Už jsem tu psal o tom, nakolik je naše nynější situace obdobná s tou před únorem 1948. Samozřejmě, je tu spousta velmi podstatných rozdílů. Jenže mne teď víc zajímají paralely, a ty se nám nějak množí.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že lidé mají protagonistů babišovských Nových pořádků (jmenuji za všechny Andreje Babiše, Miloše Zemana a Jana Hamáčka) dosti plné zuby. Pokud by volby do poslanecké sněmovny stanovené na počátek října proběhly tak svobodně jako ty předchozí, bylo by postavení výše jmenovaných papalášů velmi otřeseno. (Zemana se přitom volby do PS týkají sice jen nepřímo, ale mocně.) Je sice pravda, že „demokratická opozice“ toho dnes voličům neslibuje o mnoho víc než mocenské vakuum (připadá mi podobně rozložená a málo akceschopná jako ta v únoru 1948), ale i to je pro Nové pořádky nebezpečné.

Není tu sice zatím žádné dobře organizované, agresivní uskupení, vybavené fungujícím represivním aparátem (jako tomu bylo v únoru 1948). Ale strach z budoucnosti, který pojí dohromady protagonisty Nových pořádků, je i tak silné a spolehlivé pojivo. Z této strany existuje silný společný zájem, aby se volby konaly později, a/nebo za změněných podmínek.

Velmi citlivá místa, o která se už nějakou dobu dosti intenzivně hraje, jsou post nejvyššího státního zástupce a vedení Bezpečnostní informační služby. Nejvyšší státní zástupce reagoval sám. Iniciativně včera vylezl na barikádu s bílým hadrem na holi a rezignoval na svou funkci.

Důvodem, který vlastně jen napůl uvedl, jsou soustavné konflikty s ministryní spravedlnosti. Je ho třeba brát vážně, muselo to být nesnesitelné. Pan Zeman taky zjevně není typ právě jánošíkovský a na to, co od něj paní Benešová nejspíš očekávala, by se nehodil. Zjevně by ani nebyl schopen a ochoten něco podobného provádět. Když už však byl ochoten bojovat před časem proti (chce se mi strašně napsat „údajné“, ale neudělám to) hydře korupce, která hrozila zadusit českou demokracii, měl snad mít aspoň trochu energie opřít se nebezpečí mnohokrát většímu. Konstatuji, že se to nestalo.

Pavel Zeman skončí až 30. června, ale rozhodnuto je už teď.

Druhá věc je Bezpečnostní informační služba. Mandát pana Koudelky vyprší někdy v polovině srpna. Safra, to je termín obestřený výraznými asociacemi! Úřad sice bude potřebovat pro účely Nových pořádků důkladné restrukturalizace, pro začátek by však nejspíš stačilo jej pořádně zmrazit. Andrej Babiš už Právu naznačil, že problém jmenování nového (případně staronového) ředitele není momentálně na stole. Na stole bude zjevně, až bude vše upečeno. Jako za starých, hodně starých časů.

Obě akce by se neměly v opozici, v nezávislých médiích a ve veřejnosti brát příliš ležérně. Můžeme se sice utěšovat, že tak zlé jako v únoru 1948 to není (tedy aspoň zatím ještě ne). Ale třeba já k tomu mám zrovna teď minimální chuť. Je sice půlka května, ale už zase chumelí, a to hrozně moc!