Tomáš Břicháček je volič Občanské demokratické strany, který se na Neviditelném psu dlouze rozepsal o svých negativních pocitech ze stranické strategie. Ty mu brání, aby na svou volbu byl náležitě hrdý a naplno si ji vychutnal. Nepřísluší mi vyjadřovat se ke kritice ODS, mám však pár poznámek ke kritice Pravého břehu, spolku, který to od autora schytal téměř stejnou měrou.

1. Ano, Pravý břeh své texty šíří několika kanály a jedním z nich je i web Forum24. Ten dělá některé věci výborně, jiné se zas leckomu nelíbí, ale takový je život i politika. Forum byla pragmatická volba, k níž má redakce PB praktické důvody. Proč všechna ta hysterie? Když se pan Břicháček čílí nad slaměnými panáky, jako je Forum, domnělí „havlisté“, „pravdoláskaři“ a jim podobní, nemůžu se zbavit myšlenky na Železnou lady: Jedním z velkých problémů dneška je, že nám vládnou ti, kterým jde hlavně o pocity – mě ale zajímají myšlenky. A výsledky, dodávám.

2. Pravý břeh prosazuje standardní, klasicky liberální politiku, ve které se mohou volně střetávat svobodné názory, protože se všichni mohou spolehnout na pravidla hry. ANO, SPD, KSČM a tragický prezident republiky pracují na likvidaci těchto pravidel. Tohle nebezpečí s komunismem neodešlo. Boj proti současné variantě bolševismu a papalášství není minulá válka, je to ta nejaktuálnější věc a otázka sebeúcty. Čtěte Pomeranceva, Morozova…, kteří popisují, jak lehce a efektivně se autoritářství v mediálním a internetovém věku roubuje na instituce, které jsme donedávna považovali za nezpochybnitelné. A taky jak někteří Babišové přišli, ale už neodešli, abych opět parafrázoval autora kritiky.

3. Kulturní témata, která pan Břicháček uvádí jako prioritní, Pravý břeh (i ODS, pokud můžu posoudit) už akcentuje, akorát nemá pocit, že je to to jediné, co nás v současnosti pálí. Z textů i akcí PB je to jasně patrné. Všichni na pravici chceme svobodu. Chceme normální svět. Češi ale přece nejsou a nikdy nebyli jako Poláci nebo Maďaři. Poptávka je jiná a voličů, jako je pan Břicháček, není tolik. Programové portfolio odpovědné pravice musí být poněkud širší.

Chránit zastupitelské instituce a budovat širokou pravici, kam se vejdou ti, kterým záleží na odkazu Listopadu, ti, kterým vadí státní šmírování, i ti, kdo nechtějí, aby u nás bezpohlavní lobby nezačala prznit jazyk jako v Kanadě (osobně se hlásím ke všem třem táborům), to je podle mě dlouhodobá konzervativní investice. Vybrat si naopak jedno téma, spojit se s autoritářem, nabídnout mu za něj ústupky a spoléhat se, že stranu taková volba nezabije, to je čiré spekulantství. (Jak hlasování s Andrejem Babišem vypadá v praxi, popisuje Petr Fiala třeba zde.)

I když připustíme, že má pan Břicháček pravdu a že je nutno se za každou cenu spojit se všemi nepřáteli nepřátel a jít na kulturní frontu: Z čeho vlastně vyvozuje, že právě „Babiš v kulturní válce tíhne spíše ke zdravému rozumu“? Babiš teď může být tak trochu sociálně konzervativní, protože luxuje voliče KSČM. Až bude luxovat jiné skupiny, vybere si zas jinou tvář. To je přece naprosto elementární věc, kterou pravice musí vzít v úvahu.

4. Ačkoli jsem na začátku uvedl, že ODS jde mimo mě, stejně u ní musím skončit. Aby stranické vedení mohlo otočit kormidlem tak mocně, jak to komentář požaduje, musela by po tom být ve straně poptávka, ideálně tlumočena nejvyšším stranickým orgánem (Kongresem). Na posledních dvou Kongresech jsem byl a žádnou takovou poptávku jsem nezaznamenal. Kritici, u nichž se očekávalo, že by mohli rozproudit diskusi (a oživit program), se sbalili a odjeli. Dali přednost tomu, aby své názory ventilovali v bezpečí svých facebookových bublin.

Panu Břicháčkovi tedy v tomto ohledu alespoň náleží má úcta za to, že šel s kůží na trh.

Psáno jako osobní polemika pro web Neviditelný pes.