ROZHOVOR / Maďarsko má za sebou volby, které mohou zásadně proměnit směřování země. Jak ale celou situaci prožívali lidé přímo na místě? V rozhovoru pro deník FORUM 24 se o své zkušenosti podělil mladý Maďar z Budapešti, který si přál zůstat v anonymitě. Mimo jiné popisuje průběh kampaně, ale i napjaté sledování výsledků a velká očekávání do budoucna.

Jak lidé vnímali předvolební kampaň Pétera Magyara a Viktora Orbána?

Péter Magyar velmi brzy pochopil, že klíčem k úspěchu je získat podporu mimo velká města, především na venkově. Jeho kampaň byla systematická, objížděl i malé obce, kam se politici často vůbec nevydávají. Naopak vládní strana působila spíš reaktivně – jako by se snažila jeho kroky dohánět a přizpůsobovat se tomu, co už on nastavil.

Velký rozdíl byl i v programech. Magyar měl konkrétní a poměrně detailní program, který veřejně představil. Přiznám se, že jsem ho celý nečetl, protože měl stovky stran, ale bylo zřejmé, že existuje a je připravený. Zajímavé bylo také složení jeho týmu – šlo často o odborníky a lidi z praxe, kteří předtím nebyli profesionálními politiky. To jsem vnímal velmi pozitivně, protože u současné vlády mám často pocit, že se lidé dostali k moci spíš díky kontaktům než skutečným schopnostem.

Na druhé straně vláda žádný ucelený program nepředstavila a pokračovala v negativní kampani. Objevovaly se různé „úniky“, například údajný program Tiszy, který byl falešný a pravděpodobně vytvořený pomocí umělé inteligence. Taková taktika byla poměrně typická.

Bylo před volbami ve společnosti cítit nějaké napětí nebo očekávání?

S blížícím se datem voleb se objevovalo čím dál více skandálů, často popsaných lidmi, kteří měli zkušenost přímo zevnitř systému. Někteří otevřeně popisovali, jak funguje státní správa, justice nebo bezpečnostní složky. V normálně fungující demokratické zemi by takové informace pravděpodobně vedly k vážným politickým důsledkům, možná i k pádu vlády. V Maďarsku ale měly překvapivě malý dopad.

Bylo patrné, že vláda už situaci úplně neřídí a spíš reaguje na události. Průzkumy veřejného mínění začaly být postupně optimističtější, ale po zkušenostech z minulých voleb jsme k nim přistupovali s velkou opatrností. Já osobně jsem byl zároveň plný naděje, ale i určité skepse – nebylo vůbec jisté, jestli se změna skutečně podaří.

Jak probíhal samotný volební den a sčítání hlasů?

Volební den jsem osobně prožíval spíš v klidu, doma s rodinou. Už odpoledne jsme sledovali volební účast, která byla překvapivě vysoká. To v nás vyvolalo další vlnu optimismu, protože vysoká účast často signalizuje touhu po změně.

Když začaly přicházet první výsledky, byli jsme chvíli nervózní – v prvním odhadu vedl Fidesz. To se ale velmi rychle změnilo už při dalším aktualizovaném výsledku. Od té chvíle už šlo spíš o to, jestli si Tisza udrží náskok a jak výrazné vítězství to bude.

Nakonec získala 138 mandátů, což znamená ústavní většinu. To je mimořádně silný mandát, který umožňuje zásadní změny bez nutnosti hledat podporu u jiných stran.

Byly tam i momenty, které vás znepokojily?

Ano, například to, že krajně pravicová Naše vlast, satelitní strana Fideszu, získala několik mandátů. To považuji za varovný signál.

Naopak pozitivně jsem vnímal, že některé strany, které podle mě dlouhodobě nepřinášejí nic nového, se do parlamentu nedostaly. U části z nich se dokonce objevovaly výzvy, aby vůbec nekandidovaly a nerozptylovaly hlasy, ale nestalo se tak.

Na sociálních sítích kolovala videa oslav v ulicích. Byla to opravdu tak velká změna?

Pro mě osobně určitě ano. Dlouhodobě jsem byl unavený z korupce, z toho, jak země přicházela o evropské fondy, i ze zahraničněpolitické orientace směrem k autoritářským režimům. Velkým problémem byla také atmosféra ve společnosti – vláda podle mě dlouhodobě prohlubovala rozdělení mezi lidmi a podporovala napětí.

K tomu se přidávají praktické věci každodenního života. Mám pocit, že se zanedbávaly klíčové oblasti jako školství, zdravotnictví nebo infrastruktura. Například problémy s vodovodní sítí v Budapešti v posledních měsících souvisejí s dlouhodobě špatnými rozhodnutími v oblasti regulace cen energií a služeb.

Čím si vysvětlujete úspěch Pétera Magyara? Bylo to tím, že pojmenoval konkrétní problémy?

To je určitě jeden z faktorů, ale podle mě je ještě důležitější, že systém velmi dobře zná zevnitř. Otevřeně popsal, jak funguje, včetně toho, jak může být ovlivňována justice nebo další instituce. Mnoho lidí to sice tušilo, ale jeho svědectví tomu dalo konkrétní podobu. Zároveň měl jasně formulovaný program, což ho odlišovalo od vlády, která s ničím konkrétním nepřišla.

Jaké změny od nové vlády očekáváte?

Očekávám především zlepšení vztahů s Evropskou unií a odblokování evropských fondů. Dále návrat k fungujícím demokratickým institucím a větší transparentnost.

Velmi důležité bude také řešení dlouhodobě zanedbaných oblastí, jako je školství, zdravotnictví nebo infrastruktura. V obecnější rovině bych si přál, aby se ekonomika vrátila na cestu stability a růstu.

Důležité je také nastavení jasnějších pravidel pro velké průmyslové projekty, například v oblasti bateriových továren, a jejich lepší kontrola.

Hrál roli i fakt, že je Magyar relativně novou tváří?

Ano, myslím, že to bylo důležité. Působí jako někdo, kdo není součástí tradiční politické elity. Snahy vlády vykreslit ho jako představitele starého systému nebo dokonce jako „komunistu“ nepůsobily důvěryhodně.

Jak lidé vnímali negativní kauzy kolem jeho osoby?

V mém okolí k nim panovala spíše nedůvěra. Diskreditační kampaně jsou v maďarské politice poměrně běžné. Navíc pokud by některá z těch obvinění byla pravdivá, vyvolává to otázky, proč nebyla řešena dříve, když jeho bývalá manželka zastávala vysokou politickou funkci. Ať už je pravda jakákoli, samotná situace podle mě ukazuje, jakým způsobem systém funguje.

Měly na volby vliv i úniky nahrávek nebo zahraničněpolitické kauzy?

Myslím, že částečně ano, ale jejich dopad nebyl tak zásadní, jak by se mohlo zdát. Pro mnoho lidí to bylo spíš potvrzení toho, co si už delší dobu mysleli o zahraniční orientaci vlády.

Tyto nahrávky zapadly do širšího kontextu událostí před volbami. V posledních dvou až třech týdnech se objevovalo obrovské množství skandálů a svědectví od lidí zevnitř systému – od policistů přes vojáky až po další státní zaměstnance. Nezávislá média přinášela dlouhé, často více než hodinové rozhovory, a prakticky každý den se objevily nové informace.

Ke konci kampaně už toho bylo tolik, že bylo téměř nemožné všechno sledovat. I proto tyto konkrétní kauzy, včetně nahrávek, pro řadu lidí nepředstavovaly zlomový moment, ale spíše další dílek do celkového obrazu fungování systému.