Můžeme tomu říkat i občanský vzdor nebo aktivní občanský postoj. To není podstatné. Klíčový je důvod k zásadnímu projevu nevole vůči zjevné privatizaci veřejného zájmu, kdy se stát stává kořistí pro úzkou skupinu uchvatitelů, kteří si stát přivlastnili, uchvátili ho, unesli do svých nenasytných pařátů.
Je to nejvyšší forma korupce, kdy nejde jen o dílčí konflikty zájmů, nýbrž o jejich plošné převzetí. Je dobré si vzít na pomoc matku moudrosti, tedy opakovaní. Neuškodí si opět připomenout definiční znaky termínu „state capture“ – česky „převzetí státu“:
– kontrola veřejných institucí pro soukromý prospěch nebo trestnou činnost
– formování koluzivních sítí, které omezují politickou soutěž
– podkopávání voleb skrytou reklamou a neprůhledným financováním
– zneužití auditu, vyšetřování a dozoru
– zneužívání kompromitujících materiálů pro politický nátlak a vydírání
– korupce (převzetí) médií
Oligarchický systém postupně převzal rozhodující kontrolu nad některými komoditami země. Jedná se nejen o státní instituce, ale i privátní sféru: v bankovnictví, komunikacích a IT, v energetice, v soukromém zdravotnictví, potravinářství, pohonných hmotách, zemědělství, chemickém průmyslu, dopravě (včetně mýtného systému), armádních zakázkách…a dokonce i financování sportu.
Podle Mladé fronty aj. však žijeme v báječné době a nikdy jsme se tak skvěle neměli. V čele státu máme silné osobnosti světového formátu, které myslí jen a jen na blaho naší země a jejich občanů. Mediální masáže jsou důkladné a mimo jiné rozleptávají i případné síly vzdoru. Vládcové nad českou krajinou jsou si dobře vědomi síly hesla „rozděluj a panuj“.
Demonstrantům z Václaváku a Letné vzkazují, že mohou protestovat, mohou nesouhlasit, ale to je tak všechno. Oni mají jasnou převahu z loajálních vykonavatelů jejich vůle, s tichou podporou mlčící většiny. To stačí. Nechtějí zrušit celý demokratický systém, jim stačí ho ovládnout a přizpůsobit svým zájmům. Pak mohou tvrdit totéž, co říkali a říkají autoritářští vůdcové vždy, že totiž byli zvoleni v demokratických volbách, což hlásal i Gottwald nebo Hitler, aniž bych chtěl srovnávat kohokoliv s kýmkoliv.
Hesla z období po listopadu 1989 již vyčpěla a znějí archaicky jako exponáty z muzea. Podle dnešní věrchušky navíc přeci máme svobodné volby, jsme zpátky v Evropě atd. Tehdy se taky provolávalo něco o konci vlády jedné strany. Dnes máme předsedu vlády a poslanecké sněmovny taky z jednoho firemního hnutí a je to ok. Taky se křičelo, že mají jít komunisti od válu. A když se kolem sebe podíváte, tak soudruzi všeho druhu ten vál obsadili velmi důkladně. Snad jediné heslo, které by se dalo oprášit je: „Naše heslo – pusťte veslo“. Přidal bych jedno aktuální – „Andreji, Andreji, proč tě všichni nechtějí?“.
O rozdělení národa vypovídá i to, že Miloš Zeman si bude třicáté výročí připomínat sám doma, jen se svým s Jirkou Ovčáčkem. A to se zapálenou svíčkou, za asistence ošetřovatelů, lékařů, osobních strážců a hasičů. Náš pan premiér donese kytici rudých růží na Národní třídu tajně ve čtyři ráno a pak si odjede zahrát šachy se svým churavým synem. Vše ostatní nám sdělí Mára Prchal ve svém čaulidi formátu. Tohle už je politický dadaismus 21. století, hraničící až s nihilismem.
Dobu evropské a zejména německé konjunktury jsme díky firemní vládě prošustrovali. I oni vědí, že je již brzo čekají horší časy. A protože chtějí a musejí politicky přežít a udržet vybojované pozice, tak prostě přitvrdí. Povedlo se to Orbánovi v Maďarsku, tak proč by se to nepovedlo i u nás, s podporou spřízněných oligarchů je to tutovka. Dokončí se převzetí zbytku médií, včetně těch veřejnoprávních a zesílí různé formy represí vůči neposlušným. To jim jde moc dobře. Svoboda bude ukapávat a ukapávat jako voda z nedotaženého kohoutku…
Jsou situace, v nichž, když můžeš říci ne, tak prostě musíš. Pokud ještě můžeš. O nic jiného tady nejde. Ta dnešní podoba země je naší společnou vizitkou. Bohužel.
