Nejvyšší soud na Slovensku zamítl dovolání Andreje Babiše a Babiš se chce hájit až u Evropského soudu pro lidská práva. Odhlédnuto od soudů, co všechno můžeme s jistotou o jeho spojení s československou Státní bezpečností říci?

Podle dokumentů, které zveřejnil slovenský Ústav paměti národa (ÚPN), byl Babiš od 12. listopadu 1980 evidován jako důvěrník Státní bezpečnosti (StB). Poté proběhl 11. listopadu 1982 v bratislavské vinárně U obuvníka za přítomnosti kapitána Rastislava Mátraye a poručíka Júliuse Šumana podpisem vázací akt a Babiš se tak stal agentem StB a měl krycí jméno Bureš. Registrován byl u Oddělení kontrarozvědné ochrany československého zahraničního obchodu Odboru na ochranu ekonomiky Správy kontrarozvědky v Bratislavě.

Samotný dokument vázacího aktu se nezachoval, ale akt samotný je v Babišových spisech zaznamenán. Není reálné, že by někdo v tehdejší době, kdy nikdo netušil, co jednou z Babiše bude, spisy falšoval. Jde o mnoho dokumentů, které jsou vzájemně provázané, psané na stroji, s podpisy, podvod tu prakticky není možný. Považovat pracovníky StB za důvěryhodné svědky, také nelze. Buď lhali tenkrát, nebo lžou dnes. Podstatné jsou dokumenty.

O důvodu zájmu StB o Babiše můžeme usuzovat z jeho zapojení do zahraničního obchodu, což byla pro režim zajímavá a sledovaná oblast. Spolupracovník také pocházel ze staré komunistické rodiny vždy oddané režimu. Jeho otec měl jisté kádrové škraloupy. Jednou ztratil stranickou legitimaci, jindy se ukázalo, že jeho sestra Viola žije v Kanadě a on to nenáhlásil. Byl vyloučen z Komunistické strany Slovenska, všechno se ale nakonec po stranické linii vyřešilo.

Babiš byl již před podpisem vázacího aktu, kdy se stal agentem, důvěrníkem StB, což znamená vědomou spolupráci.

V roce 1985 ho podnik PZO Petrimex poslal pracovat do Maroka. Podle dochovaných záznamů se Babiš setkal s příslušníky Státní bezpečnosti sedmnáctkrát. Ve spise nazvaném Oko se říká, že přinejmenším dvakrát podal zprávu a ve spisu Voják čteme, že opakovaně chodil do konspiračního bytu. Takové pocty se nedostalo každému spolupracovníkovi, ale těm spolehlivým, aby nedošlo k prozrazení takového místa schůzek.

Babiš vědomou spolupráci s StB popírá a verze jeho právníků je, že se schůzek účastnil, protože nechtěl dovážet nebezpečné fosfáty ze Sýrie. Zda byl zanesen ve spisech oprávněně, o tom se právě soudil s Ústavem paměti národa. Celá kauza prošla dlouhým procesem, až nakonec skončila u slovenského Ústavního soudu, který rozhodnutí předchozích soudů mluvících v Babišův prospěch, zrušil. Žalovanou stranou neměl být Ústav paměti národa, tří bývalí členové StB vypovídali, aniž by byli zbaveni mlčenlivosti, a soudy nezkoumaly, zda jsou jako svědci důvěryhodní. Dne 30. ledna 2018 pak Krajský soud v Bratislavě v souladu s rozsudkem Ústavního soudu zamítl Babišovu žalobu na Ústav paměti národa. Dnes nakonec přišla zpráva, že Slovenský nejvyšší soud zamítl Babišovo dovolání.

Babiš ale žije představou, že už nějaké soudy vyhrál a hodlá pokračovat na evropské úrovni. To se může vléci dost dlouho a momentální premiér se tak bude moci tvářit stále jako oběť nepravdivých nařčení.