Exilová vláda mezinárodně neuznané Čečenské republiky vydala k útokům v Paříži následující pozoruhodné stanovisko. Uvádí zde totiž údajný podíl vlády Ruské federace na podpoře Islámského státu. Čečenská republika má přitom muslimské obyvatelstvo.
Vláda Čečenské republiky Ičkerie je solidární s národem Francie a vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám a přátelům obětí teroristického útoku. Chápeme a sdílíme vaši bolest, bolest ze ztráty a hrůzy.
Byla napadena Francie, země světoznámých vědců a kulturních osobností, země Voltaira a Balzaca, Dumase a Saint-Exupéryho, Huga a Robespierrea, jejichž jména jsou vepsána zlatým písmem v dějinách lidské civilizace. Francie, která přijala do své krásné země miliony trpících a pronásledovaných lidí z jiných zemí, a poskytla jim důstojný život. Jsme ohromeni odvahou francouzských občanů tváří v tvář dalším barbarským teroristickým útokům ze strany antiislámskych sil, které jsou kontrolovány státem – agresorem, který posledních 15 let drží ve strachu a úzkosti nejen občany Čečenské republiky, Gruzie a Ukrajiny, ale i zbytku civilizovaného světa.
Všichni jsme byli svědky vzniku teroristické enklávy s názvem ISIS. Vláda Čečenské republiky Ičkerie se vší odpovědností prohlašuje, že hlavním sponzorem tohoto teroristického gangu je Ruská federace. S politováním konstatujeme, že jsme si nedokázali poradit s vojenskou silou Ruska, která se rozrostla a stala expertem nejen na masové vraždy a genocidy, ale také na vytváření teroristických organizací, jež jsou vybudovány tak, aby zdiskreditovaly boj národů za jejich osvobození od imperiální tyranie.
My jsme v národně osvobozeneckém boji utrpěli obrovské ztráty na životech našich lidí. Lhostejnost mezinárodního společenství ke krutým zločinům, jež páchala ruská armáda v Čečensku, umožnily Kremlu vytvořit protiváhu k Čečenské republice Ičkeria, teroristickou entitu „Imarat Kavkaz“
To bylo provedeno v Rusku za účelem prezentovat národně osvobozenecký boj občanů Čečenska do kategorie „mezinárodního terorismu“ a odůvodnit genocidu Čečenců. Bohužel se to stalo s tichým souhlasem světových vůdců. Vraždy Čečenců se staly „vnitřní záležitostí“ Ruska a kremelský režim teroru se stal součástí koalice zemí proti mezinárodnímu terorismu. Nicméně, Putinovo Rusko nikdy nebylo rovnoprávným partnerem v této koalici, protože sledovalo pouze své kriminální zájmy. Putin, který stojí v čele Ruska již 15 let, opakovaně řekl, že rozpad Sovětského svazu je „největší geopolitickou tragédií“. V souladu s tímto paradigmatem byla realizována i politika Ruska v posledních 15 letech, jejímž hlavním cílem je obnovit zhroucenou říši v roce 1991. Jen zoufalý odpor našich lidí zdržel ruskou agresi vůči Gruzii a Ukrajině. Ruská agrese vůči Gruzii byla ze strany mezinárodního společenství přijata v rámci kompromisu a souhlas světových mocností s anexí 20 % gruzínského území stimuloval Rusko k anexi poloostrova Krym a vytváření zón konfliktu ve východních oblastech Ukrajiny.
Ve stejné době ruské speciální služby podnítily odliv členů odporu ze severního Kavkazu do Sýrie. Na jedné straně to bylo způsobeno tím, že ruské loutky na severním Kavkaze, zejména v okupované Čečenské republice, začaly terorizovat příbuzné místní milice: vypalovat domy, zatýkat muže i ženy, aby všichni tito byli vystaveni ponižování a mučení a nakonec je vyhnali ven z okupované země. Na druhé straně, těm milicionářům, kteří vyjádřili svůj souhlas jít do Sýrie, bezpečnostní služby a policie vydávaly nové ruské vnitřní a zahraniční pasy a peníze na cestu. Tak se v průběhu posledních 4 let ze severního Kavkazu do Sýrie přestěhoval celý aktivní odpor, který čítá několik tisíc lidí. A tento průtok nevysychá. Tato událost byla považována za prioritu, a především proto, že zbytky příznivců Saddáma Husajna, na které Moskva vsadila, nesplnily její očekávání.
Faktem je, že z mnoha etnických a náboženských důvodů se obyvatelé tohoto regionu v krizové situaci nemůžou konsolidovat a vést organizovaný ozbrojený boj. Na tomto základě Moskva slíbila Arabům hodit jim na pomoc Čečence, které na Středním východě považují za odvážné a zkušené bojovníky. Proto zodpovědně prohlašujeme, že IS je koncipována, vytvořena a udržována Ruskem v opozici vůči západní koalici. Oživením starých ambicí sovětské éry se ruské vedení na jedné straně snaží hrát roli velmoci a podřizovat si bývalé sovětské satelity. Na druhou stranu Rusové vidí v dlouhodobém horizontu úspěšné dokončení projektu na oživení SSSR a snaží se udržet vojenskou základnu v Sýrii, protože moc dobře vědí, že v případě, že se k moci dostane opozice Assada, na vojenskou základnu v Sýrii budou muset zapomenout.
S politováním konstatujeme, že mezinárodní společenství spíše pasivně reaguje na chování Ruska. Chápeme, jak mezinárodní politika funguje, ale nechápeme toto chování, které lze nazvat vědomou chybou. Nedávno během vojenských střetů na východě Ukrajiny ruská vzdušná obrana sestřelila dopravní letadlo Boeing 777 Malaysia Airlines a zabila 295 nevinných lidí včetně malých dětí. Místo toho, aby svět postavil pachatele před soud, mezinárodní společenství se utápí v drobných diskusích, během nichž tento problém ztrácí svůj význam.
Kvůli agresivní válce na Ukrajině byly proti Rusku uvaleny sankce. Stovky lidí blízkých prezidentovi Ruské federace byly zahrnuty do sankčních seznamů. Nicméně Putin sám je stále ve světě přijímán a jeho osobně se sankce nijak nedotkly, i když v podobných situacích bývají i představitelé jiných zemí předmětem různých omezení. Navíc, on je otevřeně provokativní a ignoruje pravidla hry. Uvědomuje si, že potřebuje dokončit svoji hru a vyhrát. Jinou možnost nemá.
Před několika dny se svět dozvěděl zprávu, že pan Putin na konferenci APEC na Filipíny nepojede, ale naopak přijede na konferenci G20. Jsme hluboce přesvědčeni, že teroristický útok ve Francii je „domácí přípravou“ Putina k projevu na G20, kde přizve lídry velké dvacítky ke „spojení úsilí v boji proti teroristické hrozbě.“ Jestliže světoví lídři budou souhlasit s Putinem, ve skutečnosti by to znamenalo, že se oběti terorismu sjednotí pod Putinovým Ruskem. Budoucnost civilizovaného světa závisí dnes na tvrdosti postojů světových vůdců a jejich odpovědnosti za rozhodnutí.
Předseda kabinetu ministrů Čečenské republiky Ičkeria Akhmedem Zakayev
(Zakayev působí v exilu ve Velké Británii)