Ekonomický komentátor levicového listu The Guardian Will Hutton napsal na Twitter: „Od našich přátel a našich spojenců a od vynikající věci nás odtrhla parta šarlatánů, ignorantů a pravicových ideologů.  Miliony z nás to nikdy neodpustí ani nezapomenou.“

Je to smutné, velmi smutné. Jen je třeba dodat, že ani levice se v této kauze moc dobře nepředvedla. Jeremy Corbyn považoval Evropskou unii za příliš kapitalistickou a neudělal skoro nic pro to, aby v ní Velká Británie zůstala. Mezi konzervativci byla navíc také silná skupina, která chtěla v EU zůstat. Celý problém brexitu není věcí levice a pravice.

Je to chyba, k níž vedlo mnoho různých příčin. Čelní představitelé EU a lídři nejsilnějších států Unie ignorovali názory části britské veřejnosti, která byla znejistěná mírou imigrace, a to vedle migrační vlny z roku 2015 zejména z imigrace chudých občanů EU z východní Evropy. Celé referendum pak provázel brutální a destruktivní útok ruských dezinformací, které se blížily nepřátelskému napadení, a britská politická elita se chovala tváří v tvář této hrozbě zcela nezodpovědně. 

Na trapném a znepokojujícím příběhu brexitu jsou ale i dobré prvky. Výsledek referenda nebylo možné shodit ze stolu, bylo by to popřením pravidel hry. Proto bylo nutné, aby se britská vláda a zástupci Evropské komise dohodli na postupu, který dá místo zklamání a výčitek na první místo pragmatické a přátelské dohody. A je zřejmé, že se to nakonec podařilo. Vláda Borise Johnsona nebouchla vztekle dveřmi a samotný premiér mluví o přátelství s Evropskou unií a o příslušnosti Spojeného království k širšímu evropskému společenství.

Singing of Auld Lang Syne starts in the European Parliament as the Brexit Withdrawal Agreement is approved by MEPshttps://t.co/tzNNPSGZXc pic.twitter.com/pTiLrW0Qlf

— BBC Politics (@BBCPolitics) January 29, 2020

Evropský parlament se rozloučil s Velkou Británií velice dojemně. Poslanci vestoje zazpívali skotskou píseň „Auld Lang Syne“, kterou známe jako Valčík na rozloučenou. Zpívá se zde, že stará známost nemůže být zapomenuta. Pak se někteří poslanci objímali a loučili se svými britskými kolegy.

Je to skutečně smutný den pro dějiny Evropy, ale nemusí to být tragédie, když i nadále převáží zodpovědný a seriózní přístup, který při brexitu na obou stranách rozvodové smlouvy nakonec převážil. Příznivci evropské myšlenky věří, že se naše krásná Británie znovu nějakým způsobem zase vrátí a že nikdy nepřestane být součástí našeho světa, našeho civilizačního a politického společenství. Loučíme se se smutkem, ale i s jistou nadějí. V Británii totiž při brexitu vzniklo asi nejsilnější a aktivní proevropské hnutí z celé Evropy.

Francouzský politik Michel Barnier, který stál v čele rozvodového jednání za Evropskou unii a strávil tímto procesem, který ho osobně deprimoval, dlouhé tři roky, se rozloučil s Velkou Británií velice vřelým projevem, který zakončil slovy: „Hodně štěstí, Británie.“ Je třeba se k němu připojit, protože i my si přejeme štěstí teto starobylé demokracie a také této moderní a úžasné země.