Legendární fotbalový trenér pražské Bohemky kdysi pronesl slavnou větu, že fotbal nemá logiku. V parafrázi na jeho výrok by se dalo směle říci, že česká politika taky nemá logiku. Proč tomu tak je? Předně opustila svůj hodnotový půdorys, o který se po roce 1989 alespoň chvíli snažila. Dávno tomu tak bohužel není. Dnešní vládní politika je jen přehlídkou marketingových účelových konstrukcí, je ovlivňována byznysovým apetitem jedinců a spřízněných skupin a doprovázena bezostyšným uplácením voličů na úkor budoucích generací. Nejde teď u nás o to, co je a mělo by být správné, ale jen o to, co je pro někoho výhodné. Neplatí nic z očekávaných předpokladů, a možné je doslova vše.

Společnost je rozpolcená, nejistá a také vystrašená. Vládní nařízení v režimu pokus-omyl někdy působí tak, že je veřejnost jen rukojmím a pokusným králíkem. Přesto se podivný kapitán naší děravé bárky cítí jako vlastník největší zaoceánské lodi, jako neohrožený hrdina, který zachrání všechny své ovečky z podpalubí. Straší před opozicí, před údajně zmanipulovanou Evropskou unií, před imaginárními imigranty, před všemi, které si ještě nekoupil či nechytil zbožím své produkce, k níž patří i složky na každého. Svoje zjevné prohry prezentuje s drzostí sobě vlastní jako svoje osobní megaúspěchy. Přesto může opět vyhrát, a kupodivu i v Praze, nejen v bývalých Sudetech. Většina lidí má totiž selektivní paměť a slyší a vidí jen to, co chce vidět a slyšet. Nahrává mu i nepříliš srozumitelná nabídka opozice s několika trhlinami, které konkurent využívá a bude využívat se stupňující se intenzitou až do voleb.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Voliči potřebují jasné a nezpochybnitelné signály pro svoji navigaci. Emoce k vábení přízně patří, ať se nám to líbí, nebo ne. Sterilní (jakože seriózní) přístup nikoho z nerozhodnutých nezaujme a neosloví. Lídr buď je, anebo není, není nic mezi tím. Kolik těch vyzyvatelů vlastně je? Jsou dva? Nebo je jich více? Jednají ve shodě? Přetahují se? Čeho a proč se obávají? Jsou si zcela jisti svými týmy? Vědí, že soupeř bude brutálně faulovat a využije mediální a finanční převahy? Spoléhají na to, že lidé budou volit hlavně proti na principu menšího zla? Bude to pak stačit? A co nevoliči, kteří nemají koho volit? Otázek je více než odpovědí. Blíží se období prázdnin, kdy nelze společnost unavovat nějakou otevřenou kontaktní volební kampaní. Ta je navíc složitá v naší stále ještě pandemické situaci, byť je již naštěstí ve zcela jiné podobě, než tomu bylo před pár měsíci.

Volební kampaň je přesto nutné netlumit, protože již v září nás čeká skutečně horká fáze. Je třeba si vše důkladně odpracovat. Nabídku zásadní změny musí přinést silné poselství, jasný étos, který lidem naskočí ze všech možných komunikačních kanálů a prostředků. Tak, aby volič ve finále o své volbě nepochyboval. Konkurence bude lhát, bude agresivně útočit, bude se podbízet tzv. obyčejným lidem, bude se litovat, bude se chlubit cizím peřím, bude slibovat a uplácet, bude vyhrožovat a strašit. A to vše nesmí zůstat bez odezvy. Jejich stokrát opakované lži se totiž mohou stát jejich předvolební „pravdou“. Takže musí platit, že na hrubý pytel platí hrubá záplata a že akce musí vyvolat reakci. A ta musí být okamžitá a rázná. Kdo teď zůstane stát opodál, bude později v postavení mimo hru. Je to boj, a to doslova. Hledat ve všem logiku a vyšší principy je možná ušlechtilé, ale bohužel málo produktivní. Nestačí přesvědčovat přesvědčené a žít v iluzi vlastních bublin.

Dumaje nad tím, proč je něco takového u nás vůbec možné, nemohu nezmínit dlouhé údobí sovětizace naší země ve 20. století. V letech 1876 a 1877 sepsal o ruském národě své politické úvahy F. M. Dostojevskij. V pasáži „O lásce k lidu“ píše i toto: „…zmínil jsem se nedávno o tom, že náš lid je hrubý a nevědomý, oddán tmářství a neřestem, že je to barbar, jemuž třeba osvícení. V ruském člověku z lidu je však třeba rozeznávat původní krásu od na něj naneseného barbarství“.

Zaleží jen na nás, zdali i nadále budeme v pozici rukojmí normalizačních kádrů, odkojených sovětizací naší země, anebo ne. Právě proto jsou podzimní parlamentní volby doslova osudové. K echu obdivu sovětizace patří i dnešní shovívavost a náklonnost k dnešní komunistické Číně. Ostatně, největší čínská banka úvěruje i domácí holding paní Moniky. Čína svými fotbalisty zásobuje naši fotbalovou reprezentaci atd. A Rusové? Ti zase pro změnu jezdí na utajené výlety do Vrbětic.