Babišovské „Nové pořádky“ se otřásají v základech. Jenomže to nestačí: podstatné je, že se k nim zatím nerýsuje žádná smysluplná a spolehlivá opozice. Situaci ilustrují průhledné zdržovací manévry Pirátů a STAN kolem vyslovení nedůvěry Babišově vládě a couvání koalice Spolu před Piráty.

Před měsícem, 13. dubna, oznámili komunisté, že končí se smluvně dohodnutou podporou Babišovy menšinové vlády. Bylo by tedy bývalo logické, aby se pan Babiš pokusil co nejrychleji sehnat v poslanecké sněmovně jinou podporu a následně pak požádal sněmovnu o důvěru. Hlasování o důvěře je přitom pro vládu výhodné, protože jí stačí získat většinu přítomných poslanců.

Stejně logické je, že když to vláda neudělá, pokusí se opozice, tj. v tomto případě koalice Spolu, vládě takto oslabené vyslovit nedůvěru. Vyslovení nedůvěry je obtížnější, je k tomu zapotřebí většina zvolených poslanců. A je to tak z hlediska stability politického systému správné.

Pan Babiš se k tomu, aby prokázal svou pevnou pozici a inicioval hlasování o důvěře, ani trochu neměl. Proto mu koalice Spolu dala 15. 4. týdenní lhůtu.

Nedůvěra vládě je správné řešení

Základním důvodem pro hlasování o nedůvěře vládě je zjistit, zda se ve změněné situaci vláda ve sněmovně těší dostatečné podpoře. Je to důvod zcela legitimní a úplně dostačující. Politici koalice Spolu uvedli další důvody, ty jsou ovšem jen podpůrné: některé by se asi dokazovaly hůř (vláda nezvládla covid – jistě, ale kdo ho ve světě vlastně zvládl), jiné lépe (vláda rozvrátila veřejné finance). Ale podstatný je ten první, hlavní důvod.

K tomu, aby se o nedůvěře vůbec mohlo hlasovat, je zapotřebí návrh 50 poslanců. Komunisté dali předem najevo, že budou pro, ale samo hlasování o nedůvěře nenavrhnou. Dalo se očekávat, že SPD by se zachovala podobně. Koalice Spolu byla tedy už v této věci a v tu chvíli odkázána na podporu Pirátů a STAN, protože 50 hlasy sama nedisponuje.

Pirátské obstrukce

Piráti ve spolupráci se STAN ovšem zvolili jiný způsob řešení krize, podle jejich názoru jediný legitimní a logický: bylo prý třeba dosáhnout rozpuštění sněmovny a vyhlášení předčasných voleb.

K tomu je zapotřebí říci několik věcí: Za prvé, šlo o uspíšení voleb, které mají být za pět měsíců (situace je úplně jiná než v roce 2013, tehdy měly být řádné volby až příští rok na jaře). Navíc pokud by sněmovna chtěla rozhodnout o svém rozpuštění, byla by v časové tísni: během posledních tří měsíců před volbami (tj. počínaje 8. červencem) sněmovnu podle ústavy rozpustit nelze, a to i kdyby se předtím byla sama o svém rozpuštění usnesla. Sněmovnu totiž rozpouští na základě jejího usnesení prezident. Prezident tak z ústavy musí učinit, ale zvlášť ten náš na to bude potřebovat nějaký čas. A navíc, dosáhnout rozpuštění sněmovny je ještě obtížnější než vyjádřit důvěru či nedůvěru vládě, protože usnesení musí být schváleno ústavní většinou poslanců.

Piráti přesto upřednostnili tuto cestu se zdůvodněním, že vyslovením nedůvěry vládě by se otevřela cesta k Zemanově samovládě. Zdůvodnění je nesmyslné: jednak Zeman už předem oznámil, že pokud vláda padne, pověří ji, aby v demisi vládla až do voleb (to má svou logiku, je to pro něho nejpohodlnější). Navíc prezident ani dosud neměl nejmenší problémy nechat vyhodit z vlády toho, kdo mu byl nepohodlný (Blatný, Petříček), či nastrčit tam toho, koho potřeboval (Toman, Benešová). Vyslovení nedůvěry by tedy nebyla vůbec žádná změna proti dosavadnímu stavu, až na jednu podstatnou věc: vláda by zcela jasně a transparentně vládla bez důvěry poslanecké sněmovny a měla by už tím svázané ruce. Pro KSČM i SPD by bylo velmi obtížné nedat vládě nedůvěru, aniž by ztratily věrohodnost a poškodily své vyhlídky do voleb. A konečně, ve všech případech by to byla vláda tak na tři měsíce a něco, bez důvěry a s minimální veřejnou podporou.

Piráti a STAN se o neschůdnosti cesty, kterou původně zvolili (rozpuštění PS a předčasné volby), záhy přesvědčili. Již 6. května oznámili, že nesehnali potřebnou většinu („pro cestu k rozpuštění sněmovny“ se podle jejich vlastních slov kromě nich vyjádřila jedině koalice Spolu). To se ovšem dalo s jistotou odhadnout už předem, a tak je velmi těžké si tuto pirátskou okliku vysvětlit jinak než jako poměrně průhledný zdržovací manévr.

