VIDEO: PSP ČR / FOTO:
Výrok poslance hnutí ANO Milana Brázdila, který ve sněmovně prohlásil, že „my zde nikdy neválčili“, vyvolal ostré reakce historiků a dalších odborníků. Kritici upozorňují, že podobná slova nejen ignorují české dějiny, ale především urážejí památku tisíců lidí, kteří za svobodu této země položili život. Deník FORUM 24 oslovil řadu historiků, kteří Brázdilova slova podrobili zdrcující kritice.
„Prachy nikoho nezachrání. Prachy vás neochrání. Poslouchali jste nebo víte o tom, že v naší republice téměř nikdo nechce bojovat? Mimochodem, my zde nikdy neválčili. Možná Žižka. Ten možná kdysi něco bojoval, ale my nechceme bojovat,“ zaznělo ve sněmovní rozpravě z úst Babišova poslance Milana Brázdila.
Ještě na místě se proti tomu ostře vymezil poslanec Petr Sokol z ODS. „Myslím, že by v české poslanecké sněmovně nikdy a už nikdy neměla zaznívat slova, že jsme nikdy nebojovali, protože celá řada našich národních hrdinů se po takových slovech musí obracet v hrobě,“ zhodnotil výrok svého parlamentního kolegy.
České dějiny nabízejí dlouhou řadu příkladů vojenské služby a odvahy – od legionářů bojujících za vznik Československa, přes boje na všech frontách druhé světové války i domácí odboj v době druhé světové války až po vojáky nasazené v moderních zahraničních misích. Čeští vojáci působili v operacích v Perském zálivu, v konfliktech na území bývalé Jugoslávie i v Afghánistánu, kde se podíleli na spojeneckých misích NATO.
Nejtragičtější kapitolu pak představuje druhá světová válka. Jen během ní zaplatili obyvatelé Československa za svobodu obrovskou cenu. Historici uvádějí asi 343 tisíc obětí nacistické perzekuce z Československa, z toho přibližně 265 až 270 tisíc Židů zavražděných v holocaustu.
V britském Royal Air Force sloužilo asi 2 500 československých letců a 529 z nich padlo nebo zahynulo. Na západní frontě padlo přibližně 650 až 700 československých vojáků, zatímco na východní frontě utrpěl československý armádní sbor asi 3 500 nevratných ztrát. Samotná Karpatsko-dukelská operace přinesla československé armádě přes šestnáct set padlých a kolem čtyř tisíc raněných. Během květnového povstání roku 1945 zahynulo nejméně šest tisíc lidí, jen v Pražském povstání to byly asi tři tisíce osob.
Deník FORUM 24 proto oslovil české historiky a další osobnosti, které se mapování českých dějin věnují, s otázkou, jak Brázdilovo vystoupení hodnotí.
Jiří Padevět, ředitel Nakladatelství Academia, badatel a spisovatel, jehož knihy jsou zaměřeny právě na hrdinství českých bojovníků proti nacismu i komunismu, upozornil, že podobná slova fakticky popírají existenci tisíců lidí, kteří proti nacismu bojovali. „Pan poslanec Brázdil se vyjádřil, že ‚my zde nikdy neválčili‘. Zřejmě podle jeho mínění neexistovali čeští piloti a další personál RAF, zřejmě neexistovaly tisíce protinacistických odbojářů, kteří byli ochotni za svoji vlast položit život, zřejmě neexistovali bojovníci protinacistických povstání od Přerova až po Prahu. A zřejmě neexistovala ani paní Marie Moravcová, která se o naše parašutisty starala jako o vlastní syny. Zřejmě tady vždycky existoval jen bezobsažný politický žvást, urážející lidi, kteří pro svoji vlast vykonali něco skutečného,“ konstatoval Padevět.
Podle historika Pavla Kmocha je představa, že Češi nikdy nebojovali, zcela mimo realitu. „Když pomineme celé dějiny českého státu, kdy Češi a Moravané bojovali v zájmu země a jejich panovníka, ať už to byl kníže, král nebo císař, nějak mi v tom vyjádření chybí konstatování, že boj a vůle někoho ohrožovat nejsou nutně totéž. Čeští i moravští vojáci bojovali ve všech válkách středověku i novověku, které se dotkly našeho území, i v mnoha dalších. Čeští vojáci bránili Vídeň před Turky v roce 1683. Pluky rekrutované v Čechách a na Moravě bojovaly během napoleonských válek u Slavkova, Aspern, Eslingu, Znojma, Chlumce nebo Lipska. Koneckonců vrchním velitelem koaličních armád byl český šlechtic Karel Filip Schwarzenberg,“ vypočítal dávné boje Pavel Kmoch.
