Čeho se Kreml opravdu bojí. Jak rozumět ruskému jadernému vyhrožování

Obavy z armagedonu v podobě 3. světové války při překročení jakési červené linie, nebo naopak víra „jestřábů“ v to, že Rusko nukleární zbraně na Ukrajině nikdy nepoužije, nejsou velmi produktivní a jsou potenciálně nebezpečné. Teorie her poskytuje jasnější strategický obrázek o tom, jak rozumět vyhrožování jadernými zbraněmi ze strany Kremlu a jak se s ním vyrovnat.

Hlavním úkolem obranných sil jakékoliv země je odradit potenciální protivníky od nežádoucích akcí. Nejlépe zabránit samotnému vzniku konfliktu.

Aby tohoto cíle bylo dosaženo, musí obrana vytvářet věrohodnou hrozbu. Konkrétně, musí současně být splněny dvě podmínky: technická schopnost způsobit protivníkovi dostatečné škody (aby vůbec mohl být odrazen) a strategický závazek tak učinit, pokud by se protivník přece jen rozhodnul realizovat akci, od které ho mají opatření odradit.

Jak číst jadernou hrozbu

Je pravděpodobné, že právě toto je účel trvajících náznaků možného využití jaderných zbraní ze strany Kremlu. Smyslem není užití jaderných zbraní k dosažení vojenských cílů.

Pro Kreml je mnohem lepší použít hrozbu k odstrašení Ukrajinců a Západu od akcí, které ohrožují jeho strategické cíle a zájmy. Dosažení strategických cílů prostřednictvím jaderného vydírání, aniž by tyto zbraně byly vůbec použity, by pro Rusko představovalo velký úspěch.

A přesně tomu je třeba zabránit. K tomu je však – opět – třeba existence adekvátní a věrohodné hrozby, která by tuto ruskou snahu neutralizovala. Přesněji, neutralizace ruské nukleární hrozby na Ukrajině závisí na reakci, kterou by Rusko očekávalo, pokud by zde jaderné zbraně skutečně použilo.

Ukrajina sama se před třemi desetiletími svých jaderných zbraní vzdala (předala je právě Rusku). Proto nyní nemůže na nukleární hrozbu sama odpovědět. Země bez jaderných zbraní nemá schopnost odstrašit jadernou velmoc od jejich použití a její obranná pozice je strategicky velmi nevýhodná.

Čeho se Kreml opravdu bojí

Neutralizaci kremelské jaderné hrozby na Ukrajině proto musí zajistit Západ, jenž jadernými zbraněmi disponuje. Paradoxně to však není hrozba použití jaderných zbraní, která by mohla Rusko odstrašit od jakýchkoli akcí na Ukrajině. Taková hrozba totiž nutně postrádá věrohodnost. Příčinou je strategická situace mezi Západem a Ruskem známá jako Vzájemně zaručené zničení.

To vytváří žádoucí vzájemné odstrašení od použití jaderných zbraní proti sobě navzájem. Potenciální jaderný útok vyvolá odvetný jaderný útok, takže útočník a ten, na nějž se útočí, se vzájemně zničí. Proto jsou oba odrazeni od útoku a proto nevznikají jaderné konflikty mezi jadernými mocnostmi.

Vzájemně zaručené zničení má ale za následek, že Západ nemůže využít jadernou hrozbu k odrazení ruských akcí na Ukrajině. Důvodem je, že Západ je odrazen od použití jaderných zbraní proti Rusku, což činí takovou hrozbu nevěrohodnou.

Může být tedy Rusko odstrašeno hrozbou konvenční reakce? Odpověď na tuto otázku je velmi pravděpodobně kladná. Za prvé, Rusko nemůže jadernou hrozbou odradit Západ od užití konvenční reakce. Mechanika Vzájemně zaručeného zničení totiž platí i pro Rusko.

Západ má ohromnou konvenční kapacitu způsobit Rusku škody (nyní pravděpodobně ještě větší než před 24. únorem). To je důvod, proč je Rusko extrémně opatrné, aby nezpůsobilo aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy. Jasně vidí implikovanou hrozbu jako věrohodnou. Důležité je, že Rusko před útokem na mnohem menší členské země NATO neodrazují jaderné zbraně, ale konvenční schopnosti NATO jako celku.

Šance pro Západ

Stejná hrozba může odradit Rusko od užití jaderné zbraně (případně i od jiných akcí) na Ukrajině. O možnostech NATO způsobit Rusku velké škody není pochyb. Rozhodující pro odstrašení Ruska je tedy důvěryhodnost takové hrozby a jasnost podmínek jejího naplnění. Právě toho se Západ musí pokusit dosáhnout. V situaci, kdy se na článek 5 na Ukrajinu nevztahuje, je toto zásadní a složitá výzva.

Samozřejmě Rusko využije všech možností, aby takovou věrohodnost podlomilo. A Západ nesmí dopustit, aby se mu to podařilo.

Tyto úvahy mají dvě důležité implikace: Za prvé, pokud konvenční hrozba Západu dosáhne odstrašení Ruska od užití jaderných zbraní na Ukrajině, je možné Ukrajině poskytnout letouny F-16 nebo rakety ATACMS (aniž by se tím vytvořilo riziko jaderné eskalace, či významě změnilo riziko vzniku 3. světové války).

Druhý závěr plyne z faktu, že země, která chce dosáhnout své bezpečnosti, musí mít schopnost zničit svého protivníka. Pokud má protivník jaderné zbraně, jsou jen dvě možnosti, jak bezpečnosti dosáhnout: Členstvím v obranné alianci, která jadernými zbraněmi disponuje, nebo jejich získáním. Pokud by obě válčící strany operovaly v situaci Vzájemně zaručeného zničení, rusko-ukrajinská válka pravděpodobně vůbec nenastala.

Autor je ekonom, v současnosti pracuje a přednáší na Katedře národního hospodářství Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Právo a ekonomii studoval na univerzitách v Praze, Turíně, Hamburku a na Cornellově univerzitě v USA. Publikoval řadu vědeckých prací v mezinárodních vědeckých časopisech, zejména na témata v oblastech veřejného zdraví, ekonomie kriminality či ekonomie životního prostředí.

Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.