Tím ovšem ještě není všemu zdržování konec. Piráti a STAN se tedy rozhodli, že dají souhlas s mimořádnou schůzí PS za účelem vyslovení nedůvěry vládě; ale podpisy k žádosti o ni připojí teprve poté, co z ČR odejdou všichni Rusové vyhoštění z velvyslanectví kvůli jejich „vedlejšímu úvazku“ u GRU, tedy někdy začátkem června. Není prý správné podkopávat nohy naší diplomacii. Zdůvodnění je naprosto nesmyslné, nedůvěra vládě s vyhošťováním diplomatů vůbec nijak nesouvisí, byli už vyhoštěni.

V této věci však nejde jen o Piráty, ale také a především o to, jak se chová koalice Spolu. V obou případech před Piráty couvla. Nejprve zapomněla na svůj správný návrh vyjádřit nedůvěru vládě a podpořila nesmyslný a účelový návrh Pirátů na rozpuštění sněmovny, který dopadl tak, jak dopadnout musel (jen všechno znepřehlednil a zdržel). A teď, zase přes zcela správné výhrady některých poslanců z ODS, přistoupila na další zdržovačku: nedůvěra ano, ale teprve až odejdou Rusové. Obě uskupení začnou sbírat podpisy pod žádost o hlasování (seženou je bez problémů, potřebují jich jen padesát). Samo hlasování se pak má uskutečnit počátkem června. Snad to zdržení nebude podstatné, snad jde Pirátům jen o to, aby úplně neztratili tvář. Uvidíme.

A co z toho plyne

Poslední volební modely pro říjen t. r. signalizují po dlouhé době jakousi dosti výraznou změnu. Nevěřím jim do slova a do písmene, ale trend je jasný: Babišův konglomerát poprvé ztrácí, ČSSD se potácí na hranici volitelnosti a pochybuji, že by jí současné vyvádění pana Hamáčka mohlo nějak pomoci. Koalice Piráti – STAN má výrazný náskok, Spolu soupeří s Babišem o druhé místo. Babišovské „Nové pořádky“ se otřásají v základech.

Jenomže to nestačí: podstatné je, že se k nim zatím nerýsuje žádná smysluplná a spolehlivá opozice. Jak důvěřovat např. straně, která se v době triumfu babišovských „Nových pořádků“ jednoznačně přihlásila ke skoncování se starým shnilým světem, postaveným na zlodějně a korupci (tj. s polistopadovým demokratickým režimem), jen s tou změnou, že revoluci bude provozovat daleko věrohodněji a důsledněji, než jak ji dosud provozoval pan Babiš? Totiž důsledněji i v tom smyslu, že bude taky tak trochu zavírat (viz nejapný předvolební klip pana Bartoše z roku 2017)? A která se nestyděla v poslanecké sněmovně podpořit komunistický návrh na stíhání „zločinů privatizace“, ačkoli každému normálnímu člověku bylo jasné, oč komunistům jde.

A jak důvěřovat další straně, jejíž předseda se ještě poměrně nedávno vyjádřil, že se u nás celkem nic neděje, že nemá rád ustavičné řeči o ohrožení demokracie a že nevidí potřebu zásadních reforem?

Tahle země dnes už nepotřebuje na politické scéně žádné další spasitele (dost lidí u nás – a já se k nim hlásím – hlavně proto, že už jednoho mají a nehodlají na tom nic měnit). Potřebuje někoho, kdo bude mít prozíravost a odvahu, aby ve volební kampani, která už probíhá, řekl: V listopadu 1989 jsme se přihlásili ke svobodě, demokracii, právnímu státu a ke společenství západních demokratických států. Při budování demokracie jsme se jistě dopustili řady vážných chyb. To se v demokracii stává. Ta největší a osudová ovšem byla, že jsme nakonec, v letech 2013–2021, podlehli vábivému zpěvu sirén a to, čeho se nám kdysi dostalo, bezděčně, a přitom systematicky a důkladně zdestruovali. Teď se rýsuje příležitost, jak tuto pohromu zabrzdit a posléze snad i napravit.

To platí pro všechny demokratické politické strany, výslovně i pro sociální demokracii, kterou teď spolupráce s Babišem zavedla na práh volební katastrofy. Nechápu, proč lidé, kteří v minulosti nahlíželi úskalí spolupráce s falešným mesiášem a snažili se něco rozumného dělat, teď čekají na volební porážku jako ovce na jatkách. Teď přece nejde o levici a pravici, ale o něco zásadnějšího, o svobodu a demokracii.

Je zapotřebí, aby se česká demokratická politika teď, na poslední chvíli, probudila. Aspoň bez kousku kritické sebereflexe to ovšem nepůjde.

Volby (zvlášť ty do nejvyšších zákonodárných sborů) jsou politická záležitost. Je proto nutné demokraty podpořit a zároveň jim připomenout, co od nich, tedy od demokratů zprava i zleva, jako voliči v této rozhodující chvíli očekáváme.

V té souvislosti, jen na okraj, i když je to aktuální čím dál tím víc, připomínám výzvu, s níž jsme s přáteli z Klubu na obranu demokracie přišli na konci dubna. Jmenuje se »Skoncujme s babišovskými „Novými pořádky“!«, název mluví za vše. Plný text najdete zde, svůj podpis můžete připojit zde.