Podle všeho dnes britská premiérka Theresa Mayová požádá Evropskou unii o odklad účinnosti vystoupení Spojeného království, ke kterému má dojít už příští pátek. Původně plánovala dnes po dvou neúspěšných pokusech opět předložit Dolní sněmovně k hlasování svou dohodu o narovnání vztahů mezi VB a EU. Plány jí ale zkřížil předseda dolní komory britského parlamentu John Bercow, který s odvoláním na pravidlo z roku 1604, jež zapovídá opakované hlasování o stejné věci, odmítl další pokus o prosazení v podstatě stejné dohody. Uvedl jen, že dohoda by se musela podstatně změnit, aby bylo možné ji sněmovně opětovně předložit. Co tím sleduje se odhaduje jen těžko i vzhledem k tomu, že svůj krok odmítá dále komentovat.
V reakci na to oznámila vláda, že premiérka požádá EU o odklad brexitu. Spekuluje se o tom, že kabinet je rozhádaný a nedokáže se shodnout na tom, jak dále postupovat. Další vývoj ovlivní několik proměnných a zatím stále nejde vyloučit žádnou možnost rozuzlení. První otázkou je, o jak dlouhý odklad Británie požádá. Mayová prý preferuje krátký odklad nejdéle do července. Jednak se chce vyhnout tomu, aby Spojené království muselo pořádat volby do EP a také jí to umožní tlačit na poslance argumentem, že pokud nepřijmou její dohodu, dojde k brexitu bez dohody. Krátký odklad by totiž reálně neumožnil nic jiného než schválení dohody dojednané Mayovou, brexit bez dohody a stažení žádosti o vystoupení, o kterém by ale musel rozhodnout parlament, protože na nové referendu nebude čas. Mayová spoléhá na to, že druhá a třetí možnost mají v parlamentu ještě menší podporu než její plán.
Tato taktika už ale, zdá se, selhala. Karty byly rozdány stejně i v posledních měsících a přesto ani jedna strana nekapitulovala. Další možností je odklad delší, v řádu let a ne měsíců, který by poskytl Britům dost času pro případné vypsání nového referenda, nových voleb a případně vyjednání nové dohody s EU pod vedením nového premiéra, kterým by se rád stal Jeremy Corbyn. Také by mohlo dojít k úplnému zrušení brexitu, ale to by muselo posvětit druhé referendum. Parlament zatím evidentně není ochotný postavit se o své vůli rozhodnutí voličů z roku 2016.
Tou největší otázkou nejbližších dnů ale bude, jak se k britské žádosti postaví EU. Britská domácí politika je v hluboké krizi a snaha brexit odložit a především hlasování, která k ní vedla, dokazují jednu jedinou věc. Dolní sněmovna v současném složení se na ničem shodnout nehodlá. Mayová tvrdošíjně prosazuje svou dohodu v naději, že ostatním povolí nervy. Domnívá se, že jakýkoliv měkčí brexit by byl popřením výsledku referenda z roku 2016 a naopak odchod bez dohody by byl pro většinu voličů hořkým zklamáním. Bercow sice zamítl další hlasování, ale kdyby se našlo dost poslanců a poslankyň, šlo by jeho rozhodnutí zvrátit a o dohodě hlasovat znovu. Kdyby se vládě podařilo vyjednat pro dohodu podporu, pak by nové hlasování jistě proběhlo.
Corbyn naproti tomu stále hraje především o premiérské křeslo. Nemá nejmenší zájem a důvod zachránit dohodu Mayové hlasy labouristických poslanců a poslankyň, protože se domnívá, že pokud by došlo k tvrdému brexitu, tak díky frustraci voličů z neschopnosti a rozháranosti konzervativní strany stane v úřadu premiéra on. Zároveň ví, že jeho verze měkčího brexitu, při němž by Spojené království zůstalo v celní unii, nemá šanci v současném rozložení sil získat podporu.
V této situaci stojí EU před obtížnou volbou. Nejistota kolem odchodu Británie poškozuje i zbylých 27 členských států. Hlavní vyjednavač Michel Barnier a předseda EK Juncker už prohlásili, že odklad nesmí být jen bezcílným protahováním současné agónie. Krátký odklad ale z podstaty věci za současného stavu ani ničím jiným být nemůže. Dlouhý odklad si pak v Evropě přeje čím dál tím méně politiků a to i s ohledem na to, že by Spojené království muselo uspořádat volby do Evropského parlamentu. Šance Macronovy reformní a prointegrační agendy by klesly k nule. Naopak by došlo k posílení zastoupení euroskeptického tábora. Britská politická krize by se tak snadno mohla přenést na kontinent a to si v EU nikdo nepřeje. Odklad musí schválit všech 27 zbývajících členů EU. Jejich ochota dát Británii oddechový čas, který zjevně zoufale potřebuje, ale evidentně klesá.
