GLOSA / Když si Andrej Babiš sestavoval svou třetí vládu, nehledal partnery, ale vděčné statisty, kteří budou poslušně odkývávat každou tabulku s marketingovými preferencemi. Jenže angažmá Oty Klempíře, funkového rebela v ministerském saku a nyní „motoristického“ šéfa kultury, se mění v křeč, kterou neschová ani ten nejdražší filtr na Instagramu. V holdingu se totiž na žádné „vlání“ nehraje. Je úplně jedno, jestli vám v nádrži koluje modrá krev, nebo vám na čelním skle zbyla pirátská nálepka z minulé sezony. Pravidla určuje majitel.

Pro autora, který si v textech J.A.R. léta budoval kariéru na výsměchu maloměšťákům a papalášům, musí být náraz do reality „anošéfismu“ drtivý. Andrej Babiš je zvyklý, že v jeho politické divizi Agrofertu podřízení fungují na dálkové ovládání.

Jenže s příchodem spojenců, kteří si pletou vládní disciplínu s uměleckou performancí, narazila kosa na holdingový beton. Bývalý kreativní mág Klempíř, tento ideový akrobat, který stihl radit Pirátům i ODS, zřejmě fatálně podcenil fakt, že u majitele se netoleruje sebemenší odchylka od kurzu. Marketingový guru se tak definitivně chytil do pasti, kterou léta pomáhal stavět pro jiné.

Dále čtěte

Berenika Peštová přišla s odhalením, jak dala Fialova vláda agentuře miliardy. Jen o tom nikdo neví

NÁZOR / Poslankyně hnutí ANO Berenika Peštová zveřejnila na svém Facebooku pozoruhodné sdělení: "Agentura KnowLimits dostala…

Podle zjištění Deníku N začíná Klempířovo angažmá ve vládním týmu vyvolávat čím dál silnější pnutí. Šéfovi hnutí ANO zřejmě začíná docházet trpělivost s neřízeným stylem svého partnera, kterému dříve toleroval jeho výstřednosti výměnou za politické body. Jenže tam, kde Babiš očekává disciplínu, Klempíř s Motoristy vnášejí spíše marketingový neklid a mediální přestřelky, které se do pragmatického diktátu holdingu příliš nehodí.

Pro šéfa hnutí se Klempíř stává nečitelnou postavou, která do monolitické struktury moci sice patří, ale jen těžko do ní zapadá. Ukazuje se totiž, že u stolu s Andrejem Babišem se více než kreativní vize cení předvídatelnost a loajalita k vytyčenému směru.

Celý příběh dosahuje vrcholu absurdity na ministerstvu kultury. Představa nespoutaného autora textů o rebelii, jak se pokouší vpasovat do škatulky ukázněného státního úředníka pod dohledem oligarchy, působí jako politický surrealismus v přímém přenosu. Babišův svět totiž neuznává uměleckou licenci, ale pouze absolutní poslušnost, kde se každé vlastní slovo interpretuje jako pokus o vzpouru. Klempíř, který si léta budoval image vizionáře a „udavače“ trendů, tak naráží na tvrdou realitu holdingu. Zjistil, že v tomto soustrojí není hvězdou večera, ale pouhou položkou v politickém inventáři, kterou lze v případě potřeby kdykoliv odepsat.

Dále čtěte

Skandál! Novinář si dovolil položit Vachatové otázky. Proruská scéna by ho zřejmě nejraději zlynčovala

KOMENTÁŘ / V českém veřejném prostoru se opět odehrála událost, která otřásla samotnými základy demokracie. Novinář si totiž dovolil udělat…

Scénář nevyhnutelného konce už dnes dokáže odhadnout každý, kdo kdy sledoval osudy Babišových „partnerů“. V politické divizi Agrofertu se totiž rovnocenná partie nehraje a každý pokus o autonomii končí buď veřejným pokáním, nebo tichým odsunem do zapomnění.

A tak talentovaný glosátor s bohatou minulostí, včetně té se svazkovým krycím jménem Olda, pravděpodobně už brzy náhle zjistí, že ho svět vysoké politiky vlastně nenaplňuje. Pochopí, že se chce raději věnovat rodině, psaní scénářů nebo funkovým rytmům.

V Babišově soukromém státě se totiž neodpouští neposlušnost ani nedostatek zaměstnanecké loajality. Pro Oldu a Bureše v jedné vládě zkrátka není dost místa a toto absurdní drama skončí dřív, než Klempíř stihne dopsat svůj další ministerský status.