Zdají se vám byty moc drahé? Člen národní rozpočtové rady Petr Musil si nemyslí, že každý musí vlastnit nemovitost. Bydlení obecně má být drahé a v médiích se podle něj objevují časté manipulace, když se příliš zdůrazňují ceny v Praze. Ty se zbytkem republiky nemají mnoho společného. 

„Češi jsou v zajetí představy, že bydlet znamená své obydlí vlastnit,“ říká ekonom. V Česku bydlí přibližně 76 procent domácností ve svém bytě či domě. Jinde na Západě to není úplně normální. Podle Eurostatu je to třeba v Rakousku jen 54 procent domácností a v Německu 48 procent.  

Češi chtějí vlastní bydlení, protože ho vnímají jako jistotu. Navíc je to skvělá investice, i když v bytě nebydlíte.  Trh, kde většina lidí bydlí ve vlastním, je ovšem samozřejmě méně pružný.  

„Bydlení má být drahé. Z éry reálného socialismu si neseme, řekl bych, zlozvyk. Jsme totiž přesvědčeni, že bydlení je jako běžné spotřební zboží, třeba jako ponožky, a tak má naše rodinné rozpočty zatěžovat jen minimálně. Ve skutečnosti je to jen iluze. Bydlení je jedna z celoživotních investic, a je proto logické, že jde o vzácný statek. Z principu by tedy bydlení mělo být na výdajové straně rodinných financí naprosto dominantní,“ píše ve své studii Bydlení v Česku. Můj dům, můj hrad. 

V Česku tvoří podíl výdajů na bydlení včetně elektřiny a vody asi 26 procent celkových výdajů domácnosti, v Německu zhruba 34 až 36 procent podle regionu. 

Hlavní příčinou české „drahoty“ je pomalá výstavba, kterou způsobuje byrokracie. 

„Když se podíváme na tempo výstavby nových bytů v celé ČR, jsme svědky prakticky nezměněného počtu ročně dokončených bytů, porovnáme-li počátek roku 2024 s počátkem roku 2010. Od roku 2022 dokonce vidíme mírný pokles tohoto ukazatele, což jde ruku v ruce s mírně klesajícím počtem vydaných stavebních povolení. Situace v Praze je ještě o něco horší. Na straně poptávky ale pozorujeme spíše faktory, které ji minimálně od doby zotavení z finanční krize stimulují. Tedy zejména zvyšující se kupní síla tuzemských domácností a příznivé podmínky pro poskytování úvěrů na bydlení,“ říká ekonom. 

Jednou z možností, jak se dobrat relativně dostupného bydlení, je podle něj hledat mimo velká města a dojíždět. 

„S notnou dávkou nadsázky svým kamarádům z Prahy, kteří si stěžují na místní nemovitostní drahotu, říkám: ‚To máte z toho, že všichni musíte bydlet v Praze.‘ Jenže ono to tak do jisté míry skutečně je. Koncentrace poptávky v kombinaci s nízkým tempem výstavby bytů vede ke stále nedostupnějšímu bydlení v Praze,“ tvrdí Musil. 

Dále čtěte

V Praze prodáte cokoliv. O byty je větší zájem než loni, ale Češi na ně nemají 

I přes výrazné meziroční zdražení se v Praze prodalo víc bytů než loni. Za tři letošní čtvrtletí to bylo 6000…

Jeho tvrzení souvisí i s faktem, že pražské ceny vůbec neodpovídají pražským platům a mzdám. Žít v Praze se tak drtivé většině populace nevyplatí. A kde se vyplatí žít? Například v Ústí nad Labem, v Chomutově nebo na Karlovarsku. 

„Je klíčové, aby se zvyšovala mobilita. Proto potřebujeme kvalitní dopravní infrastrukturu, aby lidé mohli za prací dojíždět a na cestě nestrávili půl dne. Ale pozor, není to jen o kilometrech dálnic, milionech kubických metrů betonu nebo stovkách kilometrů položených kolejnic a elektrického vedení. Když hovořím o mobilitě, mám tím na mysli nejen mobilitu lidí, ale i samotné práce. Vždyť u profesí, jež lze vykonávat odkudkoli, není nutné, aby lidé dojížděli za prací, nýbrž aby práce byla schopna ‚dojet‘ za nimi. A těchto profesí bude spíše přibývat než ubývat. Proto bychom měli chtít po byznysu (a možná i státu), aby zlepšoval internetovou konektivitu, abychom mohli pracovat na dálku,“ dodává Musil.