Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Prezidentská kampaň dostává novou dimenzi. Tomio Okamura se stále ostřeji vymezuje proti Andreji Babišovi. Staví ho na roveň Fialovy vlády, jež podle něj nehájí zájmy českých občanů. V pozadí tohoto střetu je snaha oslovit radikální stoupence demonstrací na Václavském náměstí.
Šéf ANO je politikem mnoha tváří. Zpočátku se stavěl do role odpovědného hospodáře, ale zanechal za sebou nejrychleji rostoucí dluh v EU. Procházel krátkým „havlovským“ obdobím, což bylo obzvláště peprné vzhledem k jeho normalizační minulosti.
Nyní nabízí tvář zkušeného krizového manažera, ačkoli v covidové pandemii selhal a Česko patřilo mezi nejpostiženější země na světě. Ještě v září lavíroval, zda se má boje o Hrad zúčastnit. Svěřil se Lidovým novinám, že mu to rozmlouvají jeho voliči na výjezdech do regionů.
Chci být premiér
„Jsem manažer, premiérská role mi sedí víc. S tou zhoršující se situací lidí a při pohledu na naprosto neschopnou vládu za mnou chodí čím dál víc lidí a říkají: Nekandidujte na prezidenta, potřebujeme vás zpátky jako premiéra!“ kalkuloval před komunálními a senátními volbami, aby si nechal otevřená vrátka.
Nakonec se rozhodl kandidovat a stylizuje se do naordinované masarykovské pózy starostlivého otce sjednotitele. Nic nemůže být vzdálenější jeho přirozenému naturelu. To by nejlépe odhalily předvolební debaty, jimž se programově vyhýbá. Babišův tým přitom neztrácí smysl pro černý humor, když mu předepisuje výroky, že je „nezávislý, nikdo ho nesponzoruje a nemá žádné byznysové ani lobbistické zájmy“.
Bývalý premiér si je vědom, že jako prezident nemá kompetence, aby mohl zásadněji ovlivňovat výkon exekutivy. Nezdůrazňuje už svým skalním voličům, že pokud uspěje, prakticky si zavře možnost vrátit se do vlády jako premiér. Nemá ovšem jistotu, zda ho budou volit všichni sympatizanti ANO, jelikož část z nich si ho neumí v roli hlavy státu z těchto důvodů příliš představit. Proto musí lovit v dalších revírech.
Zůstává tak otevřená otázka, zda mu spíš než o blaho občanů nejde skutečně jen o snahu získat imunitu a přenést detašované pracoviště Agrofertu ze Strakovy akademie na Pražský hrad. Tváří se přitom, že nemá co ztratit. To odpovídá jeho ukřivděné taktice, kdy se prezentuje jako outsider pronásledovaný polistopadovým kartelem.
Neznamená to však, že šéf ANO nemyslí tyto volby vážně a neučiní vše pro to, aby uspěl. A pokud uspěje, může vládě zle zatápět. To bude záležet hlavně na voličích jeho hlavních konkurentů, zda mezi sebou nesmyslně nevyhloubí hluboké příkopy.
Babiš jako Fiala?
Ačkoli se šéf ANO v poslední době vymezuje především proti Fialově vládě, začíná to před blížícími se volbami jiskřit i v opozici. Naposledy se do něj – nikoli poprvé – opřel Tomio Okamura v nedělní Partii, kde označoval SPD za jedinou opoziční stranu.
„Andrej Babiš prosazoval povinné očkování proti covidu, my jediní dobrovolné. Babiš hlasoval pro přijímání migrantů z Afghánistánu, ostatně sem také přijeli, my byli jediní proti. Babiš je zásadně proti referendu o vystoupení z EU, SPD je jediné pro. Babiš hlasoval spolu s vládními stranami, aby se na českém území cvičili ukrajinští vojáci za miliardu ze státního rozpočtu, my ne,“ vymezoval se ostře Okamura.
