Ilustrační foto FOTO: ČTK/Ukrinform/Serhii Hudak
FOTO: ČTK/Ukrinform/Serhii Hudak
Velká Británie se vzhledem k bezprostřednímu riziku ruské invaze do zbytku Ukrajiny rozhodla dodat tamní armádě protitankové pěchotní zbraně krátkého dosahu. Jde o zbraně čistě obranné, které těžko mohou zavdat příčinu k tomu, aby je kdokoliv soudný označil za ohrožení Ruska. Jde maximálně o ohrožení případného plánu Ruska schramstnout Ukrajinu jako malinu. Přestože by celkový výsledek s největší pravděpodobností neovlivnily, bylo by Putinovo vítězství vykoupeno daleko většími ztrátami na životech a materiálu. On přitom potřebuje válku rychlou a rozhodnout. Přesto Německo nadále trvá na své politice „neprovokovat Rusko“, Britové tak raději svá letadla se zbraňovými systémy NLAW nasměrovali i za cenu delšího letu mimo německý vzdušný prostor.
Co je to NLAW?
Jedná se o lehké pěchotní zbraně určené k ničení tanků na krátkou vzdálenost maximálně do jednoho tisíce metrů. Americké Javeliny, které Ukrajině dodávají Spojené státy, mají pro srovnání účinný dostřel čtyřikrát větší, a pokud jsou odpalovány z vozidel, pak dokonce téměř pětkrát. Jenže jsou dražší, těžší a krom toho se také kvůli velkému zášlehu při odpalu nehodí do protitankového boje ve městě. Britsko-švédské NLAW (Next Generation Light Anti Tank Weapon) jsou naopak pro boj v zastavěných územích ideální.
Stejně jako Javeliny se jedná o zbraně, které nevyžadují navádění na cíl po celou dobu letu. Jejich účinnost na krátké vzdálenosti by měla i vzhledem ke krátké době letu být velice vysoká. Z toho je ale zřejmé, že se jedná o zbraně především obrané. Jejich použití při útoku nedává příliš smysl. Zároveň, i když jsou levnější než Javeliny, ani tyto zbraně nejsou nejlevnější. Cena výroby se v roce 2008 odhadovala na 20 tisíc liber.
Britové posílají i vojáky
Možná ještě silnější gesto je ale vyslání vojáků, kteří by měli své ukrajinské protějšky vycvičit. Ti tam podle britského ministra obrany Bena Wallace budou jen po nezbytnou a poměrně krátkou dobu. Přesto by pro Rusko byl problém riskovat, že při své případné agresi proti zbytku Ukrajiny zraní nebo zabije někoho z příslušníků ozbrojených sil Spojeného království. Jde tak o celkem jasný vzkaz Moskvě, aby si invazi rozmyslela.
I když to Moskva doma i v zahraničí jistě podá tak, že na Ukrajinu míří jednotky NATO, není tomu tak. Rusko to ostatně bez jakýchkoliv důkazů tvrdí už od doby, kdy obsadilo Krym a celý konflikt rozpoutalo. Reakce Velké Británie je sice důrazná, ale těžko ji označit za provokaci. Několik desítek mužů a žen v britských uniformách bezpečnost Ruska nijak neohrožuje. Obranné zbraně, které britští vojáci přivezli s sebou, také ne. Přesto ruské argumenty dopadají i v rámci NATO na úrodnou půdu, a to především v Berlíně.
Německo nechce „provokovat“
Nová německá ministryně zahraničí navštívila Kyjev a poté zamířila i do Moskvy, kde má jednat se svým ruským protějškem. Ukrajině sice vyjádřila podporu, ale zároveň právě při návštěvě Ukrajiny zdůraznila nutnost diplomatického řešení. Co to ale znamená v situaci, kdy jedna ze stran o diplomatické řešení zjevně nestojí, to je otázka. Anallena Baerbocková vyzvala k návratu k jednání v tzv. normandském formátu, tedy Rusko, Ukrajina, Francie a Německo.
Jenže tzv. Minské dohody, které jsou dítětem právě jednání těchto zemí, Rusko okázale ignoruje. Nedodrželo svůj závazek respektovat územní integritu a suverenitu Ukrajiny z roku 1994. Se směšným odůvodněním, že je to věc tzv. rebelů (rozuměj mafiánských kvazistátů podporovaných Moskvou), odmítá přijmout zodpovědnost za plnění dohod z Minsku. Jeho poslední návrhy na tzv. bezpečnostní záruky jsou nepřijatelné.
Jednota NATO a „ohrožené“ Rusko
Při pohledu na vojenské síly Aliance poblíž hranic Ruska musí být každému zřejmé, že bezpečnost Putinova Ruska nijak ohrozit nemůže. Čtyři tzv. battle groups v pobaltských státech a Polsku mají každá sílu jednoho praporu a jedná se tedy řádově o nižší tisíce mužů a žen. Jestli Moskva myslí vážně, že ji takový počet vojáků ohrožuje, pak nejspíš svým vychvalovaným ozbrojeným silám příliš nevěří.
Jenže NATO bohužel v postoji vůči Ukrajině nevykazuje velkou jednotu. Berlín odmítá poslat Kyjevu zbraně a i britské letouny s výzbrojí pro ukrajinskou armádu raději neletěly nad Německem. Nejprve se spekulovalo, že žádost Londýna o přelet byla zamítnuta, ale německý ministr obrany řekl, že žádnou žádost neobdržel. Britský premiér na přímou otázku neodpověděl. Je tak docela možné, že Británii bylo naznačeno, či sama pochopila, že s takovou žádostí neuspěje, a raději si tu ostudu chtěla odpustit.
Kyjev ale postoje jednotlivých zemí NATO vnímá velice silně. Přes poměrně vřelá slova při nedávné návštěvě německé ministryně zahraničí v prosinci Ukrajinci obvinili právě Berlín, že blokuje dodávky zbraní prostřednictvím Aliance. Jestliže i tváří v tvář ruskému zbrojení u hranic Německo ze své strategie „neprovokovat“ neustoupí, jak se mu asi bude chtít provokovat přijetím Ukrajiny do NATO, pokud o to požádá? Možná, že právě jasná demonstrace toho, jak málo může Kyjev v přijetí Západem doufat, je tím hlavním, co Putin sleduje. Deeskalovat a znovu eskalovat může při minimálních nákladech v podstatě do nekonečna.
