Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Kradou miliardy korun, Petr Nečas je čestný chlap, já nemluvím o Topolánkovi, to byl kdysi super chlap, já tady mluvím o Marku Dalíkovi. Odkud to všechno mám? Poslouchám, o čem se lidi baví, v novinách se o tom psalo, já nemám důkazy, říkám to jenom jako údajně. Jsou to jenom hospodské řeči, ale všichni o tom vědí, jenom se bojí – jak za komunismu – o tom mluvit nahlas. Byl jsem v KSČ, jako miliony jiných lidí, byl jsem vyšetřován komunistickou rozvědkou, ale agentem StB jsem nikdy nebyl. Možná mě teď dají zastřelit, možná mě někdo zmlátí.
Za tyhle hospodské kecy se stal před deseti lety tehdejší majitel Agrofertu Andrej Babiš miláčkem médií a postupně i veřejného mínění, které uvěřilo primitivnímu a lživému narativu, že v politice všichni kradou. Krásně vymyšlený, časově a do detailu promyšlený marketingový trik o „českém Palermu“, autostylizace mesiáše a potenciální oběti dokonale zabraly. Babiše, který se v roce 2013 začal hlásit konečně i k tomu, že je miliardář, nikdo nezabil, ani nezmlátil. Za to, že jako první Čech a miliardář začal otevřeně mluvit „pravdu“ (přesněji, jako první vnesl hospodské kecy do veřejného života), mu dalo důvěru téměř milion lidí v roce 2013 a pak přibylo dalšího půlmilionu v roce 2017.
Po holdingu Agrofert, straně ANO a bývalých seriózních novinách jako MF DNES nebo Lidové noviny tak konečně ovládl celou vládu v Česku s nebývale dominantním volebním výsledkem. Paradoxně, ČSSD a KSČM, které nejvíc doplatily na vzestup ANO (sociální demokraté za čtyři roky přišli o 650 tisíc, komunisti o 450 tisíc voličů z roku 2013), následně tomu stejnému Babišovi a spol. umožnily vládnout. Vše ostatní je už jenom známá jízda vlakem, který ztratil etické brzdy, schopnost politické (sebe)reflexe a před ničím se nezastaví. Není už ani důvod, protože skutečný produkt antikorupční revoluce v režii jednoho z nejbohatších Čechů vypadá v praxi takhle:
– Gigantická korupce s posvěcením makajícího státního aparátu, které ještě pořád slušně nazýváme státní a evropské dotace pro Agrofert.
– Premiér v bezprecedentním konfliktu zájmů mezi svým podnikáním, přímým vlivem na státní aparát a politickou divizí holdingu ve sněmovně, což už mimo jiné dostal oficiálně s razítkem Bruselu i na té nejostudnější mezinárodní úrovni.
– Nakoupená média, která po akvizici Agrofertu začala psát konečně o svém majiteli „pravdu“, a většina ostatních, která se díky ekonomickým a politickým zájmům svých majitelů s Babišovým státním aparátem naučila sterilní objektivitě.
– Menšinová vláda ANO a ČSSD, které nikdo nedokáže vyslovit nedůvěru, i když jí vlastně nikdo z ostatních parlamentních subjektů oficiálně nedůvěřuje. Extremistická opozice (SPD a KSČM) totiž sama žádnou politickou alternativou není, zatímco demokratická opozice se nechala vtáhnout do naprosto titěrných, neefektivních a nesmyslných diskusí o konstruktivnější nebo tvrdší opozici.
– Prezident, který si ultimativně dosazuje své lidi do vlády, protože premiér téhle země je oficiálně politicky vydíratelný a jeho vládu drží při moci jeho a opoziční obava (KSČM, SPD a nejnověji Piráti v očekávání sestavování nové vlády) z Miloše Zemana.
Po deseti letech tady máme systém, který by si Ivo Rittig, Roman Janoušek, Vít Bárta nebo Marek Dalík nedokázali ve svých zlatých časech představit ani v tom nejdivočejším snu. Andrej Babiš a jeho marketingový tým velice rychle pochopili, že není důležité, co člověk (u)dělá, ale co o tom říká a jak se to lidem správně naservíruje. Vždyť – původně – hospodské kecy se v Česku staly v posledních letech ekonomickou a politickou realitou. I proto se z naší vlády a veřejného života už léta neodchází kvůli náznakům korupce a klientelismu, tohle chování se legitimizovalo na nejvyšší úrovni a stalo se nedílnou součástí nového systému. I proto se podezření z normální vlastizrady, jako nadbíhání cizím politickým a ekonomickým zájmům a jejich prosazovaní v rozporu s českými psanými i nepsanými principy, relativizuje jako zápas o konsenzuální zahraniční politiku a snahu o vyrovnané vztahy se západním i východním okruhem.
Toto je jediné vysvětlení kauzy a politické beztrestnosti Jana Hamáčka, který údajně zvažoval, co všechno je možné s Ruskem urychleně vyměnit za milion vakcín ruského Sputniku V. Proto Hamáček už dávno překonal svého sedmilháře Michala Haška, proto si Hamáček může být jistý mlčením Hradu (komu jinému by přece mělo více záležet na dobré vakcíně Sputnik V a ještě lepším vztahu s Ruskem) a premiéra Andreje Babiše (tomu rovněž stačí jenom přihlížet další politické tragédii ve svém nejbližším okolí, která mu navíc přinese pár desítek tisíc hlasů ze strany ČSSD na poslední chvíli ve volbách). Hamáček se nemá čeho obávat, protože tandem Babiš–Zeman sice neodpouští mnoho věcí, ale – bez ohledu na konečné výsledky vyšetřování – podezření z vlastizrady a korupce se mezi ně určitě nepočítá.
Já můžu slíbit a podepsat u notáře před celým národem, že skutečně budu pracovat pro vás, že nebudu lhát a krást. Je úplně zbytečné uvádět autora tohoto výroku z roku 2013 a ještě zbytečnější je ptát se, co z toho se skutečně nestalo. Všechno ostatní jsou jenom hospodské kecy, které patří jenom a jenom do hospody.
