HISTORIE / V roce 1899 proběhla bitva u Colensa, v níž Britové v mnohonásobné přesile podlehli búrské armádě. Generál Redvers Buller, který sloužil jako vrchní velitel britských sil v Jižní Africe, soupeře podcenil a udělal několik nepochopitelných chyb.

Búrské války představovaly ozbrojené konflikty mezi Spojeným královstvím a Búry, potomky nizozemských osadníků v jižní Africe. Búrové si založili vlastní státy – Transvaal a Oranžský svobodný stát. Ty však chtěli Britové dostat pod svou kontrolu, a to všemi prostředky. Důvod byl jednoduchý: velká naleziště zlata a diamantů zejména kolem Johannesburgu a Kimberley.

Britská taktika spálené země

V letech 1880-1881 vypukla první búrská válka, kdy Británie anektovala Transvaal, s čímž se Búrové odmítli smířit a v konfliktu Brity porazili. Byl to pro ně šok, nicméně búrské vítězství zavdalo příčině druhé válce, která probíhala v letech 1899-1902.

V průběhu konfliktu nejprve Búrové získávali navrch, nicméně Britové do země přivezli obrovskou armádu o statisících mužů a začali nesmlouvavě uplatňovat taktiku spálené země včetně nechvalně známých koncentračních táborů, které zavedl Horatio Kitchener.

Příliš bohorovný velitel

Ve fázi, kdy ještě Búrové vyhrávali nad Brity, se především skví bitva u Colensa z 15. prosince 1899. Odehrála se u řeky Tugela v Natalu, když se Britové snažili prorazit k obleženému městu Ladysmith. Měla to být vlastně rutinní bitva, kterou měla svést britské jednotky pod vedením Redverse Bullera, nositele Viktoriina kříže, do bitvy s nepřítelem. Buller si ani nepřipouštěl, že by ji mohli Britové ztratit. „Do pole“ vyslali 16 500 vojáků, 44 kanonů, Búrové měli znatelně chudší výzbroj – jen 4 000 mužů a 6 kanonů.

Buller, nepříliš schopný stratég, který si byl jistý svým vítězstvím, udělal několik málo pochopitelných kroků, které výraznou měrou přispěly naopak k britské prohře. Například zakázal plížení, aby si vojáci neznečistili uniformy. Vydal také zákaz nastražování pastí, kopání zákopů. Naproti Bullerovi pak stál generál Louis Botha, který vzešel z chudých farmářských poměrů. Dobře věděl, že ve frontálním střetu Britové bitvu vyhrají, a proto zvolil jinou taktiku: nalákat nepřítele do důmyslné pasti.

Britská potupa

Britský generál se ani neobtěžoval provést dostatečný průzkum oblasti a nevěděli, kde se nacházejí búrské zákopy. Jenže Búrové byli dobře maskovaní a ukrytí v zákopech a na kopcích, kde se připravovali na překvapivý útok. To se následně potvrdilo v situaci, kdy se britské jednotky snažily překročit řeku. Dostaly se okamžitě pod silnou búrskou palbu a utržily značné ztráty.

Buller, který věřil v úspěch přímého útoku na otevřeném poli a ve snadný přechod Tugely, se tak setkal s houževnatým odporem Búrů. Ti útočili mimořádně efektivně, kdy prováděli nečekané údery z dobře skrytých pozic. Britové nezvládli bitvu i po taktické stránce. Postup britského dělostřelectva byl neuvážený, kdy plukovník Charles Long je vysunul příliš blízko řece bez dostatečné pěchotní podpory. Děla byla pod přesnou palbou Búrů zničena nebo opuštěna.

Buller tak musel nakonec vlivem všech negativních okolností skousávat těžkou porážku. Britové ztratili 1500 vojáků, 11 kanonů bylo ukořistěno.

Bitva u Colensa tak zakončila Černý týden, kdy Britové utrpěli předtím ještě porážku v bitvách u Stormbergu a Magersfonteinu. Během tohoto období bylo zabito, zraněno a zajato celkem 2 776 britských vojáků. Buller byl v roce 1900 nahrazen ve funkci vrchního velitele v Jižní Africe lordem Robertsem. Celkově však Britové nakonec slavili v druhé búrské válce vítězství anexí jejich republik.