Bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová. FOTO: ČTK / Profimedia
FOTO: ČTK / Profimedia
ROZHOVOR / Rusko pro nás bylo vždy hrozbou, jen to tenkrát někteří neviděli, anebo nechtěli vidět, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 někdejší nejoblíbenější česká politička Vlasta Parkanová. V letech 1997 až 2013 zasedala v poslanecké sněmovně, naposledy v dresu TOP 09. V letech 2007 až 2009 působila v Topolánkově vládě jakožto ministryně obrany, krátce i jako místopředsedkyně vlády. Od roku 2012 byla trestně stíhána v kauze nákupu armádních letounů CASA, přičemž až po mnoha letech byla zproštěna obžaloby. V rozhovoru pro deník FORUM 24 komentovala nejen své někdejší ministerské angažmá, ale i aktuální ruskou hrozbu a evropskou bezpečnostní situaci.
V Topolánkově vládě jste patřila k nejviditelnějším zastáncům výstavby amerického radaru v Česku, z níž ovšem sešlo. Mezitím agresivita Ruska ještě více vzrostla. Jak hodnotíte celou kauzu s odstupem tolika let?
Rusko pro nás bylo vždy hrozbou, jen to tenkrát někteří neviděli, anebo nechtěli vidět. Plánovaný radar v Brdech mohl být malým příspěvkem pro zajištění bezpečnosti Evropy a obranu našich západních hodnot. K nejviditelnějším odpůrcům radaru patřili takzvaní občanští aktivisté z iniciativy Ne základnám. Ale více než jejich pokřik mne překvapoval zejména odpor parlamentní opozice, totiž ČSSD s Paroubkem a Zaorálkem. Jak asi dneska smýšlí o svých tehdejších postojích sociálnědemokratičtí politici? Jaká byla jejich motivace, pokud jim ležel na srdci zájem České republiky? Ani s odstupem času mi jejich postoj nedává smysl.
Zato motivace zahraničních odpůrců čili představitelů Ruska byla od počátku srozumitelná, možná více než jsme si hodlali uvědomit. Málokdo si vzpomene, co říkal Putin v únoru 2007 na Mnichovské bezpečnostní konferenci. On už tenkrát projekt protiraketové obrany Evropy ostře kritizoval. A předjímal i některé své budoucí kroky, když je formuloval jako hrozbu, která přijde, byť prý nikoliv od něj, ale odjinud.
Myslím, že aniž bychom to tušili, už tenkrát měl v hlavě plány, které nyní uskutečňuje, včetně války proti Ukrajině. Ruský vliv na českou společnost je od té doby nepopiratelný. V tom jsou Rusové velmi dobří. Dennodenně můžeme sledovat jejich manipulace, lži a šíření dezinformací. Podstatná část českých voličů bohužel nemá v sobě dostatek protilátek, aby se těmto vlivům bránila.
Spolu s ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem jste se roku 2008 zúčastnila summitu NATO v Bukurešti. Přítomen byl i ruský vůdce Putin a kvůli odporu Německa a Francie nebyly do aliance přizvány Ukrajina a Gruzie, což pro obě země i bezpečnost Evropy mělo fatální následky. Jaká na summitu panovala atmosféra?
V Bukurešti to bylo podruhé a naposledy, co jsem se v jednom sále potkala s ruským vůdcem Putinem. Na summitu NATO byl jako host, vystoupil s kritikou protiraketové obrany a vyhrožoval České republice a Polsku, že Rusko bude nuceno adekvátně reagovat. Atmosféra tam byla velmi vypjatá, jak kvůli projednávaným tématům, tak možná i výběrem prostoru, v němž se summit odehrával. Obrovitý palác postavený pro komunistického diktátora Ceaușesca nepůsobil nijak vlídně. V Bukurešti se jednalo hlavně o rozšiřování aliance, o vojenských operacích v Afghánistánu a samozřejmě o vztahu s Ruskem.
Vůbec to nedopadlo dobře. Některé státy, jako například Chorvatsko a Albánie, byly sice do NATO přizvány, ale Ukrajina a Gruzie, země nejvíce ohrožené Putinovým Ruskem, kvůli odporu Francie a Německa nakonec pozvánku do NATO nedostaly. Dnes je už snad všem jasné, jak velká to byla chyba. Motivací byla obava z Putina a on to dobře pochopil a pro sebe vyhodnotil. Krátce poté napadl Gruzii. Spolu se Schwarzenbergem jsme na summitu veřejně zastávali shodný postoj, totiž podporu členství Ukrajiny a Gruzie, zatímco tehdejší prezident Václav Klaus se summitem spíše „promlčel“.
Dodnes si kladu otázku, proč se tak Francie a Německo zachovaly. Francie se nejspíše chtěla nějak vymezit vůči Američanům a Britům. I v rámci předchozích jednání v NATO a na setkáních ministrů obrany EU dávala najevo, že její bezpečnostní prioritou jsou Středomoří a Afrika. A pak je tu Německo. Nechci křivdit Angele Merkelové, ale vnímala jsem, že měla až překvapivě velké pochopení pro Rusko, nevím, jestli i přímo pro Putina. Vztah Německa k Rusku se mi občas jevil tak, jako by byl pro Merkelovou důležitější než spolupráce se střední Evropou.
