Bohumil Doležal: Porcování Sobotky

(ATeo)

FOTO: ATeo

ČSSD je poslední troska „Starých pořádků“, tedy polistopadového demokratického režimu, která nedůsledně, instinktivně a z nezbytí vzdoruje úplné dominanci Firmy Andreje Babiše na veřejné scéně, v byrokracii a nepodceňujme to, i v policii. Poslední zpuchřelá, praskající závora. A tomu procesu napomáhají jak dnešní špičky sociální demokracie, tak Sobotkovi oponenti uvnitř i vně ČSSD.

Po dunivých oslavách státního dvojsvátku (vzhledem ke své časové blízkosti 28. říjen a 17. listopad, jak se teď v praxi ukázalo, patří dohromady jako Alfa Centauri A a B) se vracíme z veselého podsvětí pouličních koncertů, maškarád a happeningů zpátky na ponurou scénu dnešní politiky. A zde je třeba s lítostí konstatovat, že její rozvrat pokračuje.

Premiér Bohuslav Sobotka ()

Poslední politickou překážkou, kterou Andreji Babišovi zbývá zdola, je oslabená a omráčená ČSSD. Premiér Sobotka a jeho lidé se zřejmě rozhodli, že jejich politický osud se rozhodne obratným manévrováním mezi Andrejem Babišem a Milošem Zemanem. Nebo je správnější říci, že se s tím smířili? Ať tak či onak, tahle taktika má asi podobnou naději na úspěch jako kličkování zajíce (pořádně vypaseného macka, jistě, ale tím hůř pro něj) mezi dvěma mrštnými, krvežíznivými ohaři.

Pan premiér nejprve ohlásil příklon k moderní městské levici (není to náhodou fata morgana v tom smyslu, že sice disponuje oslnivou intelektuální kapacitou několika excentriků, ale vůbec žádnými spočitatelnými voličskými hlasy?), pak raději obětoval hafanovi na levici (prezidentovi) ministra Dienstbiera a hafanovi na pravici (Andreji Babišovi) ministra Němečka. Panu premiérovi se možná pro tu chvíli ulevilo. Bohužel to bude úleva jen velmi dočasná.

Ve straně se hlásí dva konkurenti: návštěvníci z Lán Zimola a Tejc. Ani jeden z nich nepomýšlí zatím na svržení svého předsedy a premiéra: Mohli by si podřezat sami pod sebou větev. Odstranění pana Dienstbiera, který jim před třemi lety na čas zkomplikoval život, má symbolickou hodnotu.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČTK)

Pan Zimola touží po zatím nespecifikované funkci ve vedení strany a asi sní i o oddělení funkcí premiéra a předsedy ČSSD. (Svrhnout premiéra by znamenalo pád vlády a volné ruce pro prezidenta). Pan Tejc je ještě umírněnější, chce pouze vypudit z místa prvního místopředsedy dalšího (polepšeného) návštěvníka z Lán, ministra vnitra Chovance. V obou případě by se stal Bohuslav Sobotka premiérem a případně předsedou na politické dožití, limitované nejpozději předčasnými volbami do Poslanecké sněmovny v příštím roce.

Kdo bude v ČSSD Alexandrem Dubčekem, je tedy v zásadě jasné. Pan Sobotka se o tu roli hlásí takřka plánovitě, roli slavného prügelpatentu sehrálo loajální prohlášení čtyř vůči čínským soudruhům, které stvrdil svým podpisem. Jasné není jen to, kdo zaujme postavení Gustáva Husáka. Adeptů je tentokrát víc.

