HISTORIE / V roce 1949 tibetská vláda v čele s regentem Tagdag-rinpočhem začala jednat se západními mocnostmi o formálním uznání své nezávislosti, kterou Tibet získal už v roce 1912, po rozpadu čínského císařství a vzniku Čínské republiky. Jenže 25. října 1950 napochodovala Čínská lidová osvobozenecká armáda do izolované horské země pod záminkou, že zachrání Tibeťany před imperialistickým útlakem. 

Mikel Dunham v knize Buddhovi bojovníci podrobně popisuje, jak zoufalá situace byla. Tibet volal o pomoc, ale všichni se dívali jinam. Pak se začalo střílet, ale svět pořád nic nedělal. Odvážní tibetští bojovníci měli pár kulometů, starodávné pušky po Britech, a někteří dokonce ještě meče, ale postavili se na odpor ohromné přesile. 

Komunisté se snažili Tibeťany obalamutit i pomocí různých lží. Pomlouvali dalajlámu a vesničanům nabízeli za kolaboraci různé výhody, které ale brzy zmizely.  

Tibetská vláda posílala výzvy Indii, Velké Británii a OSN, nestalo se ale nic. Indie se zmítala ve zmatku nově nabyté svobody a vnitřních problémů. Velká Británie byla po válce slabá a chudá. 

Jediný, kdo se o něco pokusil, byly Spojené státy. CIA vycvičila a vyzbrojila bojovníky v tibetské oblasti Kham. Doufala v zázrak. Komunistická Čína však nasadila letadla, která bombardovala kláštery, a obří armáda vraždila, mučila a znásilňovala. 

Pár tibetských vojáků nemohlo čínskou invazi zastavit. Vláda tedy začala s Pekingem vyjednávat. Za tibetskou stranu se jednání účastnil Ngaphö Ngawang Džigme a za Čínu Li Chej-wan. V květnu 1951 dojednali Sedmnáctibodovou dohodu, kde Tibetu sice byla přiznána jistá autonomie, ale pouze pod nadvládou Čínské lidové republiky. Mladý vládce Tibetu Tändzin Gjamccho se stal pouhou loutkou. V roce 1954 se už zúčastnil Všečínského shromáždění lidových zástupců. 

Dále čtěte

Čína oznámila přerušení kontaktů s prezidentem Pavlem kvůli jeho návštěvě u tibetského dalajlámy

Čína přerušuje veškeré kontakty s českým prezidentem Petrem Pavlem, který návštěvou dalajlamy 27. července poškodil svrchovanost a územní celistvost Číny.

Tibeťané se s tím nechtěli smířit a stále docházelo k ozbrojeným střetům, například roku 1956 v oblastech Kham a Amdo. Všechna povstání však byla potlačena. Na začátku roku 1957 se mladý dalajláma dostal do Indie, setkal se s Džaváharlálem Nehrúem a byl mu tam poskytnut azyl.  

Naposledy se Tibeťané pokusili o velké povstání v roce 1959. Skončilo však katastrofálně, zemřely desítky tisíc lidí. Od té doby začali hromadně prchat do Indie a založili tam i exilovou vládu. V šedesátých letech Číňané zahájili takzvanou „kulturní revoluci“, která znamenala mimo jiné i ničení buddhistických klášterů, pálení knih a represe proti Tibeťanům. Rozpuštění původní kultury mělo později pomáhat i hromadné stěhování Číňanů do Tibetu.