Začátek konce evropské integrace se blíží. Velká Británie včera večer zažila jedno z nejsledovanějších hlasování své historie. Zamítnutí kompromisní dohody mezi ostrovním královstvím a Evropskou unií, která mohla být dost možná jedinou cestou k řízenému odchodu z unijního společenství, byla další tvrdou ránou pro vládu britské premiérky Theresy Mayové. Opoziční lídr Jeremy Corbyn nazval výsledek hlasování v poměru 202 ku 432 jako největší prohru vládního kabinetu v historii Spojeného království a podal návrh na vyslovení nedůvěry vládě.

Největší politická krize novodobých dějin státu je bezprecedentní ukázkou toho, kam až můžou dojít populistické sliby politických oportunistů. Britové uvěřili slibům politiků, že se země vymaní z “diktátu Bruselu,“ za zachování benefitů v podobě volného obchodu, nebude platit žádné odvody do unijní pokladny a především získá pod plnou kontrolou své hranice. Právě migrace se stala stěžejním bodem debat v politických kuloárech. V období migrační krize na evropském kontinentu došlo k nárůstu popularity antiimigračního UKIP, a tak pod hrozbou přebrání voličů, přislíbil předseda konzervatistů David Cameron referendum o odchodu z EU.

Zatímco zastánci setrvání zůstali prakticky nečinní, euroskeptičtí politici ruku v ruce s tiskem vzali plebiscit do svých rukou a k překvapení celého světa v roce 2016 zvítězili. Následující zimu byla podpisem článku 50 odstartována lhůta pro vyjednání podmínek odchodu, která vyprší právě v březnu tohoto roku. Dnešní zamítnutí dohody je tak další komplikací na cestě odchodu, která v sobě skrývá trvalé a bolestné riziko pro budoucí hospodářský vývoj celé EU.

V případě tzv. No Deal bude mít výsledek neschopnosti elit řešit problematiku migrace výrazný dopad i na mezinárodní obchod. Do členských zemí EU směřuje bezmála polovina britského exportu, která na sebe váže několik milionů pracovních míst. Nyní by musela Velká Británie uzavírat nové dohody o volném obchodu jednotlivě s každým státem. V případě České republiky, která má s Británií trvale obchodní přebytky, tedy vyváží více zboží a služeb než dováží, by tak utrpěli zejména čeští zaměstnanci pracující ve výrobních podnicích na našem území.

V Británii ovšem panovalo nepřátelství k levné pracovní síle z východní Evropy už dávno před uprchlickou krizí. Maďaři či Poláci byli ochotni pracovat déle a za méně než místní. I když to mohlo vzbuzovat opodstatněné obavy, došlo k výraznému směšování problematiky přistěhovalectví a přílivu afrických migrantů. Nikoho nezajímal osud dvou milionů Britů, kteří žijí a pracují v ostatních členských státech, nehledě na hmatatelné ekonomické výhody vnitřního trhu.

Do roku 2020 se během přechodného období pro samotné občany nic nemění, ale v případě neuzavření dohody by se obyvatelé navzájem dostali do pozice příchozích občanů ze třetích zemí, a tak by museli žádat o trvalý pobyt i pracovní víza. Studenti by následně neplatili stejné školné jako místní, ale současná studijní univerzitní půjčka čítající zhruba osm tisíc liber ročně by mohla vzrůst až na sumu okolo dvaceti tisíc liber. Prozatím platí pro studenty nejistá ústní dohoda o zachování status quo. Doba postbrexitová přichází.

V současné chvíli čeká Británii hlasování o vyslovení důvěry vládě. Premiérka Theresa Mayová už na sklonku uplynulého roku ustála hlasování o nedůvěře uvnitř vlastní strany a podle odhadů přežije i sněmovní hlasování. V opačném případě by došlo k předčasným volbám. Ale v případě setrvání si rozhodně jen tak neoddychne, ba naopak.  Downing Street bude mít plné ruce práce. Během dalších tří jednacích dnů bude nucena předložit návrh nového řešení po dalším kole debat s unijními vyjednavači. Předsedkyni vlády čeká náročný boj se zastánci tvrdého Brexitu v čele s labouristickým lídrem. Opakovaní hlasování se stalo prakticky okrajovou možností a hraje se tak pouze o čas, formu a způsob samotného výstupu z EU. Skutečné dopady ukáže až čas, který hraje v dnešních dnech neúprosně proti britskému království.