Brazilský prezident Bolsonaro se zástupci indiánského obyvatelstva (Brasília 2019) FOTO: Carolina Antunes/PR (flickr)
FOTO: Carolina Antunes/PR (flickr)
Brazilského prezidenta Jaira Bolsonara si snad nikdo na světě nespojí s ochranou životního prostředí a s bojem proti klimatické změně. Právě naopak – tento obdivovatel brazilské vojenské diktatury, která v 70. letech zahájila masivní destrukci Amazonie, před nástupem koronaviru na globální scéně proslul především svou neochotou efektivně zasáhnout proti ničivým požárům v Amazonském pralese a v unikátním mokřadu Pantanal.
V letošním roce ale došlo alespoň v Bolsonarově proslule agresivní rétorice k zajímavému obratu. Zatímco ještě loni se prezident na mezinárodních setkáních zaklínal brazilskou suverenitou nad Amazonií a obviňoval kritické státy z koloniálních ambicí, v posledních měsících jsou jeho vyjádření plná obav o budoucnost Amazonského pralesa a příslibů mezinárodní spolupráce na řešení této „enormní hrozby“, jak popsal rostoucí míru odlesňování v dubnovém dopisu americkému prezidentovi Joeu Bidenovi.
Bolsonaro se ve zmíněném dopisu dokonce zavázal, že Brazílie do roku 2030 vymýtí veškeré(!) nelegální odlesňování Amazonského pralesa. To je v kontextu nejrychlejšího ubývání pralesa nejméně za posledních dvanáct let, k jehož zásadnímu zhoršení došlo právě v průběhu Bolsonarova prezidentství, opravdu nemalá výzva.
K dosažení vytyčeného cíle by měly pomoci například dvojnásobné výdaje na vyšetřování a postihování trestných činů proti životnímu prostředí, které Bolsonaro přislíbil na Bidenem pořádaném „summitu lídrů“ ke klimatické změně.
Na tomtéž setkání brazilský prezident také svůj americký protějšek pochválil za „ambiciózní závazky“ v boji proti změnám klimatu, přestože se problematice globálního oteplování dříve vysmíval a podobně jako Donald Trump plánoval zemi vyvázat z Pařížské klimatické dohody. Brazílie by podle Bolsonara měla dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, tedy o deset let dříve, než bylo původně plánováno.
Nebude to zadarmo
Motivy pro změnu Bolsonarových vyjádření týkajících se životního prostředí jsou samozřejmě pragmatické. Prezident, který mezitím čelí tvrdé kritice a dokonce vyšetřování za nezvládnutí pandemie koronaviru, je na jednu stranu pod tlakem vlastních „středových“ (rozuměj názorově nevyhraněných) spojenců z Kongresu, bez jejichž hlasů by mohl být odvolán z funkce.
Možná ještě důležitější je však tlak ze zahraničí, zejména ze strany Spojených států, kde se Bolsonaro mohl donedávna spolehnout na podobně naladěného prezidenta Donalda Trumpa.
To se s Bidenovým nástupem změnilo a brazilskému prezidentovi hrozí, že se dostane do ještě větší mezinárodní izolace – zvláště ve chvíli, kdy je vůči němu nepřátelsky naladěna i Evropská unie a dlouhé roky složitě vyjednávaná dohoda mezi EU a jihoamerickým obchodním blokem Mercosur leží především vinou Bolsonarova přístupu k Amazonii ladem. Právě dohoda s Evropskou unií by přitom mohla pomoci nastartovat dlouhá léta zadrhnutou brazilskou ekonomiku.
Další motivace může být finanční. Brazílie je kvůli nesmírně nákladným opatřením na zmírňování dopadů pandemie v nezáviděníhodné fiskální situaci a Bidenova ochota masivně investovat do záchrany Amazonského pralesa budí zájem Bolsonara a jeho hospodářského „superministra“ Paula Guedese.
I ze zmíněného dopisu Bidenovi je zřejmé, že by Bolsonaro rád vstřícnější postoj vůči životnímu prostředí vyměnil za masivní západní investice: „Při zdůraznění ambiciózních cílů, které jsme přijali, musím ještě jednou zopakovat nutnost získat adekvátní podporu mezinárodní komunity v rozsahu, intenzitě a rychlosti, která odpovídá závažnosti a naléhavosti výzev, s nimiž se potýkáme,“ napsal brazilský prezident.
