Česká demokracie prý unese i prezidenta Babiše. Ale opravdu to chcete zkoušet?

Andrej Babiš (ANO) (Evropská unie)

Andrej Babiš (ANO) | FOTO: Evropská unie

Zvolení Andreje Babiše prezidentem může za určité konstelace rozhodnout na dlouhá léta o vstupu Česka na šikmou plochu svažující se do šera. Dokonce by taková volba mohla přinést při nějakém dnes nepředvídatelném vývoji nesvobodu podobnou té, kterou jsme tu poznali za komunistů. Ne, nemaluji čerta na zeď. Nicméně pokud jde o budoucnost země, je namístě předběžná opatrnost a zvážení všech rizikových skutečností. Pud sebezáchovy.

Andrej Babiš by i v křesle prezidenta napomáhal společenským otřesům a štval proti vládě přesně jako dnes. Dnes i v budoucnu by mu asistoval Tomio Okamura a jemu podobní, přímo nebo nepřímo by povzbuzovali protiukrajinské nálady a rozmělňovali zločiny Ruska – už tak ostatně konají. Vyhovuje jim smířlivý pohled na imperiální a válečnické Rusko, usilující o obnovení SSSR a sféry vlivu ve střední Evropě.

Na prvním místě nemají Česko, jak tvrdí, ani demokracii, která jim je dobrá leda tak, aby se prodrali nahoru, a pak – pryč s ní. Prvně jim jde o jejich zájmy. Česko nechávají, pokud naši zemi vůbec berou v potaz, v žebříčku hodnot dosti hluboko.

Babiš, vítaný kůň Kremlu?

Pokud by bylo pro ně osobně výhodné Česko poškodit, učiní tak bez rozpaků. Jsou tak vnitřně uzpůsobeni. Vysvětlujte vlku, jenž právě strhává srnku, že ji vraždí a bolí ji to. Podívá se na vás nechápavě: „Co mi to říkáte? Já jsem vlk! Co chcete jiného?“

Přesně tak je to s Babišem a spol. Narostli tak. Není na nich, aby se změnili. Je na ostatních, aby se jim bránili a ubránili. Pokud válka neskončí rychle, může dnešní prodemokratická a protiputinovská vláda vzít v příští volbách za své. Vyhraje-li Babiš prezidentské volby a za dva a půl roku zvítězí ANO s SPD ve volbách sněmovních, projeví se tandem Babiš-prezident plus vláda ANO-SPD více či méně protiukrajinsky, mírně či silně promoskevsky, určitě ne důsledně proevropsky.

Prezidentský kandidát Petr Pavel uctil památku 17. listopadu u památníku na Národní třídě. (ČTK / Deml Ondřej)

To duo by nás mohlo vytlačovat, zaklínajíc se neutralitou, ze západních struktur a vléci nás na východ. Přesně toto všechno Kreml potřebuje, Babiš by pro něj byl vítaný kůň.

Za vlády ANO+SPD s podporou Babiše-prezidenta by hrozilo ochočení veřejnoprávních médií a zužování prostoru pro média nezávislá (vzorec lze nalézt v Maďarsku a částečně v Polsku). ANO by hájilo zájmy Agrofertu, tedy zájmy Babiše, jako činilo v předešlé době.

Opět by došlo na agrofertizaci státní sféry, sesazování úředníků ctících zákon a odmítajících podílet se ve prospěch Agrofertu na obcházení vyhlášek a zákonů, došlo by na instalaci Babišovi poslušných vysokých úředníků, kteří by ho chránili před vyšetřováním a zajišťovali by Agrofertu penězovody od státu, posílil by se „jánabráchysmus“ a nepotismus, pokračovalo by zadlužování státu, chřadla by infrastruktura.

Kdepak Česko na prvním místě. Kdepak nadstranickost. Poloautoritářský režim za rohem. Však jsme měli nakročeno již za Babišova premiérování.

Za podstatnou část současných potíží státu vláda nemůže. Rozjezd inflace zdědila po Babišovi – to on rozhazoval peníze, zadlužoval stát a rozpouštěl rezervy v době ekonomického růstu, čímž inflaci nastartoval. O zbytek se postarala válka, nyní i bankovní rada ČNB, nezvyšující úrokové sazby, což nahrává předluženému Agrofertu. A energetická situace? Souvisí především s válkou na Ukrajině.

Demokracie to vydrží. Anebo taky ne

Samozřejmě že vláda i chybuje. Potrestáme ji tedy tím, že nyní zvolíme prezidentem Babiše a pak v dalších volbách ANO? A vstoupíme do prostoru, kde nás bude čekat omezení demokracie a objetí s Ruskem? Podobně se to stalo v československých demokratických exilových kruzích v Londýně za války a pak ve volbách v roce 1946, kdy jsme „potrestali“ selhání Západu v Mnichově naším příklonem k Moskvě. Následovalo skoro 42 let nesvobody.

