ROZHOVOR / „Vydělal jsem tolik, že jsem chtěl již do konce života jen cestovat, pak mi ale do toho vpadla válka na Ukrajině,“ říká s úsměvem letitý dobrovolník Alois Zwesper. Přestože na Ukrajinu jel už více než sedmdesátkrát a odvezl tam pomoc za miliony, jeho jméno je dosud známé jenom poměrně úzkému kruhu zasvěcených. „Skoro čtyři roky nelze dát na papír v pár řádcích,“ varuje mě. Já ho ale navzdory jeho vrozené skromnosti umluvím, abychom se o to tentokrát pokusili.

Aloise jsem potkal náhodou během své zatím poslední cesty po Ukrajině. Dalo by se říct, že nám svou radou a pomocí nenápadně zachránil život. O tom se nyní nelze šířit. Rád to vysvětlím po válce. Zatímco čtenáři deníku FORUM 24 čtou tato slova, on už je nejspíš zase někde na východě Ukrajiny, kam veze další várku pomoci. Na první pohled pochopím, že mluvím s výkonným koordinátorem, dalo by se říci dispečerem ohromného spektra podpory pro bránící se zemi. Z toho plyne, že většinou nemá kdy řešit rozhovory. V mezičase jsem mu stačil položit pár otázek. Setkali jsme se v Praze, v kuchyni nenápadného domu skrytého kdesi na periferii hlavního města.

Pamatujete si na začátek plnohodnotné války? Kde jste tehdy byl?

Vše pro mě začalo 25. února ráno. Byl jsme na první pocovidové cestě za svobodou, konečně bez nutnosti očkování a hloupých testů. Vyrazili jsme si užívat v karavanu na cestu po jižním anglickém pobřeží, v plánu byly Wales, Irsko, Skotsko. Ráno tohoto dne nás zastihlo ve městě St Davids, ve Walesu, kde jsme měli v plánu pozorovat tuleně, kteří se ještě v těchto místech nacházeli. Tímto ránem vše začalo a pokračuje to dodnes.

Takže jste se to dozvěděl ve Velké Británii na dovolené?

No, jo. (smích) Při každodenní ranní kávě a čtení zpráv na Seznamu jsem se dozvěděl, že Rusko napadlo Ukrajinu, horda vojáků se valí na Kyjev.

Co jste tehdy udělal?

Vzbudil jsem přítelkyni s dotazem, zda jedeme na hranici s Ukrajinou pomáhat uprchlíkům zvládnout krizovou situaci. Ta bez jakýchkoliv poznámek souhlasila, přes Facebook uspořádala první sbírku a okamžitě jsme se vydali na pomoc. Během cesty jsme se přes facebookové stránky propojili s Červeným křížem, který nás poslal na hraniční přechod Veľké Slemence. Udělali jsme jen malou zastávku na Moravě, kde na nás u rodičů přítelkyně čekala sbírka asi „deseti tun“ věcí a nějaké vybrané finance. Na hranice jsme přijeli 28. února v noci a okamžitě jsme se zapojili do pomoci, která byla nezbytná…

Malý moment. Trasa z Walesu, kde jste byli, na zmíněný přechod na Slovensku měří 2400 kilometrů, a to nemluvím o mezizastávce u rodičů, chcete mi říct, že jste karavanem byli za necelé tři dny na místě?

No, to jsme byli. Vařili jsme tam celodenně jídlo a ještě jsme vybavovali uprchlíky na cestu věcmi, které nutně potřebovali.

Jak dlouho jste se tam zdrželi?

Tři týdny.

Co bylo pak?

Ve chvíli, kdy uprchlíků bylo už méně a jejich hlavní vlna pominula, jsme odjeli z hranice domů, kde jsem hned druhého dne koupil dodávku Mercedes Sprinter MAXI. Okamžitě jsem začal vozit na Ukrajinu zboží, kterého v té době bylo obrovské množství v různých humanitárních skladech, hlavně na východě Slovenska. Snažil jsem se, abych se dostal až do míst, kde ho bylo nejvíce potřeba. 23. března 2022 jsem poprvé vyjel s plně naloženou dodávkou.

Kolikrát jste se tam od té doby vrátil?

Nevím to přesně, protože jsem to nepočítal, ale bylo to určitě více než sedmdesátkrát.

Kam jste zamířil nejdříve?

Do prosince 2022 jsem působil hlavně v Chersonské oblasti (částečně v té době okupována Ruskem, včetně oblastního centra Chersonu, pozn. red.). Tam jsem se přes motorkářský web propojil s dobrovolníky z Oděsy a společně jsme pomáhali jak vojákům, tak lidem, kteří byli odříznutí od jakékoliv dodávky jídla, vody a věcí potřebných k životu.

To byly velice divoké časy. Jak jste se v té době zorientoval?

Poměrně rychle. Tehdy to šlo snadněji než dnes. Seznámil jsem s vojáky 63. brigády 105. batalionu a hned jsme jim aktivně začali pomáhat. V prosinci 2022 byla celá brigáda převelena do Doněcké oblasti a já tam začal jezdit a pomáhám jim dodnes.

Za tu dobu je to už asi osobní, že?

