Velká Británie bývalá vždycky považována za vzorovou demokratickou zemi. Samozřejmě, že pro země střední a východní Evropy asi některé prvky skutečně nebyly přenosné. Už proto, že až do vynálezu moderního letectva si na ostrovech žili ve skvělé izolaci a jejich svoboda nemohla být tak snadno ohrožována zvenčí.

Bohužel události kolem brexitu – stejně jako vývoj ve Spojených státech Donalda Trumpa – už nečiní anglicky mluvící svět tak lákavým. Samozřejmě zrovna Česká republika a Maďarsko nejsou státy, které by na poslední vývoj doma mohly být zvláště pyšné. Poláci se mohou aspoň pochlubit svou evropskostí a vzdorem vůči Kremlu.

Dění kolem brexitu je odstrašující příklad obcházení mínění lidu, snaha omezit moc parlamentu, využívání lží a podezřelé propagandy. Na to všechno si musíme také dávat dobrý pozor. Pochopitelně srovnávat Alžbětu II. a prezidenta Zemana by se hodilo spíš do politického kabaretu. Boris Johson je konec konců intelektuál, což Andrej Babiš není ani náhodou. Johnson se ale jeví poněkud jako šílenec, což zase není Babišův případ.

Je tam ještě jeden důležitý moment a to, jak některé vlády hazardují s důvěrou lidí. Na důvěře totiž stojí nejen ekonomika, ale i důstojný občanský životní pocit.

Když dnes unikají názory z britské vlády, jaké katastrofické scénáře by také mohly při divokém brexitu hrozit, načež se pak tvrdí, že se to tak vážně nemyslí, sotva tomu někdo může věřit. Něco takového posiluje extremisty a politické hochštaplery. Ty ještě navíc často napojené na ruské zájmy a ty nemají s těmi našimi nic společného. (Pokud nemáme na mysli ruské demokraty, ti tam ale nevládnou.)

Měli bychom doufat, že to v Británii dopadne co nejlépe, ačkoliv to není moc pravděpodobné. Měli bychom jim to přát už kvůli sobě