ROZHOVOR / Kriminální prostředí je dnes uhlazenější, propojení s politikou ale zůstává, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 bývalý kriminalista Karel Tichý, který byl během své kariéry trnem v oku největším postavám české mafie v čele s Františkem Mrázkem a Radovanem Krejčířem. Mimo jiné také prozradil, kvůli které kauze přišel stát o největší peníze či co všechno by se mohlo stát, kdyby se Krejčíř vrátil do Česka.

Jak jste se dostal k policii? Byl to váš sen již od dětství?

No jistě, už jako malí jsme si hráli na četníky a na zloděje, takže to bylo logické vyústění klukovského snu. Později jsem ale chtěl dělat veterinu. Po gymnáziu jsem tam dělal přijímačky, ale nevzali mě. Rodina neměla správný kádrový profil. Skončil jsem tedy na chvíli na Vysoké škole báňské v Ostravě. Pak jsem se oženil a čekali jsme syna, tak jsem se musel nějak postarat. A nakonec jsem šel k policii. Začínal jsem na chodníku a skončil u protikorupční služby.

Vzpomenete si, kdy jste poprvé slyšel jméno František Mrázek a v jaké souvislosti?

Úplně přesně vám to neřeknu. Poměrně rychle jsem se dostal na hospodářskou kriminálku v Praze 7. Dostal jsem přidělenou problematiku veksláků. František Mrázek byl ale někde jinde. Já jsem samozřejmě vnímal ta esa v oboru, ale to mě tehdy míjelo. Jelikož jsem nějaké výsledky měl, tak jsem se později dostal na hospodářskou kriminálku Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. Tam už se mi možnosti rozšířily, jelikož jsem nebyl vázán pouze tím obvodem. Udělal jsem si informátora Rudu a ten byl přímo z rodiny Bělů.

V tu chvíli se mi otevřelo úplně všechno a začal jsem s ním hodně spolupracovat. Mrázek byl ale pořád jaksi nedosažitelný. Pak jsem šel na protikorupční službu, což je celorepublikový útvar a tam jsem si založil spis Krakatice o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. No a začal ten marný boj s větrnými mlýny. Mrázek přes Šloufa ovládal řadu politiků. Ti politici řídili naše šéfy. Takže s Mrázkem to byl boj. Nikdy jsme se ale osobně nesešli, ačkoliv on se o to velmi snažil.

Od vraždy Františka Mrázky uplynulo dvacet let, a proto je už promlčená. Myslíte si, že je zájem, aby se tento případ vyšetřil?

To rozhodně není. Kdyby byl zájem, tak by ten případ po dvaceti letech nebyl v pozici, v jaké je. Tam se sešla řada motivů. Ten samotný pachatel je dotaz na pražskou mordpartu a na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pod tehdejším vedením Jana Kubiceho. My jsme na tom případu spolupracovali s mordpartou, ti byli výborní. Kámen úrazu, který jsme tehdy neodhalili, byla BIS.

Kdy jste byli nejblíže Mrázkově zatčení?

Největšího mafiánského kmotra nedostanete na vraždu nebo velké finanční podvody. Dostanete ho na něco malého. My jsme ho chtěli dostat na daně. Převzalo to však tehdy státní zastupitelství a zlikvidovalo se to. Pak jsme udělali druhý pokus, když Mrázek používal falešný kostarický diplomatický pas. I zde to bylo ložené. Znovu se to ale zazdilo. On chtěl později udělat tlustou čáru za svým životem a řekl, že nám ty informace ze svého archivu dá. Plno věcí v tom archivu však byly bláboly a novinářské výstřižky. Nějaké zajímavé věci tam ale byly, takže jsme ho chtěli. Už nám ho však nestihl dát.

Policie si myslí, že jeho vražda souvisela s byznysem. Šlo podle vás o tento motiv?

Těch motivů mohlo být více. Všichni, co se ohledně vyšetřování někam dostali, říkají, že motivem číslo jedna byla Setuza. Ohrožovala ho také spolupráce s policií. Toho se strašně báli politici. On byl navíc podezřelý, že nechal zlikvidovat starého Bělu a také nechal zabít Rudu Javornického. A k tomu tam byly ještě další obchodní aktivity. No a samozřejmě Setuza, kterou chtělo získat hodně lidí. K jeho smůle se navíc řešil Unipetrol, takže chemický průmysl představoval velké sousto.

Mrázek zjistil, že mu Krejčíř přetáhnul Pitra a Babišovi údajně vzkázal, že mu Setuzu nikdy neprodá, protože ho nemá rád. Když však Mrázek zjistil, že mu Pitr přeběhl, tak si řekl, že jediná šance na zisk peněz je prodej Setuzy. V tom už mu ale bránil Pitr s Krejčířem. Krejčíř nám utekl, na Pitra byl vydaný zatykač a Mrázek ho jezdil strašit, ať uteče na Seychely za Krejčířem. A on, že tedy prodá Setuzu. Tajně se rozhodl, že ji prodá Babišovi. To nikdo nevěděl. Dopadlo to, jak to dopadlo.

Myslíte si, že kdyby se našel pověstný Mrázkův archiv, tak by ještě mohl někomu ublížit?

Ten archiv byla bublina. Něco samozřejmě existovalo, protože on byl velký sběratel novinových článků. On politiky korumpoval, takže nějaké informace tam byly. My jsme ho chtěli a on řekl, že nám ho dá. Co bychom ale dostali, to je otázka. Část toho archivu se později našla. To však bylo někým účelově vyrobené. Údajně tam byla složka, že my jsme Mrázkovi prodávali informace z našich spisů.

