Bombový útok ruských agentů na muniční sklad ve Vrběticích vyvolal debatu, zda se jedná o akt státního terorismu, či nikoli. Dlužno poznamenat, že tato debata je do značné míry jalová, protože neexistuje ani doktrinální, ani mezinárodně právní definice termínu terorismus a tím méně definice státního či státem podporovaného terorismu.

Odborná literatura však nejčastěji uvádí, že státní terorismus je podobně jako „nestátní“ terorismus politicky, ideologicky nebo nábožensky motivovaný násilný akt, namířený proti osobám nebo skupinám osob, uskutečněný mimo rámec válečného konfliktu.

Legální vedení války

Avšak abychom právně kvalifikovali údajný bombový útok ruských agentů na muniční sklad na území České republiky, velmi snadno se bez definice terorismu obejdeme. Užití síly státem je totiž mezinárodním právem velmi podrobně regulováno.

Základem právní úpravy je Charta OSN, která zakazuje dobyvačné války, ale umožňuje ozbrojenou individuální nebo kolektivní sebeobranu, včetně preemptivní války k odvrácení hrozícího útoku. Možnost sebeobrany je doplněna o eventualitu vedení války na základě pověření Rady bezpečnosti v zájmu regionální nebo světové bezpečnosti.

Mezinárodní právo však neupravuje jen možnost spravedlivého vedení války, ale též způsob legálního vedení války. Způsob vedení války pak je upraven celou řadou mezinárodních smluv, zejména pak Ženevskými konvencemi. Mezinárodní právo zakazuje například mučení, etnické čistky nebo genocidu i v případě, že se jedná o válku, která je vedena v souladu s Chartou OSN.

Stejná pravidla platí i v případě, že je válka vedena nestátním aktérem, tedy například utlačovaným národem, který legitimně bojuje za svoji národní nezávislost.

Podle mezinárodního práva jsou v takovém případě přípustné násilné akce proti vojenským a policejním silám utlačovatele, ale ozbrojené akce zaměřené proti občanům utlačovatelského národa jsou protiprávní. Žádný útlak, jakkoli brutální, neumožňuje například bombové útoky namířené proti civilistům.

Jasný válečný zločin

Násilné akce státu namířené proti civilistům jiného státu je tedy bez jakýchkoli pochyb možno charakterizovat jako válečný zločin, který je trestný ve všech zemích světa. Aktéři tohoto násilí tak nemusí být potrestání pouze speciálně zřízenými mezinárodními tribunály, ale jakýmkoli národním soudem.

Pokud tedy existuje podezření, že za výbuchem muničního skladu stojí jiný stát, je vyšetřování tohoto činu jako obecného ohrožení zcela nepřípadné. V našem trestním zákoníku máme definován trestný čin agrese, kterého se dopustí ten, kdo „v postavení, které mu umožňuje vykonávat kontrolu nad některým státem nebo řídit jeho politické anebo vojenské akce, v rozporu s ustanoveními mezinárodního práva provede útočný čin, který spočívá v použití ozbrojené síly proti svrchovanosti jiného státu nebo v použití ozbrojené síly způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů“.

Vzhledem k tomu, že Rusko proti České republice nevede válku v souladu s Chartou OSN, a vzhledem k tomu, že útok ve Vrběticích byl namířen i proti civilistům, jsou v případě, že za ním skutečně stojí ruští agenti plnící státní zakázku, debaty o tom, zda se jedná o akt státního terorismu zbytečné. Jedná se o válečný zločin.