Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která si v éře vlády Andreje Babiše úspěšně budovala image protikorupční bojovnice, promarnila příležitost mlčet. Když od ní přátelská média chtěla vyjádření ke slovům premiéra Petra Fialy, že šéf civilní rozvědky Petr Mlejnek přispěl pozitivně k objasnění kauzy Dozimetr, nelenila a Fialova slova smetla s tím, že jí o Mlejnkově pozitivní roli není nic známo.
Vyjádření Bradáčové můžeme číst dvěma možnými způsoby. A je zřejmé, že si to Bradáčová, která rozhodně rozumí „pí ár“, velmi dobře uvědomuje. První způsob je čistě právnicky věcný. Vrchní státní zástupkyni není nic známo o pozitivní roli Petra Mlejnka, o níž mluvil premiér. Nic proti ničemu. Pak je tu druhý způsob. Slova vrchní státní zástupkyně jako znalkyně kauzy vyvrací slova Petra Fialy. Takhle to přečetla média, kupříkladu Novinky.cz. Jejich titulek zní: „Stále dokola. Bradáčová o pozitivní roli Mlejnka v kauze Dozimetr nic neví“. Je tím řečeno, že si Fiala vymýšlí.
Je třeba říci, že Bradáčová nikdy ani jedním slovem nezpochybnila tuny lží a nesmyslů, které navykládal bývalý premiér Andrej Babiš. Zde ale reagovala promptně a tak, že uvedla Fialu do nepříjemné situace. Místo toho, aby prostě jen mlčela. Premiér mohl během jednání vlády s šéfem rozvědky nabýt ohledně Mlejnka dobrý dojem a je irelevantní, jak to přesně souvisí s vyšetřováním kauzy, kterou silně prosazují média na základě úniků z policejních spisů, na úkor faktické relevance a věcné podstaty.
Celá obludná mediální štvanice na ministra vnitra Víta Rakušana, hnutí STAN a potažmo na vládu kvůli směšným blábolům o působení zločinecké organizace kolem pražského magistrátu je s největší pravděpodobností účelovým výtvorem vlivové agentury Andreje Babiše v policejních kruzích a na státním zastupitelství. Tento obraz situace se zcela liší od pohledu většiny médií, která hrají veřejnosti obludné divadlo na téma „z pohádky do pohádky“. Rozhodující slovo bude mít soud. Do té doby tu máme pouze jednu věc jistou: Kauza Dozimetr je nyní zejména politickou a mediální kauzou, jejímž pravým smyslem je zatopit vládě.
Absurdní lynčování Petra Mlejnka za to, že měl styky s údajným šéfem zločinecké organizace Michalem Redlem, je naprosto skandálním selháním médií. Nevíme totiž nic o tom, že by ty kontakty měly nějaký kriminální charakter. Jak je možné někoho šikanovat za styky s trestně stíhanou osobou v zemi, která měla trestně stíhaného premiéra? Copak někdo pranýřoval a šikanoval ministry bývalé vlády za to, že se denně stýkají se svým premiérem?
A pak je tu ještě jedna věc. Na východě Evropy zuří válka. Nacházíme se v ostře nepřátelském poměru s režimem, který otevřeně navazuje na naše bývalé okupanty a potlačovatele svobody našeho národa. V této chvíli by nemělo být nic tajnějšího než naše tajná služba. A my se tu zabýváme veřejným ostouzením jejího ředitele. Copak tu v médiích neexistuje absolutně žádná loajalita k vlastnímu státu? A neměla by ji také cítit a ctít vrchní státní zástupkyně?