V České televizi ve stejnou chvíli hráli písničku Táhněte do háje a Václav Havel, který má v této zemi nejlepší zdravotní péči, se tam promenoval v klopě s mašlí až na zem (mimochodem, červenobílou vzbouřeneckou bikoloru nosila i paní Dagmar) a dovolil si plivat na Jiřího Hodače, jemuž tento stát tu nejzákladnější zdravotní péči odepřel.
Tak jsem rychle volala onomu lékaři, který se mi před chvílí ozval. Ten ho přijal k sobě do motolské nemocnice a Jiří Hodač přežil.
Ovšem celá příhoda má velmi trpkou pointu. Po půl roce tohoto lékaře vyhodili, protože by prý za tento svůj čin v kolektivu neobstál. Oznámil mi to ředitel této nemocnice. Tímto oznámením jenom uvedl svou žádost, zda bych mu nemohla pomoci stát se ministrem zdravotnictví. Takhle silně jsem si ještě nikdy na lidský hnus nesáhla, a viníci této události jsou dodnes nepotrestaní.“
Na své facebookové stránce tyto vzpomínky dále šíří radní ČT Hana Lipovská, která s Janou Bobošíkovou a jejím manželem tvoří tento zvláštní institut.
Problém těchto povídaček je v tom, že Bobošíková tady v podstatě obviňuje řadu lidí, kteří tehdy pracovali ve zdravotnictví, z neposkytnutí pomoci a ohrožení života člověka. Může se spolehnout na to, že vykládat lze po dvaceti letech cokoli. Nepadne jediné jméno, nic, co by šlo ověřit. Pokud by to bylo, jak tvrdí, podala tehdy trestní oznámení? Fakticky by podle její verze vlastně šlo o pokus zabít člověka z politických důvodů. Chápeme to správně? Takže by se nám skoro chtělo říct: „Jména! Nebuďte slušná, řekněte jména!“ To „nebuďte slušná“ by ale byla zbytečná výzva. Co znamená věta: „Ač to dneska všichni svorně popírají“? Kdo to popíral? Takže jsou i jiné verze jejího strašidelného vyprávění?
Na mnoho lidí její písanky ale zapůsobí a otázky si nekladou. Prostě je pro ně Bobošíková statečná bojovnice proti zločinným typům ovládajícím ČT. Zmínka o Havlovi je celkem příznačná. Odvážná disidentka je přece ona, funkcionářka Socialistického svazu mládeže v době, kdy Havel kul v pohodlí disentu své temné politické pikle.
A máme-li se opakovat, likvidaci své pověsti si souputnice Bobošíkové Hana Lipovská tedy zařídila dokonale.
