Komunistka Kateřina Konečná FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Europoslankyně a bývalá předsedkyně KSČM Kateřina Konečná ostře reagovala na rozhovor vedoucí Zastoupení Evropské komise v České republice Moniky Ladmanové pro Seznam Zprávy. Ta v něm mimo jiné upozornila, že česká veřejnost si ani po více než dvou desetiletích členství dostatečně neuvědomuje význam Evropské unie.
„Je pravda, že Evropská unie je pro publikum v České republice téma, které nebudí nejradostnější reakce. Těch 22 let, kdy je Česko v EU, nebylo dostatečně využito k tomu, abychom si uvědomili, proč je důležité být součástí sedmadvacítky a proč je to dnes nutné i existenčně. Podle mě je hlavní příčinou skepse nedostatečná informovanost,“ řekla Monika Ladmanová v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Právě označení členství v Evropské unii za existenčně důležité se stalo terčem Konečné. „Evropská komise: Členství v EU je pro ČR existenčně nutné. Jasně. Bez EU by nevyšlo slunce a nerostly brambory. ‚Miluju‘ ty bruselské panáky vysvětlující svou vlastní důležitost. Byli jsme před EU, budeme i po ní!“ napsala na svém facebooku Konečná, která je sama poslankyní v „nenáviděném“ Bruselu.
Nejde přitom o její ojedinělý výrok. Konečná dlouhodobě vystupuje proti hlubší evropské integraci a opakovaně zpochybňuje význam Evropské unie. Taková rétorika odpovídá dlouhodobému zájmu Kremlu oslabovat evropskou jednotu. Ruská zahraniční politika systematicky usiluje o rozdělování členských států EU, protože silná a jednotná Unie představuje překážku ruským mocenským a imperiálním ambicím. Každý hlas, který zpochybňuje společný evropský postup nebo volá po rozpadu či oslabování Evropské unie, objektivně zapadá do této strategie, bez ohledu na motivaci konkrétního politika.
Představa, že by Česká republika mimo Evropskou unii získala větší svobodu, navíc naráží na realitu. Země velikosti Česka může dnes prosazovat své zájmy především jako součást silného evropského bloku. Mimo Evropskou unii by se na pravidlech jednotného trhu, která by české firmy stejně musely ve velké míře dodržovat, už nepodílela. Místo spolurozhodování by přišlo přebírání pravidel vytvořených jinými.
Varování před odchodem z Evropské unie ostatně poskytuje i britská zkušenost. Brexit byl svým zastáncům představován jako cesta k větší suverenitě a ekonomickému rozkvětu. V následujících letech se však Británie potýkala s komplikacemi v obchodě, nedostatkem pracovní síly i dodatečnou administrativou. Ve Spojeném království dnes opakovaně zaznívají názory, že brexit nesplnil očekávání, která do něj jeho zastánci vkládali.
Když Konečná píše o tom, že jsme byli před EU, raději nezmiňuje, co její komunističtí předchůdci provedli s rozvinutou středoevropskou zemí a kam ji zavedli. A o tom „po EU“ se vlastně také nijak nerozepisuje. Měla by ale být fér a svým čtenářům všechny důsledky případného czexitu pěkně naservírovat. Zvláště barevně by měla popsat, že právě její voliči by patřili do nejvíce postižené skupiny, protože ve většině případů jde o nekvalifikované, vzděláním neoplývající jedince bez všeobecného rozhledu.
Evropská unie bezpochyby není bezchybná a její fungování si zaslouží kritickou debatu. Něco jiného je však snaha o reformy a něco jiného systematické zpochybňování samotného smyslu evropské spolupráce. Pro Českou republiku, která je ekonomicky i bezpečnostně pevně propojena se svými evropskými partnery, představuje členství v Evropské unii možnost spolurozhodovat o pravidlech, jež ovlivňují její budoucnost. Alternativou není větší nezávislost, ale menší vliv.