Britský premiér Keir Starmer FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Parlamentní volby v Británii podle odhadů zveřejněných bezprostředně po uzavření volebních místností vyhráli středoleví labouristé Keira Starmera. Podle průzkumu agentury Ipsos pro stanice BBC, Sky News a ITV, labouristé ve 650členné Dolní sněmovně získali 410 křesel. Vládní konzervativci premiéra Rishiho Sunaka po 14 letech u moci utrpěli debakl, podle prognózy získali 131 křesel. Příštím premiérem tak bude nynější lídr opozice a někdejší prokurátor a obhájce lidských práv Starmer, informovala stanice BBC.
Hlasovací místnosti se v zemi s téměř 70 miliony obyvatel otevřely dnes v 07:00 místního času (08:00 SELČ) a uzavřely se v 22:00 (23:00 SELČ). Konečné výsledky by měly být známy v pátek dopoledne.
K získání většiny si strana v dolní komoře britského parlamentu potřebuje zajistit 326 křesel. Podle odhadů, které se zakládají na sondáži Ipsos u 130 volebních míst, si opoziční labouristé zajistili 410 křesel, vládní konzervativci 131, Liberální demokraté 61, nacionalistická strana Reform UK 13, Skotská národní strana (SNP) deset, velšská strana Plaid Cymru čtyři, zelení dvě a další strany 19 křesel.
„Způsobí naší zemi a ekonomice trvalé škody, jako to učinili, když byli naposledy u moci,“ řekl ve volební den na adresu labouristů premiér Rishi Sunak, který hlasoval již ráno v Richmondu na severu Anglie. Vyzval voliče, aby nedopustili zvýšení daní či omezení bezpečnostní stability země, které by podle něho labouristé přinesli.
Šéf a lídr opozičních labouristů lídr Keir Starmer naproti tomu prohlásil, že pouze volba labouristů přinese Britům začátek zcela nové kapitoly. „Nemůžeme si dovolit dalších pět let vlády konzervativců,“ řekl levicový lídr, který odevzdal svůj hlas dopoledne na severu Londýna.
Podle předvolebních průzkumů jsou Britové stejně jako obyvatelé řady dalších evropských zemí nespokojeni zejména s ekonomickým vývojem minulých let, který se negativně projevil na životní úrovni mnoha z nich.
Překvapivý červencový termín voleb určil šéf konzervativní vlády Sunak, který nechal dosavadní sněmovnu rozpustit na konci května. Od nástupu do funkce v roce 2022 se podobně jako jeho strana potýká s velmi nízkou popularitou a konzervativci v krátké kampani svou masivní ztrátu v průzkumech na labouristy nijak zásadně nestáhli.
Zveřejněné odhady volebních výsledků nasvědčují tomu, že Sunaka v Downing Street, sídle britských premiérů, po volbách vystřídá někdejší prokurátor a obhájce lidských práv Starmer, který Labouristickou stranu vede od roku 2020. Pokud se papírové předpoklady naplní, převezme Británii sužovanou hlubokými problémy – od stagnující ekonomiky přes špatný stav veřejných služeb až po nedůvěru v politiky.
Labouristé ve svém programu slíbili voličům obnovit ekonomický růst, ze kterého budou mít prospěch i chudší vrstvy obyvatel. Důležitým bodem je pro ně reforma systému pracovní migrace, který umožňuje snadno získávat pracovní víza cizincům splňujícím požadavky zaměstnavatelů. Starmerova strana chce omezit počet přistěhovalců přicházejících za pracovními pobídkami například ze zdravotnictví či stavebnictví a více investovat do rekvalifikací Britů, aby sami zaplnili volná místa.
Levice chce rovněž omezení čekacích listin na péči ve státním zdravotním systému NHS či řešení nelegální migrace větším důrazem na vyšetřování a protiteroristické policejní operace cílené na pašerácké gangy. Naopak slibuje zrušit deportace migrantů do Rwandy, které prosadili konzervativci. Hodlá též zajistit přijetí 6500 nových učitelů či vytvořit energetickou společnost ve veřejném vlastnictví.
Starmer míří do premiérského křesla
Starmer převzal vedení labouristů v dubnu 2020 po debaklu strany v minulých parlamentních volbách, který vedl k odchodu výrazně levicového Jeremyho Corbyna. Stranu odklonil od levicové politiky svého předchůdce a přiblížil ji politickému středu. Předtím v roli advokáta se specializací na lidská práva figuroval v ostře sledovaných procesech proti společnostem Shell a McDonalds nebo v kauze spojené s uzavřením dolů za někdejší konzervativní premiérky Margaret Thatcherové.
