Parlamentní listy uspořádaly anketu ohledně výroku kandidáta na prezidenta Jiřího Drahoše. Drahoš řekl k otázce referenda (o vystoupení z EU) pro Českou televizi: „Referendum v dnešní době, zejména v době internetu, v době možného snadného ovlivňování názorů lidí všemi možnými směry, je z mého pohledu – myslím referendum o zásadních otázkách – velmi nebezpečné. Proto bych ho nepodpořil.“
Jeho výrok se dočkal pozornosti stejně jako výpověď dalšího kandidáta Michala Horáčka. Z toho, co uvedla média, jako by vyplývalo, že Horáček je nakloněn referendu o vystoupení nebo nevystoupení naší země z Evropské unie. On sám ale protestuje, že to řekl zcela jinak. Že mluvil o tom, že nemáme zákon o obecném referendu a že kdyby si ho nějaké strany ústavní většinou prosadily, muselo by se konat. A on by v takovém případě hlasoval pro setrvání.
Tomu v zásadě nelze nic vytknout.

Parlamentní listy se teď ale zaměřily na Drahoše a daly prostor některým politikům, z nichž především ti, kteří stojí výrazně nalevo, tedy komunisté a různí krajní populisté, nenechávají na Drahošovi nit suchou.
Tak například práskaný komunistický práskač Vojtěch Filip se nechal slyšet:
„Mrzí mě, že pan Drahoš považuje občany naší vlasti za hlupáky. Je to od něj více než nevhodné, spíše urážlivé. Neměl by se povyšovat, pokud chce, aby mu lidé rozuměli.“
Od někoho, kdo byl členem Komunistické strany Československa, která tu vedla režim, který byl označen i zákonem za zločinný, to skutečně sedí. Pokud někdy někdo vykazoval pohrdání naprostou většinou občanů,  byli to komunisté. Filip byl členem předlistopadové strany v době, kdy takzvané volby nebyly volby, protože neexistovaly žádné opoziční strany, akt imitující volby vhazováním lístků do urny nebyl tajný, protože jít za plentu by si nikdo netroufl, a účast na tomto podivném podniku byla vynucená. Nikoli zákonem, to by vypadalo hloupě, ale případnými sankcemi, které by takový narušitel klidu na socialistickou práci pocítil na své kůži.
Pokud jde o to, jestli někdo považuje občany této země za hlupáky, měli by se komunisté zamyslet spíše sami nad sebou. Zvláště všichni ti, kteří do strany vstoupili do roku 1989. Právě takoví lidé museli být hloupí nebo kariéristé nebo ustrašenci, kteří nabídku členství nedokázali odmítnout. Těžko hledat nějakou jinou motivaci. Že by někdo soudný po invazi armád Varšavské smlouvy ještě v sedmdesátých nebo osmdesátých letech věřil v budování komunismu a další bajky, je sotva představitelné.
Jen tak mimochodem by bylo dobré Vojtěcha Filipa zeptat, proč se u nás nikdy nevyhlásilo referendum o přítomnosti Střední skupiny sovětských vojsk na našem území, která trvala dvacet let. Kvůli průjezdu několika vojenských vozidel odněkud někam přes naše území se pořádají pseudomírové protestní akce, ale sto tisíc cizích vojáků na našem území, kteří přišli bez vědomí tehdejší vlády, to dnešním soudruhům nevadí.
Vyslovil se též místopředseda KSČM Josef Skála: „Pokud jde o EU, řítí se do krize, z níž Brusel a ‚elity‘, kterým (Drahoš) čte ze rtů, průchodné východisko nenabízejí a ani to nemají v plánu… Oč méně uspokojivě na to reaguje česká exekutiva, tím spíš asi opravdu nezbude, než se zeptat na názor suveréna podle ústavy. Stavět se tomu na zadní je výsměchem demokracii samo o sobě. Pokud se tomu hledá alibi v tom, že by lidé brali rozum i odjinud než z eurohujerských reprobeden, z Andersenova nahatého císaře padají i slipy.“
Slipy bude zřejmě nové oblíbené slovo českých politiků. Skála demokracii ale jistě rozumí. Byl členem KSČ a  členem předsednictva ÚV Socialistického svazu mládeže a člen předsednictva Světové rady míru. V letech 1986 až 1990 byl předsedou Mezinárodního svazu studentstva.
Sociolog a europoslanec a bývalý člen KSČ Jan Keller se zase nezdá Drahošův názor, že internet může sloužit manipulování lidí: „Člověk, který se chce jako reprezentant vědy stát naším prezidentem, je přesvědčen, že tento vědecko-technický vynález slouží manipulaci lidí. Napadá mě jen jediné řešení. Dávejme méně peněz na rozvoj vědy, lidé pak budou méně manipulovatelní a kandidáti na prezidenta se pak nebudou tolik bát přiznat jim právo vyslovit svobodně svůj názor.“
Keller by přece měl vědět, že internet manipulaci lidí slouží. Že to funguje, vědí nejen ve štábech Islámského státu a v Kremlu a jeho trollfabrice, ví to snad každý.

