Pro stoupence našeho odchodu z Evropské unie to není dobrá zpráva. Češi chtějí výraznou většinou v Unii zůstat a po propadu posledních let důvěra v EU výrazně stoupá. Plyne to z průzkumu, který provedly Behavio Labs, STEM a Institut pro evropskou politiku Europeum.

Výsledky uvádí Eurobarometr a referuje o nich i server irozhlas.cz.

Z mnoha bodů vybereme jen dva. Tím prvním je, jak se vztah k EU vyvíjí v období od našeho vstupu.

Jak se ukazuje, zlomový byl okamžik světové ekonomické krize v roce 2008 a následující doba. V roce 2015 zase přišla uprchlická krize.

O ekonomické krizi se v době růstu už nemluví a zůstalo téma uprchlíků, ovšem do značné míry umělé, protože i tady počty příchozích spadly nad úroveň z doby před největší vlnou. Jenže právě proto, že u nás prakticky žádní uprchlíci nebyli, nemohl nikdo pocítit ani žádné subjektivní zlepšení. Předtím hrozba vycházela ze slov a slova mohu přežít bez ohledu na realitu.

V ekonomické oblasti člověk ví, jestli je, nebo není nezaměstnaný. Tady to tak nefunguje. To samé se týká neustále zmiňovaných směrnic a regulací a suverenity. Kdyby měl někdo uvést, jak jeho každodenní život ovlivňuje nějaká evropská směrnice, nejspíš by dost tápal. Navíc občany štve už jakákoli směrnice a moc nezajímá, kdo by ji vydal a jestli by to náhodou nebylo horší, kdyby je vydávaly jen národní vlády .

„V průzkumech se odráží také to, jak živá je zrovna debata o potenciálním referendu o vystoupení z unie,“ říká pro irozhlas.cz Vít Havelka z Europea. „V době před třemi čtyřmi lety, kdy se nejvíc mluvilo o vystoupení Česka z EU, byla podpora našeho členství nejnižší. Od té doby se změnila politická debata, dnes v novinách nenajdete tolik negativních článků. Možná na to měl vliv i brexit, který pro spoustu politiků a novinářů znamenal šok. Uvědomili si, že pokud budeme EU prezentovat jako někoho, kdo nám škodí, můžeme dopadnout stejně jako Britové.“

Tím druhým bodem, který stojí za zmínku, je vztah k Unii a vlastenectví. Vzniká tu jakýsi „vlastenecký paradox“.

Nikola Hořejš z výzkumné agentury STEM tvrdí: „Zjistili jsme, že Češi, kteří jsou kritičtější k Evropské unii, jsou také méně hrdí a méně spokojení s Českou republikou. Není to spor vlastenci versus Evropané. Naopak ti, kdo jsou nejvíc naštvaní, jak fungují instituce a společnost, nevidí důvod k hrdosti a nechtějí slyšet nic o tom, že by se mělo ve světě spolupracovat. Natož v rámci EU.“

K tomu můžeme jen dodat že něco takového jsme celkem mohli čekat. Pokud je někdo permanentně nespokojen, moc nezáleží na tom, vůči komu svůj hněv obrací.

Pro politiky by to mohlo být poučné čtení, zvláště tam, kde jde o jednotlivé otázky, které ukazují, s čím lidé jsou a nejsou spokojeni. Možná by pak nebylo třeba zbytečně v boji o každý nadbíhat určitému typu voličů.