Válka Ruska proti Ukrajině dohnala příbuzného sovětského vůdce Leonida Brežněva až do zákopů na jihu Ukrajiny. Anton Milajev, nevlastní Brežněvův vnuk, skončil nakonec jako zajatec v rukou ukrajinské armády v Chersonské oblasti. Svůj příběh pak vyprávěl na videu pro vládní projekt „Chci žít“.

O svém příbuzenském vztahu k bývalému sovětskému vůdci v minulosti před druhými lidmi nerad mluvil. Je synem Jevgenije Milajeva, prvního manžela Brežněvovy dcery Galiny. Galina po smrti jeho biologické matky při porodu adoptovala děti z Jevgenijova prvního manželství. Jeho otec byl známým cirkusovým akrobatem a ředitelem Moskevského cirkusu.

Dále čtěte

Po speciálu s názvem Velký pumpař se jen zaprášilo. Už je tu dotisk, objednávejte

Díky úspěšné veřejné sbírce se podařilo vybrat dostatek finančních prostředků k vydání speciálního časopisu, ve kterém se zabýváme tím, co…

Milajev byl zajat příslušníky 34. samostatné mořské brigády ukrajinských ozbrojených sil, když se sám vzdal ukrajinskému dronu při přechodu řeky Dněpr. Podle projektu „Chci žít“, který se věnuje osudům ruských válečných zajatců, patřil k jednotce vysazené v rámci útoku 98. vzdušně útočné divize. Jejím cílem bylo dostat se přes řeku. Sám akci popisuje jako bezvýchodnou. Z osmičlenné skupiny přežila jen polovina, těla padlých podle něj nikdo neodváží a stávají se potravou divokých zvířat.

Než skončil na frontě, žil Milajev devatenáct let v New Yorku, kde pracoval jako údržbář, ale nikdy nezískal zelenou kartu. Do Ruska se podle svých slov vrátil kvůli stesku po domově a nespokojenosti s dosavadním životem v USA. Také říkal, že už nechce pracovat na „svobodné zednáře“. Doma to ale nebylo o mnoho lepší a ocitl se v dluzích ve výši milionu rublů (asi čtvrt milionu korun). To bylo hlavním důvodem, proč loni podepsal smlouvu s ruským ministerstvem obrany. Za podpis dostal jednorázový bonus 1,4 milionu rublů. Zmínil také vliv propagandy, která vojákům slibovala boj s „nacisty“, na které pak ale na frontě nikdy nenarazil.

Podle jeho líčení jsou motivy podpisu kontraktu různé. Někdo má problémy se zákonem, někdo je hloupý a další zase potřebuje peníze. Těch peněz nabízeli (na ruské poměry) hodně.

Původně Milajev počítal s klidnou službou řidiče v týlu, ale po třech týdnech výcviku v okupované Luhanské oblasti skončil v útočném praporu. Podmínky v ukrajinském zajetí popisuje jako „luxusní“ a odpovídající mezinárodnímu právu, dokonce mu bylo umožněno zavolat bývalé manželce. Vzdal se i přesto, že je v armádě varovali, že je lepší spáchat sebevraždu, než padnout do zajetí. Také že Ukrajinci zajatcům vyřezávají orgány, aby se na nich zaživa trénovali medici.

Do Ruska se v rámci případné výměny zajatců Milajev vrátit nechce. Obává se, že by ho buď poslali zpět na frontu, nebo by byl potrestán za to, že se vzdal.