Jak to vlastně je s nedaněnými korunovými dluhopisy? Andrej Babiš se jen šikovně vyhýbal placení, nebo se dopustil krácení daní?

Někteří lidé tvrdí, že Agrofert nesměl vydávat dluhopisy, když peníze nepotřeboval. Jenže to jednak není pravda, jednak nelze prokázat, že neměl velké plány, které nakonec nevyšly, nebo aspoň ne zcela.

Někdo také tvrdí, že nákup dluhopisů byl jen cestou k vyhnutí se dani z dividend. To však také zřejmě není trestné a je to jen stěží prokazatelné, což je vlastně dobře, pokud nechceme provádět hon na čarodějnice. Každý si tak může vybrat, jakým způsobem chce investovat do firmy. Dluhopisy nabízejí předem jasně stanovené zisky bez ohledu na to, jak se firmě daří. Pokud se jí však daří skvěle, jsou získané úroky z dluhopisů zbytečně nízké a výhodu pak má ten, kdo zariskoval a místo dluhopisů si koupil akcie. Babiš jako dříve jediný akcionář Agrofertu mohl rozhodovat o vyplácených dividendách z akcií libovolně, a tak by měl jistotu při nákupu nejen dluhopisů, ale i při případném nákupu dalších akcií. Před finanční správou však může předstírat (nebo pravdivě tvrdit, těžko říct), že chtěl do Agrofertu připustit i další akcionáře a zbavit se svého kontrolního (nadpolovičního) vlivu. Může se hájit, že jedině proto, a nikoli kvůli daním dal přednost jistotě v podobě dluhopisů před akciemi.

Také byla zpochybněna výše úroků, tedy zda Babiš nevyváděl (myšleno neoprávněně) z Agrofertu peníze. Ale i ta může být přiměřená, když uvážíme, že se jedná o dluhopisy desetileté. Dlouhodobé úvěry či dluhopisy jsou vždycky dražší, čili slibují věřitelům vyšší úroky.

Přesto se Babiš trestného činu možná dopustil. Silně tomu nasvědčují soudní rozhodnutí, která drze přikazují, že třeba veřejné zakázky nelze uměle dělit na deset či milion kousků. Pokud tento argument uzná finanční správa, která spadá pod ministra Babiše, bude mu daň (52 milionů plus penále) doměřena, a to bez ohledu na to, že dá stejnou částku na charitu. Zatím ještě si totiž živnostníci ani rentiéři nemohou vybrat mezi daněmi a charitou.

Jak však upozornily Hospodářské noviny, 1. července 2017 skončí základní promlčecí lhůta pro vyšetřování možných podvodů s korunovými dluhopisy ze strany finančních úřadů. Babiš tedy hraje závod s časem. Kromě finanční správy by však měl Babišův postup zajímat jako možný trestný čin také jiné sekáče, takové, kteří se snad nezakecají.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) Babiše kvůli pochopitelným pochybnostem o konání finanční správy v důsledku Babišova střetu zájmů požádal, aby na příští jednání vlády předložil informaci právě o tom, jak finanční správa prověřuje emise podnikových korunových dluhopisů vydaných v inkriminovaném roce 2012, kdy byly zneužívány pravděpodobně nejvíce (protože dříve se o této skulině tolik nevědělo a později již byly tyto podvody či vychytralosti zákonem zakázány).

Návrh na zdanění korunových dluhopisů prošel nyní vládou a půjde do sněmovny, jen není jisté, zda už není pro toto volební období pozdě. Prošel jednomyslně, na Babišův návrh. Jeho náhlý obrat souvisí s tím, že se mu na notorické vyhýbání se daňovým povinnostem přišlo.

Návrh se netýká státních korunových dluhopisů (týká se jen těch podnikových), což je logické. V jejich případě mělo dělení své opodstatnění (nebylo ze strany státu umělé, a i kdyby, občané o tom nevěděli). Navíc vzhledem k tomu, že se vědělo, že se z takových dluhopisů nebudou platit daně, odrazilo se to na snížení úroků, které jejich držitelé od státu dostávají. Co tedy stát „prodělal“ na daních, získal na nižších vyplácených úrocích. Nikdo si tudíž nemůže stěžovat, a kde není žalobce, není soudce. Jejich dodatečné zdanění by držitele nespravedlivě poškodilo.