Podle britského tisku je Starmer v kontrastu k bojovému zápalu svého předchůdce Corbyna umírněný a obezřetný, současně je ale brilantní stratég. „Nejlepším argumentem ve prospěch Starmera je, že by dokázal Británii řídit strategicky a efektivně stejně dobře, jako to dokázal s Labouristickou stranou,“ prohlásil Fraser Nelson, šéfredaktor konzervativního magazínu The Spectator.
Při své volbě do čela labouristů Starmer zastáncům tvrdé linie vzkázal, že priority vidí jinde. „Východiska pro radikální labouristické vládnutí jsou stejně silná jako kdykoli předtím. Nyní ale musíme stranu přebudovat a zajistit, že důvěra v nás jako ve stranu progresivní změny bude obnovena,“ řekl. Poté s labouristy zabral politický střed, a vytlačil tak konzervativce dále doprava. Stranu vyčistil od radikálů a zaměřil ji na středová témata hospodářského růstu a služeb poskytovaných státem.
V předvolební kampani Starmer hlásal „desetiletí národní obnovy“ po letech škrtů ve výdajích a klesající životní úrovně za vlády toryů. Pod jeho vedením labouristé do značné míry akceptovali rozpočtové škrty navrhované současnou konzervativní vládou a neplánují žádné zásadní zvyšování daní. Starmer vyloučil návrat do EU. Hospodářský růst chce nastartovat dotacemi, slíbil zdanit soukromé školy a ukončit výrobu spalovacích motorů v roce 2030.
V kampani také často zmiňoval svůj dělnický původ (jeho otec byl nástrojař, matka zdravotní sestra) s tím že celoživotní boj jeho matky s těžkou nemocí mu poskytl hlubokou vděčnost vůči často kritizovanému britskému zdravotnickému systému (NHS).
K otázce migrace Starmer nedávno slíbil, že v případě vítězství labouristů v parlamentních volbách rozbije gangy, které na člunech přivážejí do Británie žadatele o azyl. Plány konzervativní vlády posílat žadatele o azyl do Rwandy označil za plýtvání penězi, konzervativci ale dosud opoziční stranu obviňují z toho, že sama nemá na řešení nelegálního přistěhovalectví žádný plán.
Ve stínovém kabinetu bývalého šéfa labouristů Corbyna byl Starmer ministrem pro brexit, před referendem v roce 2016 se stavěl proti odchodu Británie z Evropské unie. V čele britské opozice Starmer kritizoval konzervativní vládu za její ekonomickou bilanci a prohlašoval, že konzervativci „zdevastovali ekonomiku“. Podle něj žádný premiér „nezvedal daně častěji“ než současný šéf Downing Street Rishi Sunak.
Starmer se jako právník zaměřuje na problematiku lidských práv. V letech 2008 až 2013 působil jako šéf veřejné prokuratury, předtím byl mimo jiné za bývalého premiéra Tonyho Blaira poradcem pro lidská práva během uzavírání Velkopáteční dohody v roce 1998. V roce 2002 získal od britské královny Alžběty II. čestný titul Queen’s Counsel, který je udělován úspěšným právníkům s alespoň desetiletou praxí.
V britském parlamentu zasedá Starmer od roku 2015, od září 2015 do června 2016 byl také stínovým ministrem pro přistěhovalectví. Již v roce 2015 se o něm mluvilo jako o kandidátovi na lídra strany, tehdy to ale Starmer vyloučil s odvoláním na svoje nedostatečné politické zkušenosti. Uspěl až o pět let později.
Pravděpodovný budoucí premiér Velké Británie se narodil 2. září 1962 v londýnském obvodě Southwark, rodiče ho pojmenovali po Keiru Hardiem, který Labouristickou stranu v roce 1900 založil. Byl prvním z rodiny, kdo šel studovat vysokou školu, absolvoval práva na univerzitě v Leedsu a poté postgraduální studium na Oxfordské univerzitě. V roce 2014 obdržel titul rytíře-komandéra britského vojenského Řádu lázně. V roce 2017 byl jmenován do Státní rady (Privy Council), která je hlavním poradním orgánem panovníka. Starmer je od roku 2008 ženatý, s manželkou Victorií má dvě děti.
