České ekonomice kvůli vládě hrozí opakované výrazné zvyšování cen i nájmů a celková cenová nestabilita, kdy by se ceny rychle měnily a nebyli bychom je tak schopni předvídat a uzavírat bez obav bez dalších podmínek dlouhodobé smlouvy. Výsledkem pak bude také další zdražování hypoték i ostatních úvěrů.

Naše vláda totiž v zápalu předvolebního boje nezodpovědně rozhodla o skokovém zvýšení platů učitelů o 15 % a ostatních skupin zaměstnanců ve veřejném sektoru o 10 % od listopadu letošního roku.

Od ledna 2018 se navíc zvýší v celé ekonomice vládou přikázaná minimální mzda a také minimální mzdové tarify pro jednotlivé skupiny profesí. Zvýšení minimální mzdy se tentokrát dotkne dokonce už několika procent zaměstnanců. Část jich dostane přidáno, ostatní budou muset být propuštěni. Jaký bude mezi oběma skupinami poměr, záleží na vývoji ekonomiky.

Nechme stranou, zda je tak výrazné zvyšování platů i minimální mzdy od vlády racionální. Velkým problémem u platů však v každém případě je, že se jedná o zvýšení skokové. Ekonomika slušně rostla po celé čtyři roky, a tak by bylo mnohem logičtější, kdyby byl tento nárůst platů rozložen do celého volebního období. Vyhnuli bychom se tím zmíněnému riziku rychlého opakovaného (kumulovaného) zvyšování cen. Jenže vláda potřebuje potenciálním voličům přidávat zejména před volbami, to je evidentní.

Vždy, když takhle rapidně rostou platy, vyvolává to možnost zvyšování cen i nájmů, protože lidé s vyššími platy budou ochotní více nakupovat. Zároveň však budou chtít i více spořit. V bankách tak bude dostatek peněz, což povede k opětovnému zlevňování úvěrů někam na úroveň, jakou jsme donedávna zažívali. Firmy proto budou více investovat. Budou si tím pádem o investice silněji konkurovat, takže se jim prodraží investiční nákupy.

Ve všech sektorech české ekonomiky tedy dojde ke stěží ukočírovatelnému zdražování našich nákupů, bez ohledu na to, zda kupujeme spotřební zboží, nebo investujeme třeba do novostavby či do strojního parku. Výsledkem budou vyšší zisky podnikatelů. Odbory i další zaměstnanci proto budou tlačit na růst svých mezd. Vyšší mzdy pak povedou k větší ochotě nakupovat, a tudíž ke zvyšování cen (i nájmů) a dál už to znáte. Vědro má ve dně díru, ucpeme ji slámou, ale tu je zapotřebí zkrátit sekerou, která nejprve musí být nabroušena. Ale abychom si mohli přinést vodu na namočení brousku, potřebujeme vědro. Jenže vědro má ve dně díru.

V případě cen (včetně mezd jakožto cen práce i nájmů jakožto cen při pronajímání) se tomu říká inflační spirála. Její riziko a potenciální síla je tím vyšší, čím méně podnikatelé i další hráči v ekonomice počítali s uvedeným dosti radikálním předvolebním chováním naší vlády.

Na popsanou situaci musí zareagovat Česká národní banka (ČNB). Zlevňující se firemní úvěry s vysokou pravděpodobností mohou být rozbuškou pro budoucí hlubokou hospodářskou krizi. Příliš levné úvěry totiž mají schopnost k sobě přilákat i nepříliš nadějné firmy, které by si jinak netroufly vzít si půjčku. Takové firmy následně při prvním zhoršení podnikatelských podmínek (které dříve, či později nutně přijde) přestanou mít schopnost splácet, z čehož se zpravidla jen velmi těžce dostávají a mnohé z nich proto nakonec bankrotují.

ČNB se proto musí pokusit skrze své nástroje úvěry opětovně zdražit (nebo jim ani nedat šanci zlevňovat). Následné vyšší úroky se však samozřejmě nepromítnou pouze do firemních úvěrů, nýbrž i do všech možných půjček. Na české domácnosti pak vcelku pochopitelně nejvíce dopadne další zdražování hypoték.