Britský premiér David Cameron podmiňuje setrvání Spojeného království v Evropské unii prosazením reforem, pro které se snaží získat spojence. Za tímto účelem navštívil i Prahu. Svým voličům slíbil, že o setrvání Británie v EU rozhodnou v referendu nejpozději do konce roku 2017, ale jasno by chtěl mít co nejdříve.

Většina evropských zemí v čele s Německem si uvědomuje, že odchod Velké Británie by mohl být počátkem konce Unie, a proto jí vycházejí vstříc. Dohoda však dosud přes vysílání vstřícných signálů není jistá. Cameron si nemůže dovolit předstoupit před Brity s vágními a obecnými sliby, ale s konkrétními výsledky.

[ctete]43612[/ctete]

Juncker dohodu podmiňuje uprchlickou otázkou

Situace se komplikuje o to víc, že britský premiér čelí snaze Evropské komise zrušit Dublinské dohody a změnit systém rozdělování uprchlíků v Evropské unii. Jak uvedla BBC (20. 1. 2016), Komise chce od března zrušit pravidlo, podle kterého musí běženci žádat o azyl v první zemi, jejíž hranice nelegálně překročili.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prohlásil, že si umí představit dosažení „spravedlivého řešení pro Británii“ už na únorovém summitu EU. Zároveň však dodal, že by bylo chybou, kdyby se současně nevyřešil problém uprchlických kvót. Požaduje proto dohodu na tomto tématu jako jednu z podmínek pro dojednání požadavků Davida Camerona.

V praxi to znamená, že Evropská komise připravuje nový „spravedlivější“ systém rozdělování uprchlíků po celé Evropě, a to navzdory odporu (nejen) středoevropských zemí. S odůvodněním, že „současné Dublinské dohody obsahují systémové nedostatky“. Skutečností je, že je dlouhodobě neplní především vstupní schengenské země, Řecko a Itálie.

Povinné kvóty zatím nefungují

Skutečností ovšem také je, že dosavadní systém povinných kvót nefunguje. Z celkového dohodnutého počtu 160 tisíc uprchlíků se jich za několik měsíců podařilo přerozdělit jen 259. Unijní země sice nabídly volné kapacity pro přijetí žadatelů o azyl, o místa ale údajně nebyl zájem. Není tedy zatím jasné, jakým směrem se budou ubírat návrhy Evropské komise.

Tento nápad Británii zaskočil. Ministr zahraničí Philip Hammond se nechal slyšet, že je jím „velmi znepokojen“. Proč trápí zrovna Brity, kteří mohou kvůli vyjednané výjimce odmítnout jakýkoli nový systém řešení uprchlické otázky?

Po konci Dublinského systému by se zkomplikovala schopnost Británie vracet migranty do jiných členských států, což by mohlo navýšit jejich počty na jejím území.

Problematické je i načasování. Pokud se tento záměr naplní, v únoru by Cameron mohl představit dohodu o vyvázání Británie ze „stále užší Unie“. A v březnu by Evropská komise představila nový plán na rozdělení uprchlíků po celém kontinentu a požádá Spojené království, aby se jej zúčastnilo. Přitom britská vláda už deklarovala, že přijme maximálně 20 tisíc syrských uprchlíků v průběhu příštích pěti let.

Spojené království už dalo najevo, že je „silně proti“ jakémukoli pokusu vyřadit Dublinské pravidlo „první země vstupu“, a naopak trvá na jeho dodržování. „Považujeme Dublinské dohody za důležitou součást architektury Evropské unie,“ poznamenal k tomu Hammond.

Pokud odhlédneme od záměrů Evropské komise, které zřejmě narazí na nesouhlas i dalších unijních zemí, podívejme se, jakou šanci na přijetí mají Cameronovy reformy EU. Týkají se čtyř oblastí.

1) Posílení konkurenceschopnosti EU

Cameron chce posílit konkurenceschopnost EU v rámci světové ekonomiky a obnovit hospodářský růst v Evropě. Chce odstranit bariéry, které brzdí obchodní výměnu mezi členskými zeměmi, ať už se jedná o pohyb zboží, nebo služeb. Cestu vidí v dalším prohlubování jednotného vnitřního trhu a omezování unijní byrokracie.

Tady má poměrně velkou šanci na úspěch, i když Británie bude požadovat záruky, spočívající například ve stažení konkrétních připravovaných právních předpisů.

2) Posílení pravomocí národních parlamentů

Cameron požaduje větší roli parlamentů členských zemí EU a vrácení části pravomocí do jejich rozhodování. Prosazuje, aby mohla skupina států pomocí tzv. „červené karty“ blokovat navrhovanou legislativu Evropské komise, pokud ji uzná za zbytečnou. Británie zároveň požaduje vyvázání z povinnosti účastnit se „stále užší Unie“.

Cameron může dosáhnout posílení role národních parlamentů, i když zatím není jasné, jestli EU posvětí přechod ze „žlutých karet“ na „červené“, nebo jen posílí stávající postup „žlutých karet“, jejichž pomocí může třetina členských zemí vyvolat přezkoumání návrhů Evropské komise. Reálný je i souhlas s požadavkem Británie vyvázat se ze „stále užší Unie“, i když některé země se obávají dominového efektu.

3) Zajištění práv nečlenů eurozóny

Cameron má zájem na prosperující eurozóně. Současně chce zavést jasná pravidla, která umožní eurozóně provádět změny, ale zároveň ochrání i nečlenské státy. Země mimo eurozónu nesmějí být znevýhodňovány, například plněním finančních transferů nebo poškozováním jednotného trhu. Británie navrhuje smluvní ujednání, že v EU vedle sebe může existovat více měn, zatímco dnes jsou členské země (až na výjimky) zavázány přijmout euro.

Zde bude dohoda obtížnější, zejména ve formálním stvrzení, že EU je víceměnová a členství v eurozóně je dobrovolné pro všechny členské státy.

4) Omezení sociálních výhod pro imigranty z EU

Cameron chce regulovat počet pracovníků z EU omezením sociálních dávek a zaměstnaneckých výhod. Měli by na ně nárok až po čtyřech letech práce v Británii. Obává se, že nekontrolovaná imigrace bude klást stále vyšší nároky na veřejné rozpočty a trh práce.

Tady Cameronovy snahy narážejí na největší odpor. Jakékoli omezení, zacházející s imigranty z EU odlišně od britských občanů, je považováno za diskriminační. I zde je však možné dojít ke kompromisu. Například Poláci jsou ochotni ustoupit, pokud Británie pomůže se záměrem rozmístit jednotky NATO ve východní Evropě.

Cameron preferuje setrvání v EU

Cameronovy reformní snahy stojí za pozornost. Britský premiér je přesvědčen o jejich prospěšnosti pro celou Unii a dává najevo, že v případě rozumné dohody preferuje setrvání v EU. Nicméně podotýká, že výsledky referenda bude respektovat.

Dynamicky se vyvíjející evropská situace v Británii otáčí veřejné mínění, kde je podle posledních průzkumů 53 procent lidí pro opuštění Evropské unie. Cameron bude muset svým voličům přinést zajímavé důvody, aby mohl v referendu obhajovat setrvání Británie v EU. To si jistě uvědomují všichni ti, kdo se přejí, aby se nestal pravý opak.

[ctete]33784[/ctete]