Jak píše v magazínu AEON.co Robert Epstein, od počátku padesátých let politici pochopili význam neviditelného a podprahového působení a začínali sami sebe prodávat stejným způsobem, jako se prodává mýdlo. Svou pasáž o politice zahájil znepokojujícím citátem britského ekonoma Kennetha Bouldinga: „Svět neviditelné diktatury je myslitelný, přičemž stále používá formy demokratické vlády.“

Průzkumy ukázaly, nakolik je například mínění o kandidátech ve volbách možné ovlivnit tím, když se o nich nějak píše na prvních místech, které jim poskytnou internetové vyhledávače. Šlo o desítky procent. Ale co ta další místa, která poskytnou vyhledávače někde „dole“? Tam už se lidé neproklikají. Někdo nějak rozhodl podle určitého klíče, co je „nahoře“, a to pak hraje roli.

Dodejme, že ti, kdo vytvářejí armády placených diskutérů, mohou také působit rafinovaně. Není třeba ani prvoplánově prosazovat při referendu jednu variantu. Stačí působit proti tomu, kdo představuje jednu z odpovědí. Francouzi odmítli Euroústavu, protože se jim nelíbila jejich tehdejší vláda. O otázku samotnou zřejmě příliš nešlo.

Nakonec ještě mínění senátora Veleby, šéfa zemanovců, tedy strany SPO: „Pan profesor se, bohudíky, projevil. Je to reprezentant elitářství, který žije ve skleníku, odtržen od běžných lidí. Ty potřebuje pouze k tomu, aby mu dali hlas a dál pak drželi ústa. Sečteno, podtrženo jsem spokojen, že odhalil svůj názor, a očekávám jeho další postoje.“

Mýtus o „odtržení od běžných lidí“ je dnes také oblíben. Je jistě možné, že je akademik „odtržen“ od oné poloviny populace, která má podprůměrnou inteligenci. Důležitější by ale mělo být, že není odtržen od toho zbytku.

Inteligence je nepochybně složitý pojem. Na svých stránkách napsal před sedmi lety Cyril Höschl: „Výsledek voleb je souhrnným vektorem mnoha činitelů, z nichž inteligence jednotlivců nehraje zásadní roli, protože to je mnohafacetový konstrukt, v němž to, co označujeme jako ,sociální inteligence‘ je zase jen jednou z mnoha složek (facet). A jak víme, tato faceta koreluje s ,g‘ faktorem (,jádrovou‘ inteligencí) pouze do určité míry, takže v populaci jsou též zastoupeni inteligentní, avšak bezcharakterní nebo ,sociálně debilní‘ jedinci, a naopak, jedinci laskaví, sociální, družní, altruističtí, milí, nadšení, sociálně inteligentní (citliví k potřebám druhých), kteří však v obecné inteligenci (tj. v tom, co se měří IQ testy) skórují nízko.“

Výhoda voleb je v tom, že pokud někdo prostší mysli naletí podivným lidem, jako jsou třeba Vít Bárta nebo Andrej Babiš, dá se to za čtyři roky napravit. Pokud ale někdo naletí v referendu, už se nedá napravit nic, protože věc je možná na jednu generaci zabetonovaná. To je právě ten rys referenda, který je nedemokratický, že lid už potom nemůže prosadit svůj názor, ke kterému na základě dalších zkušeností dospěl.

A vůbec. Pokud by se někdo chtěl osvěžit, může se ještě podívat, co si o tom myslí lid, který se účastnil debaty pod článkem. Ani nebylo třeba vybírat, takhle to šlo za sebou: „Podpůrce totality Drahoše nikdo s rozumem v hlavě volit nemůže.“ „V otázce referenda je to zase boj Židů proti nezidum. Prostě židé se panicky bojí názorů nezidovske většiny. Mají proč.“ „Akademici….jo,to je to co nikdy nepracovalo!“ „Ještě že si nasadil brýle bez dioptrií, jinak bychom snad ani nepoznali, co je to za idiota.“
A tihle všichni zřejmě mají volební právo a v případném referendu o čemkoli by šli hlasovat.