Město Manarola v oblasti Cinque Terre v Itálii (ilustrační obrázek) FOTO: Vald0506 / Wikimedia Commons / CC BY SA 4.0
FOTO: Vald0506 / Wikimedia Commons / CC BY SA 4.0
Evropa má za sebou další klimaticky extrémní léto. Podle nejnovějších analýz s sebou přineslo přibližně 35 000 nadbytečných úmrtí, z nichž se většina bohužel koncentrovala ve Francii, Španělsku a Německu. Vlny veder si v posledních letech vyžadují v průměru přes 540 000 lidských životů ročně, přičemž na samotný evropský kontinent připadá zhruba 175 000 obětí.
Přelomová studie z Oxfordské univerzity poprvé komplexně zanalyzovala více než 200 světových milionových metropolí a sestavila unikátní žebříček jejich rizikovosti. Výsledky jasně ukazují, že o přežití obyvatel nerozhodují pouze samotné stupně na teploměru, ale především zranitelnost infrastruktury, sociální faktory a celková nepřipravenost.
Vědecký tým přisoudil každému velkoměstu specifické skóre. Vedle reálných teplot a frekvence vln veder výzkumníci zkoumali průměrný věk obyvatel, dostupné ekonomické zdroje, plošný přístup ke chladicím systémům a procento městské zeleně, která tlumí efekt obávaného „tepelného ostrova“.
Z tohoto pohledu vyšly jako nejohroženější oblasi světa Indie, Pákistán, Nigérie a Ghana. Více než 95 % nejrizikovějších center leží v Jižní a Jihovýchodní Asii či v subsaharské Africe. V první padesátce se však umístily i populární destinace jako Káhira nebo Bangkok. Na západní polokouli získal nejhorší hodnocení arizonský Phoenix (75. pozice).
Pro Evropu studie přinesla šokující varování. V žebříčku nepřipravenosti se postupně za sebou umístily prestižní evropské metropole: Bukurešť, Řím, Barcelona, Milán, Paříž a Varšava, těsně následované Madridem, Mnichovem a Berlínem.
Naopak malajsijské město Kuala Lumpur nabízí fascinující paradox. Přestože čelí extrémním a nebezpečným teplotám, v celkovém hodnocení dopadlo překvapivě dobře. Město totiž těží z obrovské schopnosti adaptace díky masivní přítomnosti městské vegetace pohlcující horko a vysoké energetické soběstačnosti, jež zajišťuje stabilní chod chladicích systémů.
Neschopnost měst a celých regionů čelit spalujícímu žáru, suchu a lesním požárům už neohrožuje jen lidská zdraví, ale začíná překreslovat i demografickou a ekonomickou mapu Evropy. Střední třída a bohatší Evropané houfně opouštějí tradiční prázdninové ráje ve Středomoří a stěhují se na chladnější a zelenější sever Španělska, Francie i Itálie.
Tento masivní posun nejzřetelněji dokládá evropský realitní trh. Ve španělských severních provinciích Kantábrie a Asturie zdražily nemovitosti meziročně o více než 17 %, respektive 14,1 %. V rozpálené Barceloně či Madridu přitom ceny rostly jen zhruba sedmiprocentním tempem. Podobný vývoj hlásí i Francie, zatímco v atlantických městech jako Caen, Le Havre nebo Brest ceny v první polovině roku vzrostly asi o 9 %, v Bordeaux, které zasáhly rozsáhlé požáry, naopak o 2 % klesly.
Schopnost přizpůsobit se novému klimatu se stává otázkou přežití. Jednou z nejinšpirativnějších cest pro moderní stavitelství je koncept pasivního chlazení budov. Tento přístup, prověřený staletími u starověkých národů, využívá specifické konstrukční prvky k přirozené ventilaci a izolaci. Dokáže zajistit snesitelné klima uvnitř domů bez nutnosti nadměrné spotřeby elektrické energie.
Adaptace se však netýká jen betonu a cihel. Vyžaduje radikální proměnu našich denních návyků. Velkou diskusi v minulých měsících vyvolal tehdejší německý ministr zdravotnictví Karl Lauterbach, který navrhl, aby se střední Evropa inspirovala španělským modelem a zavedla během pracovního dne dlouhou polední pauzu po vzoru tradiční siesty. Úprava pracovní doby a stažení lidí z rozpálených ulic v době nejvyššího solárního žáru by podle expertů mohly zachránit tisíce životů.
Příroda i lidská historie ukazují, že civilizace dokázaly v minulosti vyvinout technologie a vzorce chování k přežití v těch nejtvrdších podmínkách. Evropa se však nyní musí naučit reagovat velmi rychle, než se z jejích vyhledávaných metropolí a letovisek stanou neobyvatelné výhně.