Zapomenout samozřejmě nemohl ani na moderní dějiny. „Za první světové války bojovaly za panovníka, ale i za svůj stát statisíce Čechů, a stovky tisíc jich také padly. Jiní bojovali proti nim za stát, který měl teprve vzniknout, v zahraničních legiích. O dvacet let později nastoupil milion lidí do mobilizace s odhodláním bránit republiku. Mnozí po kapitulaci odešli do zahraničí a bojovali tam. Jiní odejít nemohli, ale zapojili se do domácího odboje,“ připomněl Brázdilovi, který je povoláním lékař, historik Kmoch.
Podle Jiřího Porteše, předsedy Spolku pro vojenská pietní místa, který eviduje válečné hroby na území České republiky i v zahraničí, je podobné zlehčování historie neuctivé. „Jako předseda Spolku pro vojenská pietní místa považuji takový výrok za urážku památky tisíců našich předků, kteří v okamžiku ohrožení vlasti vzali do ruky zbraň a šli ji bránit. České dějiny nejsou dějinami zbabělosti, ale odvahy, služby a oběti. Kdo tvrdí opak, popírá osudy konkrétních lidí, jejichž hroby, pomníky a jména si dodnes připomínáme,“ připomněl Porteš.
Historička Raila Hlavsová dodává, že tvrzení o „nebojovném národu“ je pouhý mýtus. „Výrok o tom, že Češi nikdy nechtěli bojovat nebo nebojovali, je samozřejmě mýtus. České dějiny jsou naopak důkazem toho, že jsme byli v mnoha ohledech velmi statečný a vynalézavý národ, ochotný se poprat za hodnoty, za svobodu i za vlastní identitu,“ vzkázala Babišovu poslanci Raula Hlavsová.
Podle ní je názor, že jsme nikdy nechtěli bojovat, v podstatě nesmysl, navíc nevzdělaný a neuctivý. „Vezměme si jen například nacistickou okupaci, za které tu vznikla řada různých odbojových organizací. Výrok o nebojování je třeba obrovsky neuctivý k 294 statečným z řad civilních osob, sokolů, českých pravoslavných věřících, kteří pomáhali vytvořit síť kolem parašutistů v Praze i jinde, kolem Jana Kubiše a Josefa Gabčíka z operace Anthropoid či parašutistů z dalších skupin. To byli všechno úplně obyčejní lidé z běžné společnosti. Bojovali svým způsobem a věděli za co bojují. Tvrdit, že nikdo nikdy bojovat nechtěl, kromě Žižky, je vlastně trochu smutně úsměvné, protože dějiny říkají přesný opak,“ domnívá se Hlavsová.
Další historička Monika Němcová, která se rovněž věnuje období druhé světové války, poznamenala, že jsou Brázdilova slova především projevem naprosté historické neznalosti. „Tvrzení, že ‚možná kdysi válčil jenom Žižka‘, ukazuje na neznalost dějin a je neuctivé vůči všem statečným lidem, hrdinům i válečným veteránům,“ konstatovala Němcová a zároveň připomněla širší souvislost debaty o válce a obraně.
„Samozřejmě, že dobrovolně nechceme do války. Válka je peklo a my žijeme v dobré době. Ale fascinuje mě, že od základní školy řešíme rok 1938 s otázkou ‚Měli jsme se bránit?‘ a hýříme vlasteneckými hesly, ale pokud se napadení týká jiné země, jsou ti samí lidé schopni vyčítat napadené zemi obranu,“ řekla Němcová, a poukázala tím na názory mnoha lidí na současnou válku na Ukrajině, která se již déle než čtyři roky brání agresivními Putinovu Rusku.
Odpovědi oslovených odborníků jasně ukazují, že výrok poslance Brázdila je naprosto lživý a absurdní, protože zazněl v zemi, jejíž moderní stát vznikl právě díky vojákům v legiích a jejíž svobodu pomáhali bránit piloti RAF, vojáci na východní i západní frontě, partyzáni, odbojáři i civilisté. Tvrdit v takové zemi, že „jsme nikdy neválčili“, není jen historický omyl. Je to především neúcta k těm, kteří za svoji vlast bojovali, a často za to zaplatili životem.