Tipoval bych pana Tejce (je to dosti smutné tipování, z těch tří je pan Sobotka jistě ten nejslušnější, bohužel však ani náhodou ten nejschopnější). Pan Tejc má svůj plán. Za prvé, otočení „doleva“ (během celého mého života znamenal tenhle opis vždycky otočení do žumpy, nevím proč by to dnes mělo být jinak). Za druhé: „Nesmíme z voličů, kteří mají obavy o bezpečí svých dětí a nechtějí zde muslimská ghetta, dělat nevzdělané a nesolidární xenofoby“ (žádná muslimská ghetta nám nehrozí, všichni jejich potenciální obyvatelé už od nás utekli). Taky je významné, že pan Tejc odmítá zabývat se malichernostmi, jako je zákaz kouření v ZOO, a místo toho chce zpřísnit azylový zákon (těžko říci, co je zrovna teď větší malichernost). Strašit spolustraníky a voliče neexistujícími nebezpečími patří k výbavě takových politiků, které by rozumní voliči podporovat neměli. Bohužel však nenacházím jediný podobně pádný důvod, proč by rozumní voliči měli podporovat pana Sobotku.

Další protivník vyvstal Bohuslavu Sobotkovi v postavě Jiřího Paroubka. Ten v neděli v podvečer vystoupil v debatě o budoucnosti ČSSD, kterou pořádal spolek Idealisté.cz. Pan Paroubek sám o sobě má dnes ještě o dost menší politickou váhu než Václav Klaus a rovněž spolek Idealisté.cz není schopný pana Sobotku nějak citelně zasáhnout (má blízko k právě odvolanému ministru Dienstbierovi, který se debaty zúčastnil). Významné je ovšem to, že o diskusi přinesly v úterním vydání na druhé stránce nahoře poměrně rozsáhlou informaci Babišovy Lidové noviny: To je, jako když se za pana Paroubka a pořadatele připíší přinejmenším dvě nuly. Pan Babiš zjevně došel k závěru, že tu událost může „vytěžit“.

Pan Paroubek podle zprávy (chtěl jsem si ji ověřit na stránkách spolku, ale nějak jsem tam nic nenašel) podrobil nynější vedení ČSSD drtivé kritice. Prohrála volby do krajských samospráv a do Senátu (pravda je, že ve volbách do krajských samospráv byla druhá a v koaličním vyjednávání se jí podařilo zabránit nejhoršímu). Neuspěla prý ve střetu o policejní reorganizaci (ve skutečnosti se jí podařilo s vypětím všech sil zabránit nejhoršímu). Nesnaží se o inovaci, z jejího směřování se vytratil střet mezi pravicí a levicí. Chybí jí témata jako ochrana spotřebitele, kvalita zboží a hlavně potravin, neprosazuje dost referend. Nakonec se může dostat až na deset, dvanáct procent nebo ještě hloub. Její předseda nikdy nebyl v praxi – na rozdíl například od Andreje Babiše, který něco dokázal (to pan Babiš opakuje už drahnou dobu od rána do večera).

Potud Jiří Paroubek, samozřejmě v podání Babišových Lidových novin. Má samozřejmě v lecčems pravdu: ČSSD hrozí pád do klubu politických trpaslíků, kam od posledních voleb patří ODS, TOP 09 a KDU-ČSL a kam se (chce se mi říci naštěstí) teď snad zařadila i KSČM. A tomu procesu napomáhají jak dnešní špičky sociální demokracie, tak Sobotkovi oponenti uvnitř i vně ČSSD.

Přitom ČSSD je poslední troska „Starých pořádků“, tedy polistopadového demokratického režimu, která nedůsledně, instinktivně a z nezbytí vzdoruje úplné dominanci Firmy Andreje Babiše na veřejné scéně, v byrokracii a nepodceňujme to, i v policii. Poslední zpuchřelá, praskající závora. Opozice, zejména ODS, ale jistě nejen ona, na krajské úrovni kouká, kde by se s panem Babišem podělila o plody jeho vítězství.

Vyhlídky nejsou nic moc. Je jistě třeba přemýšlet o tom, jak panu Babišovi jeho cestu k dominanci v rámci zákonů a demokratických postupů pokud možno zkomplikovat. A samozřejmě je třeba se připravit na to, co pak, pokud se Novým pořádkům podaří ovládnout scénu. Protože ani potom ještě neskončí svět.

Další články Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém politickém zápisníku Události.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]