Zvolení Andreje Babiše prezidentem může za určité konstelace rozhodnout na dlouhá léta o vstupu na šikmou plochu, na plochu svažující se do šera. Dokonce by ta volba mohla přinést při nějakém dnes nepředvídatelném vývoji nesvobodu podobnou té, kterou jsme tu poznali za komunistů.

Andrej Babiš (ANO)  (ČTK)

Divím se novinářům a různým osobnostem, kterých si jinak zhusta vážím, když tvrdí: „Náš systém je natolik robustní, že unese i Babiše v roli prezidenta.“ Omyl. Pokud k Babišovi-prezidentovi přibude vláda ANO+SPD, robustnost naší demokracie se může ukázat fikcí. Za sebe si takovou zátěžovou zkoušku naší demokracie nepřeji.

Pomíjím přitom skutečnost, že osoba registrovaná u StB ve funkci prezidenta by byla plivnutím do tváře všem, kteří byli za komunistického režimu mučeni, popravováni, vězněni, stříleni na hranicích, vyháněni z domovů, vylučováni ze škol, vyhazováni z práce či jinak perzekvováni. Bylo by to stejné, jako kdyby v čele v Německa stanul jedinec spojený s východoněmeckou tajnou službou Stasi anebo s nacistickým gestapem.

Války a přepisování dějin. Tohle je skutečné Rusko

Pro všechny, kteří v Rusku nevnímají nebezpečí a jsou ochotni volit na Hrad někoho, kdo by Moskvě mohl vycházet vstříc, připomeňme několik faktů ilustrujících, kam imperiální Rusko od poloviny devadesátých let došlo:

První válka v Čečensku (1995/1996, 35 tisíc mrtvých civilistů, existují i údaje zmiňující 80 tisíc). Druhá válka v Čečensku (1999/2000, další desítky tisíc mrtvých civilistů, údaje se silně liší; plošné bombardování civilních čtvrtí, Groznyj srovnaný se zemí). Rozvracení Gruzie (podpora odštěpenecké Abcházie a Jižní Osetie, obě území jsou pod kontrolou Ruska), krátká válka Ruska s Gruzií v roce 2008. Dlužno dodat, že národnostní situace v Gruzii byla a je mimořádně složitá. Anexe Krymu a rozpoutání války na východní Ukrajině (2014).

K současnému ruskému režimu dále patří vraždy nepohodlných novinářů a odpůrců. Rušení nepohodlných divadel, omezování svobody tisku a projevu, násilné potlačování protestů, perzekuce kritiků režimu – mnohdy i zatýkání a věznění. Zákazy kandidovat ve volbách. Masivní propaganda, manipulace dětí k militarismu. Vyvyšování masového vraha Stalina, mlžení kolem gulagu a hladomoru na Ukrajině mezi 1. a 2. světovou válkou, mlčení kolem deportací celých národů nebo významných skupin těchto národů v SSSR.

()

Dále bagatelizace paktu Ribbentrop–Molotov (1939), popírání spoluodpovědnosti za rozpoutání 2. světové války, snižování významu dodávání surovin SSSR Německu od podzimu 1939, zastírání vlivu Západu na porážku Hitlera. Obhajoba zabrání půlky Polska v roce 1939 a dvojí anexe Pobaltí (1940 a 1944), obhajoba války proti Finsku, kličkování kolem Katyně.

K tomu ospravedlňování okupace Československa. Lítost směrem k rozpadu totalitního Sovětského svazu a jasná vyjádření, že Moskva musí obnovit bývalý SSSR včetně vlivu ve střední Evropě. Budování kultu osobnosti Putina a jeho instalace do podoby mystického vůdce, jenž má coby mesiáš zachránit svět a změnit jej k lepšímu.

A konečně invaze na Ukrajinu, anexe okupovaných území a zvěrstva: zabíjení, mučení, znásilňování, věznění a unášení dětí, deportace, zaminovávání terénu při ústupu, ničení infrastruktury, ničení měst, rusifikace atd. Neustálé vyhrožování světu ničivými zbraněmi a jadernou válkou.

Budeme se po tom všem na Rusko dívat smířlivě, laskavě? I o tom jsou nadcházející volby prezidenta a pak i sněmovní volby. A v obou případech je Andrej Babiš co do postojů k Rusku rizikový faktor.

Samozřejmě platí, že každý má právo zvolit, koho chce. I Němci měli právo zvolit si v roce 1933 demokratickou cestou Hitlera a my Češi v roce 1946 Gottwalda. Dnes můžeme demokraticky učinit krok k připoutání Česka k zaostalé imperiální, rozpínavé a krvelačné říši. Tou cestou však rozhodně jít nemusíme.