Vladimir Putin a Donald Trump v roce 2017 FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
V sovětské éře kremelská rozvědka rozprostřela širokou síť, aby získala vliv na mocné osobnosti v zahraničí. Moskva lákala nebo chytala do pasti nejen významné politiky a kulturní představitele, ale také lidi, u nichž viděla potenciál získat v budoucnu významnou pozici. Podle některých analytiků je jednou z takových osob i Donald Trump. Ne jako ruský agent, ale jako „asset“, položka, nástroj, kterého si ruská tajná služba kultivovala.
Americký publicista Jonathan Chait psal o možnosti, že Trump má s Ruskem specifické soukromé vztahy, už v lednu 2021. Tehdy v článku na webu Nymag.com připomenul, že už v roce 1986 se sovětský velvyslanec Jurij Dubinin setkal s Trumpem v New Yorku. Lichotil mu za jeho výkony ve stavebnictví a pozval ho k jednání o stavbě v Moskvě. Tam Trump přijel v červenci 1987. Ubytoval se v hotelu National v takzvaném Leninově apartmá, které bylo nepochybně odposloucháváno, jak to v hotelech tohoto typu v SSSR bývalo zvykem. Mluvilo se tehdy sice o tom, že by Trump mohl v Moskvě postavit hotel, ale nikdy k tomu nedošlo. SSSR se mezitím rozpadl. Staly se ale jiné věci.
„Trump se z Moskvy vrátil nabitý politickými ambicemi… Dva měsíce po návštěvě Moskvy utratil Trump téměř 100 tisíc dolarů za sérii celostránkových novinových inzerátů, které zveřejňovaly politický manifest ‚Otevřený dopis Donalda J. Trumpa o tom, proč by Amerika měla přestat platit za obranu zemí, které si mohou dovolit bránit se samy‘. Takto jej Trump pojmenoval a spustil hněvivé populistické obviňování spojenců, kteří využívali deštník americké vojenské ochrany. ‚Proč tyto země neplatí Spojeným státům za lidské životy a miliardy dolarů, které ztrácíme na ochranu jejich zájmů?‘ ptal se Trump.“
Toto téma se vrátilo i letos v jeho prezidentské kampani, kde dokonce prohlásil, že by Rusko proti spojencům dokonce povzbuzoval, když se jim nechce platit.
Jonathan Chait zmiňuje, že Trump přímo chrlí témata, která „se shodou okolností úzce shodují s geopolitickým cílem Ruska, jímž je oddělení Spojených států od jejich spojenců“. Trump budí podezření tím, že zaujímá anomálně proruské postoje. Setkal se s Putinem v Helsinkách (2018), přičemž se tvářil podivně submisivně, a chrlil Putinovu propagandu na řadu témat včetně směšné možnosti společné rusko-americké jednotky kybernetické bezpečnosti.
Na tiskové konferenci po summitu byl Trump dotázán, zda v případě obvinění z vměšování do amerických voleb věří vlastním zpravodajským službám, nebo ruskému prezidentovi. „Prezident Putin říká, že to není Rusko. Nevidím žádný důvod, proč by mělo být,“ odpověděl Trump.
Trump dokonce odmítal připustit, že kremelský režim otrávil Alexeje Navalného, a opakoval i teze ruské propagandy: Sověti museli v sedmdesátých letech napadnout Afghánistán, aby se ubránili terorismu.
Jonathan Chait připomíná, jak reportér Craig Unger získal bývalého špiona KGB, který tvrdil, že ruská rozvědka pracovala na Trumpovi celá desetiletí. „Ve své nové knize ‚Americký kompromat‘ Unger vyzpovídal Jurije Švece, který mu řekl, že KGB manipulovala Trumpem prostým lichocením,“ píše novinář. U Trumpa jsou „jeho nejdůležitějšími vlastnostmi nízký intelekt spojený s hypernafouknutou ješitností. To z něj dělá sen pro zkušeného verbíře.“
Právě to mají zpravodajští experti na mysli, když Trumpa označují za ruské „aktivum“, což není přímo agent. Je to někdo, kým lze manipulovat, na rozdíl od někoho, kdo vědomě a tajně pracuje v něčí prospěch. Do této kategorie pravděpodobně spadá i povaha vztahů Donalda Trumpa s Ruskem.
Podle Chaita už ani moc nezáleží na tom, jestli se něco takového jednou prokáže.
„Nakonec jakoukoli hodnotu, kterou Trump Rusku nabízel, zkompromitovala jeho nekompetentnost a omezená schopnost pevně uchopit i zahraniční politiku vlastní vlády. Nebyl to jen legendární ‚deep state‘, který Trumpa podkopal. Dokonce i jím vlastnoručně vybraní nominanti ho neustále podkopávali, zejména v otázce Ruska. Jakékoli páky na Putina byly omezeny na jedinou osobu, což znamenalo, že Trump nemohl najít nikoho, kdo by řídil ministerstvo zahraničí, Národní bezpečnostní agenturu atd. a sdílel jeho idiosynkratické rusofilství,“ konstatuje novinář.
Jonathan Chait uzavírá, že Trumpův vliv nakonec narazil na limity, které byly dány povahou jeho vlastní osobnosti. Jiní analytici ovšem upozorňují na to, že případné druhé Trumpovo prezidentské období by se od toho prvního mohlo výrazně lišit a že by kolem něj už mohly být mnohem radikálnější a zcela antidemokraticky zaměřené postavy.
Anne Applebaumová tvrdí, že po návratu do Bílého domu by konečně mohl uskutečnit svůj dávný úmysl.
„Jako prezident Trump mnohokrát vyhrožoval vystoupením z NATO – včetně neslavného vystoupení na summitu NATO v roce 2018. Během Trumpova působení v úřadu však k vystoupení nikdy nedošlo. Bylo to proto, že se vždy našel někdo, kdo mu to rozmluvil. John Bolton (bývalý bezpečnostní poradce Bílého domu, pozn. red.) tvrdí, že to udělal; předpokládá se, že to udělali i Jim Mattis, John Kelly, Rex Tillerson, Mike Pompeo a dokonce i Mike Pence. Ale oni jeho názor nezměnili. A pokud bude Trump v roce 2024 znovu zvolen, nikdo z těchto lidí v Bílém domě nebude. Všichni se s bývalým prezidentem rozešli, v některých případech dramaticky, a další skupina republikánských analytiků, kteří rozumí Rusku a Evropě, neexistuje, protože většina z nich buď podepsala prohlášení proti němu v roce 2016, nebo ho kritizovala po roce 2020. Ve druhém funkčním období by byl Trump obklopen lidmi, kteří buď sdílejí jeho nechuť k americkým bezpečnostním aliancím, nebo o nich nic nevědí a nezajímají je,“ píše publicistka a spisovatelka.