Andrej Babiš podle něj údajně prosazuje „probruselskou, prounijní politiku stejně jako Petr Fiala“. Podle Okamury je zásadní rozdíl mezi Babišem a poslancem SPD Jaroslavem Baštou, jenž je „jediným vlasteneckým kandidátem“ v boji o Hrad. Stále zdůrazňuje jeho disidentskou minulost, přestože před deseti lety, kdy sám hodlal kandidovat na prezidenta, veřejně usiloval o hlasy KSČM. Jistě by se hodily i dnes Baštovi.
Bývalý ministr Zemanovy vlády a velvyslanec v Rusku opakuje rétoriku SPD o mírovém řešení situace na Ukrajině, aniž by naznačil, jak Putina přimět k ukončení vojenské agrese a opuštění okupovaných území. Prosazuje ukončení pomoci Ukrajině a přímé smlouvy na dodávky ruského plynu.
Boj o budoucnost světa
Názory SPD odpovídají většinovým postojům jejího elektorátu. Babiš to má složitější, jelikož jeho voliči jsou v ukrajinské otázce rozděleni. Proto se k válečnému konfliktu raději příliš nevyjadřuje a distancoval se i od posledního hlasování většiny poslanců ANO o výcviku ukrajinských vojáků na našem území. Nebyl přítomen, což není při jeho 84procentní absenci na jednání sněmovny nic neobvyklého.
Stále však opakuje, že by se vláda měla zaměřit hlavně na pomoc českým občanům, a už v červnu se nechal slyšet, že by Česko nemělo pokračovat v dodávkách zbraní Ukrajině. Tímto kličkováním se liší nejen od přístupu vlády, ale i prezidenta Miloše Zemana, jenž v této otázce diametrálně otočil. V porovnání s Okamurou, který vysílá jasné signály směrem k Moskvě a přebírá tak štafetu po KSČM, je to však jen slabý odvar.
Okamura proto zatím lépe boduje u aktivistů z Václavského náměstí v čele s Ladislavem Vrabelem, který nezastírá plán uskutečnit společenský převrat, převzít moc a pootočit geopolitické směřování země. Na rozdíl od farizejů s podobnými cíli, kteří odmítají, že hájí ruské zájmy, to aspoň říká naplno.
„Začíná celospolečenský boj o budoucnost světa mezi dvěma modely a vítěz bude příštím vůdcem světa. Buď to bude digitální realita globalistických světových elit, nebo zvítězí Východ. To, s čím myšlenkově přichází Vladimir Putin, je o potřebách jednotlivých států a vzájemné kooperaci,“ tvrdí Vrabel, který na první zářijovou demonstraci přivedl 70 tisíc lidí. Účast na pozdějších akcích klesala, čemuž napomohly i spory mezi organizátory a vystupujícími.
Rozhádaní vlastenci
K Okamurovi mají tito aktivisté názorově blíž. Tuto scénu však štěpí osobní animozity a vzájemná nedůvěra, kdo se postaví do čela vlastenecké scény. Vrabel dokonce označil některé politiky SPD za strůjce puče, jelikož prý chtěli ukrást jeho plán Česká republika na 1. místě, propagující vyvázání ze západních svazků.
Bezpodmínečnou důvěru tohoto elektorátu nemá ani názorově fluidní šéf ANO. „Babiš je člověk, který byl zodpovědný za vládu, když nás začali zavírat, když nám zakazovali chodit ven a cestovat, přejíždět mezi okresy. Babiš byl zodpovědný za vládu, když nás mlátili na ulicích, že nemáme roušku,“ připomíná Vrabel.
Vrabelovi dále vadí, že bývalý premiér neusiluje o změnu politického systému v souladu s jeho plánem. Je si patrně vědom, že zájem veřejnosti o jeho aktivity upadá, a proto chce udržet pozornost fantasmagorickými obviněními, že chce česká vláda napadnout Rusko jadernými zbraněmi, což dále snižuje jeho věrohodnost.
Je ovšem otázka, jestli Babiše a Okamuru názory těchto excentriků vůbec zajímají. Oběma jde pouze o vyluxování roztříštěných hlasů radikálů z mimoparlamentního spektra, vyjadřujících nespokojenost s vládou. Teprve čas ukáže, kdo bude v tomto soupeření úspěšnější.