Nedodal už ovšem, že Brazílie přišla jeho vinou před dvěma lety o zásadní prostředky z takzvaného Amazonského fondu určeného právě na boj proti odlesňování.
Do toho Němci a Norové od roku 2008 společně investovali přes 1,2 miliardy dolarů (v přepočtu zhruba 25 miliard korun), obě země však svou účast na projektu pozastavily kvůli jednostranným zásahům brazilské vlády do organizační struktury a pokusům přesměrovat peníze na jiné než původně dohodnuté účely. Vzhledem k této zkušenosti panují oprávněné obavy, že by jakékoli další mezinárodní investice do Brazílie vůbec nemusely být využity k ochraně životního prostředí.
Sliby a skutečnost
Rétorickému obratu v každém případě neodpovídá reálná politika brazilské vlády. Pouhý den po slíbeném zdvojnásobení prostředků na vyšetřování a trestání zločinů proti životnímu prostředí, mezi něž spadá právě nelegální odlesňování nebo těžba na chráněných územích, byl totiž představen návrh rozpočtu na příští rok s dalšími škrty na ministerstvu životního prostředí.
Už tak finančně a personálně nesmírně oslabený resort, do jehož čela Bolsonaro po svém nástupu dosadil blízkého spojence zemědělské lobby Ricarda Sallese, by měl v příštím roce přijít o 240 milionů realů (v přepočtu skoro miliardu korun).
Ministerstvo životního prostředí by podle tohoto návrhu mělo mít nejnižší rozpočet za posledních 21 let a nové škrty se dotknou mimo jiné natolik citlivých oblastí, jako jsou programy na boj proti klimatické změně, na podporu chráněných oblastí a dokonce i na prevenci a hašení lesních požárů. To se přitom děje v situaci, kdy Amazonie trpí rekordním suchem a dá se předpokládat, že požáry nebudou o nic mírnější než v předchozích letech.
Pokračuje také likvidace environmentálních agentur, které mají na starosti právě monitorování a trestání nelegálních aktivit na chráněných územích. Například počet zaměstnanců klíčového Institutu pro životní prostředí a obnovitelné zdroje (Ibama) se od Bolsonarova nástupu smrskl bezmála o pětinu, čemuž odpovídá i dramatický pokles počtu udělených pokut a naopak dramatický nárůst nelegálních aktivit v chráněných oblastech.
Prezidentem dosazený ředitel agentury Ibama Eduardo Bim je navíc spolu se samotným ministrem životního prostředí vyšetřován policií pro podezření ze zapojení do obchodu s nelegálně vytěženým dřevem z Amazonského pralesa, tedy přesně z toho typu zločinu, proti kterému by měl jeho úřad zasahovat. Zatímco Bim byl kvůli této aféře dočasně postaven mimo funkci, Salles nadále šéfuje klíčovému resortu.
Vláda mezitím ve svých rozsáhlých privatizačních plánech počítá s tím, že by mohlo do soukromé správy přejít až osm národních parků, a nadále zvažuje i možnost legalizace těžby surovin v indiánských rezervacích.
Ty jsou v posledních letech cílem stále intenzivnějších aktivit nelegálních těžařů často spojených nejen s ničením pralesa, ale i s násilím na původních obyvatelích, jejichž představitelé Bolsonara obviňují (a dokonce i žalují u soudů) z kriminálního nezájmu o jejich bezpečí.
Vláda Jaira Bolsonara, jež se například ústy ministra Guedese navenek zaklíná „zelenou budoucností“, tedy pokračuje ve stejně destruktivní politice, jen se k ní přestala otevřeně hlásit. Situace je přitom vážná. Vědci odhadují, že Amazonský prales si již nemůže dovolit ztratit více než tři až osm procent současné rozlohy, jinak se nevyhnutelně promění v savanu.
Mgr. František Kalenda, Ph.D., je antropolog a publicista se zaměřením na Latinskou Ameriku, který působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
