Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / Sgt. Alex Skripnichuk / Public domain
FOTO: Wikimedia Commons / Sgt. Alex Skripnichuk / Public domain
Oficiální údaje neexistují, ale odhaduje se, že na Ukrajině v současné době žije přes sto tisíc lidí, které ruská vojenská agrese připravila o končetiny. Na vině mohlo být ruské bombardování anebo zranění na bojišti při obraně jejich domovů. Češi podporují nejen výrobu protéz pro oběti ruské agrese na 3D tiskárnách, ale i to, aby amputací ubylo. Podle ukrajinského chirurga Ilji Jermolenka z nemocnice v Charkově o tom někdy rozhoduje jen dostupnost potřebného vybavení.
„Nápad podpořit 3D tisk se zrodil v okamžiku, když jsem se bavil s panem Jiřím Průšou (ze společnosti Prusa Research, vyrábějící 3D tiskárny, pozn. red.), který naši práci již dlouhodobě podporuje. Vyprávěl nám, že protéza vrací lidi do života a že pro lidi bez končetin má protéza velký význam. Sami se pak často obléknou, najedí, dojdou si nakoupit. Nadchlo nás to. Máme rádi sbírky, které mají výrazný dopad,“ řekl pro deník FORUM 24 dobrovolník Aleš Pavel z iniciativy Česká stopa, která organizuje veřejné sbírky pro Ukrajinu.
Právě proto se prý rozhodli podpořit organizaci Victoria Hand Project, jež pomáhá lidem, kteří kvůli ruskému útoku na Ukrajinu přišli o končetiny. „Pomáhají civilistům i vojákům a pomocí 3D tisku vyrábějí funkční, odolné a na míru navržené protetické náhrady,“ líčí Pavel aktitivity téhle organizace.
Jak říká, jejich práce již má hmatatelné a konkrétní výsledky, když přes 130 Ukrajinců již obdrželo své protézy. Jak ale dodává, jde o kapku v moři, a právě proto chtějí výrobní kapacity rozšířit, a to rovnou na Ukrajině. „Ideální výrobní farma má až třicet tiskáren, ale my usilujeme o nákup alespoň dvanácti. Něco spolkne i doprava a chceme taky pořídit materiál, ze kterého se protézy vyrábí,“ líčí Pavel obsah tohoto projektu. Největší radost mu prý dělá, když může vidět ukrajinské válečné veterány, kteří si hrají se svými dětmi anebo pokračují ve své práci, podporují ukrajinské obránce. „Někteří se dokonce i vrátili do boje,“ konstatuje.
O tom, s jak vážnými následky se veteráni mohou potýkat, rozhoduje podle něj i kvalita lékařské péče, kterou zraněným lidem mohou poskytnout ukrajinští lékaři. „Jsou to odhodlaní a motivovaní profesionálové, kteří často čelí nepředstavitelným těžkostem a také nedostatku kvalitního vybavení,“ líčí Pavel.
Někdy stačí jen málo
Jako příklad uvádí mladého chirurga Ilju Jermolenka, který působí ve všeobecné nemocnici v Charkově. „Rusové to město neustále bombardují. Padají tam drony, klouzavé pumy, rakety, zkrátka všechno, co mají. Jermolenko ve městě pracuje léta a nejhorší pocity, které popsal, jsou chvíle bezmoci, kdy nemůže aplikovat vhodný léčebný postup, protože nemá potřebné vybavení.“
Jak říká, chirurgové musí často amputovat končetinu, protože nemají k dispozici nástroje, které jinde pokládají takřka za samozřejmost. Zranění totiž dorazí často pozdě. Okolo jejich ran se vytvoří odumřelá tkáň. Ta by mnohdy šla šetrně odstranit pomocí tzv. hydrochirurgické konzole, která očišťuje ránu silným proudem kapaliny. Jenomže tenhle přístroj Ilja v nemocnici nemá.
„Stojím nad nimi, dívám se na ty strašné rány a vím, že nemůžu dělat nic jiného než řezat. Často přijíždějí ranění, kteří leželi i několik dní v poli. Evakuovat zraněné je v dnešní době skoro nemožné kvůli tisícovkám ruských dronů nad bojištěm. Pak je jasné, že rány nekrotizují. A já nemohu dělat nic než nekrotickou tkáň vyříznout. Často s fatálními následky v podobě amputace,“ říká mladý chirurg.
Právě těmto scénářům se nyní snaží čeští dobrovolníci zabránit. „Chirurgové často řežou končetiny, ač by nemuseli, kdyby měli k dispozici chirurgický systém, který zbavuje ránu nekrotické tkáně. Doslova zachraňuje končetiny. Přístroj v porovnání s tím, co dokáže, není drahý, stojí zhruba 400 tisíc korun,“ líčí Pavel, jehož iniciativa na potřebné zařízení pro lékaře vybírá.
Pavel říká, že podobné projekty pokládá za smysluplné, protože umožňují za únosné náklady zachraňovat a výrazným způsobem zlepšit život ohromnému množství lidí, a jak dodává, chápou to i mnozí dárci. „Nejvíc mě motivuje, když vidím tu spoustu lidí, kteří ani po skoro čtyřech letech téhle války nezavírají oči před tím, co se na Ukrajině stalo a nadále se tam děje, a rozhodnou se nás podpořit,“ dodal Pavel.