KOMENTÁŘ / Nejpozději v lednu příštího roku půjdou Britové volit ve všeobecných volbách do dolní sněmovny. Ty minulé vyhráli toryové o parník před labouristy především díky tématu brexitu. Po pěti letech si ale podle všeho obě strany role prohodí. Je ironií osudu, že zatímco v roce 2019 byl odchod z EU hlavním lákadlem vládnoucích konzervativců, v nadcházejících volbách to pro ně nejspíš bude koule u nohy. Výsledky voleb do obecních zastupitelstev a doplňující volby do dvou sněmovních obvodů dopadly pro stranu tak špatně, že se mluví i o výměně premiéra.
Slavné vítězství v posledních volbách zajistil toryům ještě Boris Johnson. Tehdy byly volby částečně i referendem o jím dojednané dohodě s EU o odchodu Spojeného království. Jenže Johnson musel odejít po skandálu s nedodržováním covidových opatření a z brexitu se stalo tak trochu otrávené jablko. Konzervativní strana zatím voliče nedokázala přesvědčit, že dokáže úspěšně vládnout, a času už jí moc nezbývá.
Nástupnické krize
Současný premiér se do svého křesla dostal až jako druhá volba. Prvním, kdo vystřídal Johnsona, byla Liz Trussová, která se ale musela poroučet už po rekordních sedmi týdnech. Strana byla v takové krizi, že se dokonce spekulovalo i o tom, že by se měl vrátit právě zdiskreditovaný Johnson. Nakonec se ale premiérem stal Sunak, který měl zosobňovat novou dynamickou a energickou tvář strany.
Britská ekonomika, která během covidu odepsala přes 10 % HDP, se v roce 2021 začala rapidně zotavovat. V roce 2022 zpomalila, ale přesto pořád přidala slušných 4,3 % HDP. V minulém roce ale byl růst téměř nulový a v posledních dvou čtvrtletích došlo dokonce k poklesu. Vysoká inflace pak znamená propad reálných mezd. Faktorů je jistě více, ale voliči z toho často viní odchod z EU, který byl vlajkovou lodí toryů. Tohle je silný proud, proti němuž pouhá image nestačí.
Do třetice všeho dobrého
Není proto divu, že se ozývají hlasy, že by měl Sunak odejít a stranu by do voleb měl vést někdo nový. Otázka ale je, zda by už třetí nástupce Borise Johnsona od minulých voleb dokázal vůbec něco změnit. Růst ekonomiky bude nejspíš nadále anemický. Konzervativci jsou navíc u moci už od roku 2010 a i to nahrává současné opozici. Premiér přitom už v minulosti odpor svých spolustraníků zažil.
V lednu tohoto roku přežil rebelii asi 60 členů sněmovny, kteří požadovali zpřísnění v imigračním zákoně, který byl překřtěn na Rwanda Bill. Dohodu s touto africkou zemí, která má přijímat deportované neúspěšné žadatele o azyl, nakonec dolní sněmovna odhlasovala, ale prozatím narazila ve sněmovně lordů. Sunak tedy svou pozici rozhodně jistou nemá.
Kdo by o to stál
Jak obtížné bude ale najít někoho, kdo by o tuto funkci ani ne rok před téměř jistě prohranými volbami stál, je vidět na příkladě Penny Mordauntové. Ta se ke spekulacím vyjádřila veřejně a řekla, že plně stojí za premiérem. Ono není moc divu, protože z taktického hlediska je lepší počkat až po volbách. Očekávaný debakl povede k výměně vedení a v opozičních lavicích je obroda snazší.
To ale zároveň nevylučuje, že se najdou tací, kteří by do čísla 10 usedli rádi. Mluví se například o Suelle Bravermanové, která byla ministryní vnitra, než se jí Sunak v minulém roce zbavil. Nato ho označila za slabého politika a mimo jiné vedla i zmíněnou rebelii proti imigračnímu zákonu. Její názory na imigraci, brexit a bezdomovectví jsou ale extrémní i pro mnohé spolustraníky.
Výhra opozice není konec světa
Závěrem je dobré podotknout, že na rozdíl od mnohých zemí na kontinentě není alternativou současné vládě populistická a proruská opozice. Labouristé pod vedením Keitha Starmera nejsou žádní extrémisté. Jejich konkrétní program se nám samozřejmě líbit nemusí a jistě je lze za mnohé kritizovat. Nejde ale o ohrožení stability systému.
Střídání u moci je běžným a žádoucím znakem demokracie. Po více než 14 letech u moci není nespokojenost s konzervativci ničím historicky výjimečným. Když k tomu připočteme ekonomické potíže, které voliči přičítají brexitu, je nanejvýš pravděpodobné, že toryové prohrají ať už se Sunakem, nebo bez něj.