Následky havárie řešil mimo jiné přední sovětský fyzik Jevgenij Velichov, který byl zastáncem otevřenosti ohledně rozsahu katastrofy. FOTO: Wikimedia Commons / ОП РФ / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / ОП РФ / CC BY 4.0
HISTORIE / Když před 40 lety došlo k černobylské havárii, foukal jihovýchodní vítr, který radioaktivní mrak posunul nad Skandinávii. Jako první zachytili zvýšenou radiaci v jaderné elektrárně Forsmark ležící asi sto kilometrů severně od Stockholmu. Těsně před sedmou hodinou ráno v pondělí 28. dubna 1986 spustily poplach boty tamního chemika Clifforda Robinsona.
Byl to začátek hodin chaosu, strachu a nejistoty, které se šířily po celé zemi. Odkud se radiace vzala? Odpověď ležela 1200 kilometrů daleko. Vítr rozšířil radioaktivní spad dále, než švédské úřady považovaly za možné, a poplach ve Forsmarku obrátil pozornost světa k Černobylu.
Mysleli, že je chyba v přístroji
Bylo těsně před sedmou hodinou ranní, pondělí 28. dubna 1986, a chemik Clifford Robinson dorazil po víkendu do práce. Byl prvním, kdo prošel radiačním monitorem v jaderné elektrárně ve Forsmarku. Byla to rutina, kterou museli všichni zaměstnanci absolvovat, aby do reaktorové haly nevnesli například nečistoty.
Najednou se spustil alarm. Robinsonovy boty ukazovaly zvýšenou hladinu radioaktivity. „Byl jsem první, u koho byla konstatována kontaminace,“ řekl chemik o dni, který se mu vryl navždy do paměti.
Když po opakovaném testu monitor ukázal totéž, předpokládalo se, že je chyba v přístroji, který je třeba seřídit, a Robinson byl vpuštěn dovnitř. Jenže když kontrolou prošla další osoba, alarm se spustil znovu. A potom znovu a znovu upozorňoval na kontaminovanou obuv všech zaměstnanců, kteří přišli do práce.
Clifford Robinson vzal pár bot k detektoru. Přístroj okamžitě zaznamenal hodnoty, mimo jiné pro cesium (137,) jód (131) a neptunium (239). To naznačovalo, že se otevřené jaderné palivo dostalo do kontaktu s atmosférou, tedy že došlo k roztavení jádra reaktoru. „Nikdy nezapomenu, jak neuvěřitelně vysoká byla koncentrace těžkých prvků, na kterou jsme ve vodě z chladicího okruhu elektrárny Forsmark vůbec nebyli zvyklí. Bylo to příšerné.“
Mimo elektrárnu byly dávky vyšší
Robinson začal mít obavy a kontaktoval svého šéfa. Rozhodli se odebrat další vzorky. Pak se spustil evakuační alarm. O půl jedenácté odvysílal regionální rozhlas první zprávu o podezření na únik ve Forsmarku. „U Forsmarku byl zjištěn radioaktivní únik, ale zatím není známo, ze kterého ze tří bloků pochází. Veškeré práce byly zastaveny a 600 pracovníků bylo evakuováno,“ informoval veřejnoprávní rozhlas o několik hodin později. Ve zprávě se krizový tým regionu Uppsala snažil uklidnit veřejnost, že nikdo z obyvatel nemusí opustit své domovy.
Asi sto lidí včetně Robinsona zůstalo, aby odebrali nové vzorky uvnitř i vně elektrárny a znovu zkontrolovali všechny systémy. Alarmy signalizovaly nehodu ve Forsmarku, ale úroveň radiace uvnitř budov elektrárny byla kupodivu nižší než venku. „Vzorky z paluby lodi v přístavu byly radioaktivnější než chladicí voda v aktivní zóně reaktoru ve Forsmarku,“ řekl Robinson.
Když vyšlo najevo, že únik nepochází z Forsmarku, tehdejší švédská ministryně životního prostředí a energetiky Birgitta Dahlová kontaktovala Mezinárodní agenturu pro atomovou energii (MAAE) a švédské velvyslance v několika hlavních městech včetně Moskvy, aby se zeptala na zvýšenou radiaci.
Radioaktivní mrak z havárie v Černobylu, k níž došlo v noci na 26. dubna 1986, vítr o víkendu nepozorovaně přenesl nad Švédsko. Měřicí stanice na ostrově Gotland byla bez obsluhy a nikdo tak nespustil poplach. Sovětský svaz však zpočátku popíral, že k jaderné nehodě došlo.
SSSR musel s pravdou ven
Teprve na druhý dotaz, poté, co meteorologická měření ukázala, že vítr vanul z jihovýchodu, vedení Kremlu připustilo, že v sobotu večer došlo v Černobylu k havárii. „Snažili se to prostě utajit,“ řekla Dahlová později v rozhovoru pro veřejnoprávní televizi SVT. Mělo to pár důvodů: komunistická strana chtěla zachovat obraz bezchybné státní moci a současně se vyhnout panice mezi lidmi žijícími v okolí jaderné elektrárny.
Později večer vydal Sovětský svaz oficiální prohlášení. V té době se vedení strany stále snažilo vykreslit situaci, jako by mělo katastrofu pod kontrolou: „V jaderné elektrárně v Černobylu došlo k nehodě, kdy byl poškozen jeden z reaktorů. Byla přijata opatření k odstranění následků nehody. Postiženým byla poskytnuta pomoc. Byla jmenována komise pro havárii.“
Černobylská katastrofa Švédsko zaskočila. První období po nehodě bylo chaotické a odhalilo velké nedostatky v připravenosti na mimořádné události. Švédská národní potravinová agentura stanovila limity pro dávky záření a doporučila, aby veřejnost nejedla houby, lesní plody ani zvěřinu z oblasti radioaktivního spadu. Domácí zvířata byla porážena, úroda likvidována. Ekonomicky událost výrazně zasáhla Sámy, kteří se věnují chovu sobů.