To byl důvod proč nás měla sebrat GIBS. Naštěstí to skončilo na vrchním státním zastupitelství u lidí, kteří to prostředí znali. Oni si to vyhodnotili. Ani jeden dokument o naší údajné činnosti nebyl pravý. Není to tedy Mrázkův archiv, ale účelově vyrobená věc, která měla někomu posloužit.

Je podle vás reálné riziko, že by se Radovan Krejčíř vrátil z JAR do českého vězení? Co všechno by se v takovém případě mohlo stát?

To riziko tady samozřejmě pořád je, protože on se o to snaží a je pro to ochotný udělat cokoliv, včetně odměny v řádech stovek milionů pro toho, kdo by ten návrat zařídil. To, za co je odsouzen, není veškerá jeho trestná činnost. U něho ještě nějaké vraždy, za které není odsouzený, visí ve vzduchu.

Co by se stalo? On je u nás pravomocně odsouzený na patnáct let, ale byl odsouzen jako uprchlý. V okamžiku, kdy by se vrátil, tak už není uprchlý a má nárok na nový soudní proces úplně od začátku. Všechno by se znovu otevřelo a navíc on je psychopat a chtěl by si vyřizovat účty.

Měl byste z něho strach i vy?

Já si myslím, že bych byl jeden z nejohroženějších, protože ještě když byl na Seychelách, tak tvrdil, že si se mnou vyřídí, že jsem ho prý okradl o jeho miliardy, což bylo Čepro. Spoustu lidí by začal vydírat. Nechci si představit, co všechno by se tady dělo, kdyby se vrátil.

Jak jste se cítil, když Krejčíř v roce 2005 utekl během domovní prohlídky v černošické vile?

Když jsem se to dozvěděl, tak jsem byl na pokraji infarktu. Tohle už mělo být finále. Důkazy jsme měli zajištěné a to zatčení již byla jenom formální záležitost, kdy se mu mělo sdělit, že je zatčený z těch a těch důvodů. Oni se zachovali, jak se zachovali a umožnili mu útěk. Tehdy jsem z toho byl opravdu zoufalý, dnes jsem však rád, že utekl. Kdyby totiž neutekl, tak si spolu nepovídáme, protože jeho dvorní advokát už měl připravené papíry od psychiatrů, že je téměř nesvéprávný.

Kdyby tedy neutekl, tak by byl pravděpodobně propuštěný na základě koupených posudků.

Když byste Mrázka a Krejčíře povahově porovnal, kdo z nich byl nebezpečnější?

Dalo by se říct, že Mrázek měl na rozdíl od Krejčíře nějaké lidské zábrany. Násilí se v Mrázkově okolí objevovalo takzvaně mezi sobě rovnými. Krejčíř byl skutečně deviant. Říkal prý, že uznává jenom krev své krve. Byl to bezcitný člověk, bez svědomí. Mrázka rodina milovala a dokázal být vynikající společník. Tohle u Krejčíře nebylo.

Jak se z vašeho pohledu v Česku proměnilo kriminální prostředí od doby, co nejste aktivně ve službě?

Kriminální prostředí se obléklo do obleků, vzalo si kravaty, ale propojení s politikou zůstává. Teď je to samozřejmě uhlazenější, ale když se podíváte na veřejné zakázky a jak se kdo rozhoduje, tak je to zoufalé a není šance na zlepšení.

Kdy jste měl největší strach o svůj život? Bojíte se ještě dnes?

To člověk stejně neovlivní. Od toho se musíte oprostit. Samozřejmě signály byly. Věděl jsem, že mě chtěl Mrázek nechat zabít, Krejčíř mě dal na seznam osob určených k likvidaci. Dostal jsem zlomenou tužku jako vzkaz. Člověk se ale nebál ani tak o sebe, jako spíš o svou rodinu.

Při jaké polistopadové kauze přišel stát o nejvíce peněz? Byl to případ LTO (lehké topné oleje)?

LTO byly jednoznačně největší úniky na spotřební dani, na DPH, zkrátka na všem.

Proč podle vás stát tehdy zavíral oči?

Protože hrálo hlavní roli ministerstvo financí, kde byl v té době ministrem jakýsi pan Klaus, který řekl, že nezná pojem špinavé peníze. My jsme všechno sepsali i ve spolupráci s celníky, ale rozprášilo se to. Do dneška nechápu, proč se to umožnilo. Vydělávaly se na tom peníze, které ale nekončily jenom u zločinců.

Myslíte si tedy, že sám Václav Klaus dobře věděl, o co jde?

Věděl a nejen on. Proto to budilo dojem, že je to státem organizované.

Co v současné době děláte? Obrací se na vás bývalí kolegové s nějakou radou?

To ano. Nějakou chvíli jsem dělal i poradenství. Teď už jsem ale jen důchodce. Měl jsem zdravotní problémy, tak jsem podnikání musel ukončit.

Kdybyste byl v dnešní době mladý, šel byste znovu k policii?

S tím, co jsem zažil, tak už bych nešel. Jak říká jedem můj kamarád: „Když chceš dostat po hubě, udělej něco dobrého pro stát.“ To se nám opravdu osvědčilo.

Byl byste pro znovuzavedení trestu smrti?

To asi ne, i když občas bych ho někomu přál. Kdyby to bylo ložené u případů vrahů dětí a sériových vrahů, tak tam by se o tom dalo mluvit. Justiční omyly ale existují, takže asi ne.