Později jste byla trestně stíhána kvůli nákupu armádních letounů CASA, po dlouholetém soudním procesu jste byla zproštěna obžaloby. Máte po této zkušenosti ještě důvěru v právní stát v České republice? Nebyla likvidace vaší úspěšné politické kariéry něčí záměr? Jak zmíněná kauza změnila váš život?
Nerada bych byla paranoidní a šířila nějaké spiklenecké teorie. Jistěže dneska už vím, že jsem mnohým lidem byla trnem v oku, ať se to týkalo politických oponentů, anebo třeba i všelijakých závistivců. Ale beru to jako fakt, z něhož nechci nic vyvozovat. Podle mne žijeme v právním státě, tomu zatím stále věřím. Všechna jeho dosavadní selhání i vůči mojí osobě beru jako individuální excesy.
Co všechno to udělalo s mým životem a mými blízkými? To by bylo na samostatný rozhovor. Určitě jsem po těch letech v mnoha směrech dost jiná. Důvěra v člověka jakožto voliče nebo třeba státního zástupce je u mne nyní více limitovaná. Jedna věc je nastavení systému, druhá pak jeho fungování prostřednictvím jedinců s deficitem rozumu v prvním případě, anebo s deficitem svědomí a převisem ambicí v tom druhém.
Pokud bychom se podívali na více než třicet let budování české demokracie, jaké asociace ve vás vzbuzují jména prezidentů republiky? Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman, Petr Pavel…
Toho prvního a posledního považuji za požehnání pro český stát. Na jméno těch dvou mezi nimi bych ráda zapomněla, a doufám, že historie si je pamatovat nebude.
Jak vnímáte současnou českou politickou scénu? Máte obavu o českou demokracii? Jak hodnotíte Fialovu koaliční vládu? Blíží se další klíčové volby… Koho považujete za hrozbu a proč?
Domácí politické dění sleduji vlastně jen málo. Fialovu vládu celkově hodnotit nechci, mám tam své oblíbence, ale to je tak asi všechno, co bych k tomu řekla. Poněvadž ale tato vláda nemá alternativu, kterou by pro mne bylo myslitelné volit, jsem ve svízelné situaci. Opoziční strany jako Babišovo ANO a Okamurovo hnutí SPD jsou však v mých očích bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku. Míra jejich populismu a nezodpovědnosti je dávno neúnosná, a v podstatě mne šokuje.
Od února 2022 zuří brutální válka Ruska proti Ukrajině… Je podle vás pomoc Západu, včetně České republiky, dostatečná? A v čem bychom mohli být aktivnější?
Pomoc Západu… Co to dnes je? Existuje ještě vůbec transatlantické spojenectví? Nebo už Evropa stojí tváří v tvář bezpečnostním hrozbám výhradně sama? Dokážeme se v Evropě mezi sebou domluvit? Bude Orbán nadále kazit všechny společné snahy v rámci EU? Pokud jde o Ukrajinu, strašně mne to bolí! Například nedávné události v Kryvém Rihu a v městečku Sumy jsou otřesné a naděje, že už se takové krveprolití nestane, je mizivá. Co na to říct? Současná česká politická reprezentace činí pro pomoc Ukrajině opravdu hodně. Bude to tak i po letošních podzimních volbách?
S nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu se otřásá právě i transatlantické spojenectví, obáváte se paralýzy Severoatlantické aliance? Kde vidíte na základě vašich zkušeností její slabé místo?
S Trumpovým návratem do prezidentského úřadu se postoje USA ve vztahu k Evropě obrátily vzhůru nohama, každou chvíli je to jinak. Trump má ale podle průzkumů stále výraznou podporu svých občanů, takže nejde jen o veletoče jednoho panovačného narcise. Amerika je prostě v jiné náladě než my v Evropě. Vydatně jsme k tomu přispěli i jako Evropané, totiž svými postoji uvnitř NATO.
Už v letech 2007–2009, když jsem byla ministryní obrany, Američané opakovaně apelovali na zvyšování evropských příspěvků pro společnou obranyschopnost. Jako by hrách na stěnu házeli. V tomto ohledu Evropa sklízí hořké plody toho, co sama zasela. Toto slabé místo budeme horečně dohánět, držme si nyní palce, ať se to podaří.
Jak dnes vzpomínáte na píseň „Dobrý den, prapore hvězd a pruhů“, kterou jste v roce 2007 nazpívala s Janem Vyčítalem pro amerického prezidenta Bushe? Tenkrát se vám někteří kritici vysmívali…
Někteří se mi vysmívali, jiní chtěli tu písničku na CD i s mým podpisem. Mám ale jednu vzpomínku, která si zaslouží připomenutí. Autorem textu je Honza Vyčítal, ale téměř se neví, kdo složil melodii. Byl to famózní jazzový trumpetista a skladatel Jaromír Hnilička z orchestru Gustava Broma. Krásný a laskavý člověk, dej mu Pán Bůh nebe. Ten mi vyprávěl, jak to celé vzniklo. Když vyletěl Gagarin do vesmíru, přišel urgentní požadavek, aby orchestr ihned natočil pro tuto ruskou propagandistickou akci oslavnou píseň. Jmenuje se „Dobrý den, majore Gagarine“ a nazpíval ji sám Gustav Brom.
Autor hudby Jaromír Hnilička se jen velmi nerad podvolil toto zadání splnit a podle svých slov se za to celou dobu styděl, že tak posloužil komunistické propagandě. A to, co jsme s Honzou Vyčítalem natočili, nakonec vnímal i jako svoji osobní satisfakci, jak mi to sám řekl.