V této brigádě jsem poznal opravdové hrdiny, kteří, aniž by museli, šli dobrovolně bojovat za svou svobodu a nezávislost Ukrajiny. Jmenují se Světlana a Vasyl. Světlana s přezdívkou Šamanka je zdravotní sestra, která od svých pěti let žila v České republice, a nastoupila okamžitě jako dobrovolník ve svých 26 letech bojovat za Ukrajinu. Vasyl je podnikatel z Užhorodu, který ve svých 57 letech nastoupil i přes to, že měl prodělaný infarkt. Také šel bojovat za svou vlast. Tito bojovníci, stále díky bohu živí, jsou vlastně tím motorem, který mě i přes různé životní překážky vždy přesvědčí o tom, že moje problémy vlastně problémy nejsou, a díky nim stále pomáhám a pomáhat budu, až do konce této hnusné války.

Je to paradox, ale hodně lidí zvenčí možná ani netuší, že existujete. Mohu se tak hloupě zeptat, co na Ukrajině děláte?

Díky obrovské podpoře známých, skupiny lidí, která se podílí na každé mé cestě jak finančně, tak materiálně, se nám podařilo udělat obrovský kus práce. Zafinancoval se zbrusu nový azylový dům ve městě Kosťantynivka. Vybavili jsme ho, zaplatily se všechny stavební práce a byl předán k užívání městu v září 2023. Starali jsme se dlouhodobě o chod azylového centra ve stejném městě, až do nedávného času, kdy bylo raketovým útokem zničeno.

To nepřímo znám. Pamatuji si, když raketa Iskander zasáhla rehabilitační centrum vojáků 24. samostatné mechanizované brigády Vasyla Kapusteje v Dobropilji. Zkáze neunikla ani jeho pojízdná ordinace. Byla to ohromná ztráta, ale zachránili mnohé. (Také Kosťantynivka byla nyní ruským agresorem téměř rozstřílena, pozn. red.)

My jsme pracovali v Kosťantynivce, která je dnes v první linii a v troskách, ale hodnotné zdravotnické zařízení bylo zavčasu evakuováno, stejně jako zdravotníci. Dodali jsme tam nákladní vozidlo s cisternou osm kubíků na zásobování pitnou vodou. Předali jsme sanitku první pomoci, vybavili jsmě také pojízdnou zubní ambulanci. Předali jsme jí generátor 34 kW potřebný pro chod polikliniky v době výpadků proudu. Zvládli jsme je zároveň vybavit různým zdravotním materiálem, jako jsou mechanické postele, plnohodnotný defibrilátor, inkubátor do porodnice. Dokonce si pamatuji, že jsme jim přes jiné organizace sehnali i vůz na převoz mrtvých.

Vraťme se k další pomoci. Vy nejste jen humanitární organizátor, že?

Ne, to teda nejsem! (úsměv)

Rozumím tomu správně, že se tedy ve své optice snažíte řešit i příčiny a nejenom následky tohoto utrpení?

Řeknu vám to ve zkratce. Pomáháme také vojákům 63., 28., 23., a 57. brigády. Přivezli jsme jim cca 60 dronů Mavic 3, cca 40 dronů Mavic 3 Thermal (cena každého z nich se pohybuje přes sto tisíc korun a více). Odvezli jsme cca 50 kusů dronů FPV, dodáváme jim spacáky, maskovací sítě, powerbanky, boty, oblečení, jídlo, léky a hygienické potřeby. Dodáváme jim komponenty na výrobu munice, šrapnely a 3D tiskárny, notebooky a tablety na práci s drony. Odvezli jsme jim zhruba šedesát (ale asi více) pickupů 4×4, osobní automobily a osm sanitních vozů na převoz raněných.

Varoval jste mě, že čtyři roky práce nelze vtěstnat do pár řádků…

Opravdu se snažíme postarat také o civilisty. Podporujeme uprchlické centrum v Ševčenkove v Charkovské oblasti. Snažíme se pomoci rodině Larisy a Viktora u Izjumu, stabilně pomáháme umanutému pastorovi Olehu Tkačenkovi, aby mohl péct chleba, vozit ho a slovo boží do nejhorších zón a evakuovat rodiny s dětmi i seniory. Uprchlíkům z válečné zóny permanentně hledáme náhradní bydlení.

A teď přijde drzá, krutá, ale pochopitelná „česká“ otázka: to, co děláte je náročný „koníček“. Nechodíte do práce. Jezdíte už skoro čtyři roky sem a tam, kde na to berete?

Chápu, že to lidem vrtá hlavou (úsměv). Ale to se dá snadno vysvětlit. Do roku 2015 jsem byl podnikatel v oblasti mezinárodní kamionové dopravy. Vydělal jsem tolik, že jsem chtěl již do konce života jen cestovat. Válka mé plány zastavila a spousta mých osobních financí šla na pomoc. Dodnes všechny cesty, které uskutečňuji, financuji ze svých úspor a výdělků, takže náklady na cestu, včetně oprav vozidel a jejich pořízení, jsou v mé režii.

Dobře, ale asi bych i tak chtěl vědět ještě o něco blíže, kdo jste?

Je mi jasné, že když chce někdo moji práci podpořit, měl by o mně dost vědět, aby mohl vyloučit jakékoliv spekulace o nečistých praktikách, zlodějnách atd. Jsem jeden z lidí, kterým více než na svém vlastním blahobytu záleží na svobodě, demokracii, pomoci lidem v nouzi. Nejsem ani duševně a ani morálně nemocný a má pomoc je od samého začátku mířená těm, kdo ne vlastní vinou trpí nesmyslnou válkou, jež je řízená nemocnými zbohatlíky, kteří by chtěli ovládat svět.